Freud Sigmund

, rakouský neurolog a psychiatr, otec A. Freudové, zakladatel psychologického terapeutického směru psychoanalýzy. Pocházel z moravské židovské rodiny. V Příboře strávil první tři roky života. Pak se rodina přestěhovala do Lipska a poté do Vídně, kde Freud prožil většinu svého života. Vystudoval obor fyziologie a později se věnoval fyziologii a patologii nervové soustavy. Filozoficky byl Freud ovlivněn A. Shopenhauerem a F. Nietzschem. V roce 1885 studoval v Paříži u tehdy proslulého psychiatra J. Charcota, poté si roku 1886 otevřel ve Vídni vlastní neurologickou praxi. Další zkušenosti a poznatky získal spoluprací s fyziologem a psychiatrem J. Breuerem (1842 – 1925), který ho odborně ovlivnil, nicméně Freud vyvinul vlastní metodu, kterou nazval psychoanalýza. Po anšlusu Rakouska Německem v roce 1938 byl nucen odejít do exilu do Velké Británie. Freud nejprve vycházel z francouzské psychiatrické školy a od pol. 90. let 19. stol. se zabýval problematikou neuróz, v té době spadající pod choroby nervové, jež se však začínala obracet k psychogenní etiologii. Původně zastával traumatologickou koncepci, tedy názor, že v pozadí neurotické poruchy stojí prožité, avšak vědomím nepřijaté sexuální trauma z dětství. Základem jeho terapeutické metody byla zpočátku hypnóza. Z tohoto období je znám případ pacientky, na které s J. Breuerem pomocí hypnózy odhalil abreakci a psychickou dynamiku všeobecně. Později od hypnózy odstoupil (z důvodu rychlého navracení symptomu do původního stavu) a rozvinul techniku verbálního ovlivňování vědomí (sugesce) pacienta, s níž usiloval o integraci (přijetí, začlenění) vytěsněných traumatických vzpomínek do vědomí. Zásadním Freudovým objevem je jeho pojetí dynamických vztahů mezi vědomím a nevědomím (a předvědomím) na principu zákona zachování energie, o jejím přemístění a následné abreakci. Očišťující (viz též katarze) znovuprožití traumatu působilo terapeuticky. Termín psychoanalýza Freud poprvé použil v roce 1886 v práci Weitere Bemerkungen über die Abwehr-Neuropsychosen (Další poznámky k neurózám). Převratným dílem, které rozpoutalo zájem o psychoanalýzu, byla práce Traumdeutung (1900, česky vyšlo 1937 pod názvem Výklad snů). K pojmům, které zavedl Freud do psychologie patří především: psychoanalýza, nevědomí, přenos, volné asociace; v rámci psychoanalýzy jako vědecké metody, psychoterapie a teorie kultury vytvořil Freud koncept osobnosti včetně její struktury (viz též ego, superego, id), její dynamiky (viz též komplex, libido) a jejího vývoje (stadia vývoje psychiky). Z díla: Zur Psychopathologie des Alltagsleben (1904, Psychopatologie všedního dne, 1996), Über Psychoanalyse. Fünf Vorlesungen (1910, Pět přednášek o psychoanalýze), Das Unbehagen in der Kultur (1930, O člověku a kultuře, 1989). Freudovo dílo je obsaženo v 17 svazcích posmrtně vydaných sebraných spisů Gesammelte Werke (1960 – 88). Anglické vydání Gesamtausgabe (1942) má 18 svazků s dodatky. Mnoho jeho spisů bylo také přeloženo do češtiny.

Související hesla