Garnier (Jean Louis) Charles

, francouzský architekt a teoretik architektury; jeden z nejvýznamnějších představitelů historismu. Autor stavby pařížské Velké opery, která se stala vzorem pro pozdější stavby monumentálního neobaroka v celé Evropě. Dále navrhl divadlo a kasino v Monte Carlu, Staré kasino a lázeňskou budovu ve Vittelu, Théâtre Marigny v Paříži, observatoř u Nizzy. Napsal mj. studie o Michelangelovi a o Jupiterově chrámu v Aigině.

Ottův slovník naučný: Garnier (Jean Louis) Charles

Garnier Jean Louis Charles, architekt franc. (*1825 v Paříži). Věnoval se s počátku sochařství, později studoval na akademii pěkných umění pod Léveilem a Lebasem. Obdržev r. 1848 za návrh konservatoře pro umění a průmysl první velkou cenu pro architekturu, odebral se do Říma a prozkoumal též stavitelské památky v ostatní Italii, v Řecku a části Turecka. Výsledkem jeho cesty byly četné studie, z nichž uvádíme: Forum Trajanovo v Římě; Vestin chrám v Tivoli; chrám Serapidův v Puzzuoli, zejména však mnohobarevná restaurace chrámu Zeusa Panhellénského na Aigině, jež svou přesností došla uznání netoliko akademie pěkných umění, nýbrž i akademie pro linguistiku a archaeologii. Vrátiv se r. 1854 do Paříže, stal se přísedícím gener. rady pro veřejné budovy a zároveň architektem dvou arrondissementů pařížských. Skvělou budoucnost zajistil mu však teprve konkurs vypsaný r. 1860 na náčrtky Nové opery v Paříži a obeslaný neméně než 171 umělci domácími i cizími. V užším konkursu, k němuž připuštěno pouze pět vyznamenaných umělců, uznán návrh Garnierův jednohlasně za nejlepší a svěřena mu stavba Nové opery, jež trvala až do r. 1875. Ač celkovému dojmu vadí poněkud stísněné rozměry hlavní façady a snad až přílišné přeplnění sochařskými a malířskými pracemi, nelze upříti, že pro své celkové uspořádání, svůj zvláštní ráz, své bohatství výzdoby Nová opera jest dílem prvního řádu, jež hrdě hlásá výši umělecké tvorby francouzské; zejména velké schodiště budovy nemá téměř sobě rovna. Z dalších děl jeho buďtež uvedena aspoň tato: velká hvězdárna v Nizze, koncertní síně a herny v Monte-Carlu, kasino, lázně a hôtel ve Vittelu, kostely v Bordigheře a Thiérachei, villa Sarceyova v Rosenthale, četné náhrobky (Bizetův, Offenbachův, V. Masséův a j.), znázornění vývoje lidského obydlí na světové výstavě pařížské r. 1889 a mn. j. Garnier jest architektem konservatoře hudební a deklamační, budovy pro dekorace Nové opery, generálním inspektorem a místopředsedou generální rady pro veřejné budovy, členem zemské rady pro pěkné umění atd. Na všeobecných výstavách v l. 1867 a 1878 vyznamenán čestným diplomem, r. 1880 velkou medaillí pěkných umění, r. 1886 medaillí král. Institutu brit. architektů, r. 1889 jmenován kommandérem čestné legie; kromě toho jest Garnier členem franc. akademie pěkných umění, jakož i členem mnoha cizích akademií a odborných spolků. Z liter. jeho prací uvádíme: La restauration des tombeaux des rois angevins en Italie; A travers les Arts (Paříž, 1868); Le théâtre (t., 1876); Le Nouvel Opéra; L'Ile d'Egine; Restauration du temple de Jupiter Panhellénien; L'observatoire de Nice; L'histoire de l'habitation, s M. Ammannem (1892). U-y.