Geijer Erik Gustaf

, švédský spisovatel, básník, hudební skladatel, folklorista a sběratel; člen Švédské akademie, profesor historie. Výrazná osobnost švédského romantismu. Autor básní, např. Vikingen (Viking), Odalbonden (Svobodný sedlák), historické práce Svenska folkets historia (Dějiny švédského národa).

Ottův slovník naučný: Geijer Erik Gustaf

Geijer Erik Gustaf, švéd. historik, publicista, básník a skladatel hud. (*1783 v Ransäteru ve Värmlandu – †1847 ve Štokholmě). Pocházel z rodiny za Gustava Adolfa z Rakouska přistěhovalé, studoval na universitě upsalské filosofii, cestoval po Anglii a stal se pak docentem historie v Upsale (1810), k vůli historickým studiím však dal se přesaditi do Štokholmu k říšskému archivu a v l. 1817 – 1846 byl profess. historie v Upsale. Za první svou publikaci Areminne öfver Riks föreständaren Sten Sture den äldre obdržel hlavní cenu švéd. akademie. Později založil s přáteli gothskou společnost, v jejímž listu »Idunæ (1811 – 24), snaže se vštěpiti literatuře národní ráz, uveřejňoval prósu a básně, vyznačující se prostotou a láskou k vlasti. R. 1812 vydal sbírku žalmů Försök til Psalmer. Hlavní činnost Geijerova náleží dějepisu a jeho nejpřednější dílo v tom směru je historie Švédska Svea Rikets Häfder (1825, vyšel jen I. díl, úvod). Jiné vědecké práce Geijerovy jsou: Svenska Folkets historia (Örebro, 1832 – 36, 3 sv.) končící panováním Kristiny; Kort teck ning af Sveriges tillstånd från Carl XIIs död till Gustaf IIIs. anträde af regeringen (1838); Scriptores rerum Suecicarum s E. M. Fantem a J. H. Schröderem (I. a II. sv. Štokh., 1818 a 1828) a Gustava III. Efterlemnade och femtio år efter hans död öppnade papper (1843 až 1844); Thorilds Samlade skrifter (4 sv., Ups., 1819 – 35) a Svenska folkvisor s A. Afzeliusem (Štokh., 1814 – 1816, 3 sv., nové vyd. 1880). Ve svých přednáškách o společenských poměrech své doby a jmenovitě vzhledem k vlasti polemisoval s Fryxellem a měl velký vliv na studentstvo. Na základě spisu Thorild tillika en philosophisk eller ophilosophisk bekännelse byl viněn z útoků na víru. Opatřil též znamenitý švédský překlad Mackbetha (1813). Paedagogické, filosofické a politické práce Geijerovy, jež většinou vyšly v »Litteraturbladetų (jím 1838 – 39 redigovaném a pro svůj liberální směr hledaném). jsou seskupeny v Samlade Skrifter (1849 – 55, 13 sv., menší vyd. 1873 až 1882 se životopisem od J. Hellsteniusa). Jeho Föreläsningar öfver menniskans historie uveřejnil Ribbing (Štokh., 1856) a poesie jeho vydány znova r. 1878. Geijer náleží mezi nejlepší novější dějepisce a v básnictví předčil své vrstevníky. Jako skladatel hudební obrátil pozornost na národní melodie a složil mnoho nápěvů na své písně a několik sborů. Jeho skladby jsou: Dubbelsonat för pianoforte; Musik för sang og pianoforte, s Ad. F. Lind bladem (1824). R. 1888 postavena mu socha v Upsale. Srov.: Hjärne, Göthiska förbundet och dess hufvudmän (Štokh., 1888); E. G. Geijer Minne (autobiografie, Upsala, 1834); A. Nyblaeus, Den filosof. forskningen i Sverige (1881). HKa.

Související hesla