Genève

viz Ženeva (město)

Ottův slovník naučný: Genève

Geneva (franc. Genève, něm. Genf, ital. Ginevra, z kelt. genava = výtok), hlavní město stejnojmenného kantonu a dvou okresů švýcarských, nejbohatší a nejlidnatější město Švýcarska a po staletí proslulé středisko vědeckého a uměleckého života. Obyvatel čítá 52.638 (1888), z nichž 28.936 evang, 22.151 katol., 558 isráél. a 993 jiných. Předměstí Eaux Vives má 7907 ob. (1888), z nichž 3802 kat. a 24 is., Plainpalais pak má 12.334 ob., z nichž 5102 kat. a 48 is., tak že Geneva i s předměstími s ní přímo spojenými čítá dohromady 72.879 ob. Ale i polohou vyniká Geneva nad jiná větší města švýc. Rozkládáť se město po obou březích jihozáp. cípu jezera Genevského a vytékajícího z něho Rhônu, ve výši 408 m n. m. v krajině rozkošné, krásnými villami poseté, na 46° 12' s. š. a 6° 8' 11'' v. d. Výběžkem jezera Genevského a Rhônem rozdělena jest Geneva na dvě části: při levém břehu rozkládá se staré město (cité) na mírném návrší a mezi ním a Rhônem město nové, na pr. břehu pak položena jest čásť města zvaná Quartier St.Gervais, od břehů mírně do vrchu stoupající, hlavní to sídlo průmyslu. Starší ulice města, zvláště v cité, jsou nezřídka úzké, křivolaké, příkré a tmavé, naproti tomu však ulice novější jsou široké a vroubené pěknými moderními stavbami. Jmenovitě po stržení starých zdí městských r. 1850 povstaly celé nové čtvrti, jmenovitě na pravém břehu; tak na levém břehu Quai des Bergues, Quai du Mont Blanc a Quai des Paquis s četnými palácovitými hôtely, na pravém pak Grand Quai s Jardin Anglais, Quai des Eaux Vives a Quartiere des Tranchées. Hlavními ulicemi jsou na levém břehu Rue du Rhône. rovnoběžná s Grand Quai, Rue du Marche, Rue de la Croix d'Or, R. de Rive, Cours de Rive a Route de Chene, tvořící dohromady nejdelší rovnou kommunikaci Genevy, dále Rue de la Corraterie, R. du Conseil Général, na pr. břehu pak Rue du Montblanc, Rue de Chantepoulet a Rue des Alpes. Kolem města na pozemcích získaných stržením hradeb zřízeny jsou krásné boulevardy, spojující vnitřní město s předměstími Plainpalais a Eaux Vives, tak Boulevard James Fazy, Boulevard de Plainpalais a Boulevard des Philosophes. Z náměstí vynikají po lev. bř. jezera skvostná Promenade du Lac, přímo spojená s Place du Port, dále po řece dolů Place du Rhône, mezi oběma pak Place du Molard a Place Belair, všecky při březích jezera nebo Rhônu. Dále od břehu jsou Promenade St. Antoine, Place du Bourg de Four na starém městě, Ront Point de Plainpalais, oddělující Boulevard des Philosophes od Rue du Conseil Général, a mezi touto a Rue de la Corraterie krásný Place Neuve, spojený s Promenade des Bastions a botan. zahradou universitní. Na pr. břehu jsou Place des Alpes a menší Place de l'Entrepôt a Pl. St.-Gervais. Devět mostů spojuje oba díly města; z nich největší jest Pont du Montblanc, 260 m dl, 16 m široký, spojující 12 oblouky Rue du Mont Blanc s Grand Quai. Pak přichází Pont des Bergues, z jehož středu vybíhá na sever malý most řetězový spojující jej s malým pětihranným, stromovím posázeným ostrovem, nazvaným dle J. J. Rousseaua, jehož socha zde postavena. Následuje Pont de la Machine, při němž Rhône dělí se ve dvě ramena, z nichž jedno tvoří přítok k velkolepým vodním strojům »Machine hydraulique«, kterými město využitkovalo vodní sílu Rhônu pro půmysl a dodávání pitné vody do domů. Druhé rameno jest regulovaný odtok Rhônu z jezera. Mezi oběma rameny rozkládá se rozsáhlý ostrov s malebnými starými domy a s Tour de l'Isle, pozůstatkem to starého biskupského zámku. Ostrov spojen jest s břehy několika mosty, z nichž jeden jest 45 m široký a slouží za tržiště. Po řece doleji jest ještě Pont de la Coulouvrenière. – Pomníků má Geneva několik. V Jardin Anglais nalézá se národní pomník (Monument national) z r. 1869, bronzová to skupina Helvetie a Genevy od R. Dorera na paměť připojení se Genevy ke Švýcarsku r. 1814. Na Place Neuve stojí jezdecká socha generála Dufoursa, na ostrově Rousseauově jeho pomník od Pradiera z r. 1834. Place des Alpes zdobí bohatý pomník postavený městem vévodovi Karlovi II Brunšvickému, jenž r. 1830 byv ze země své vypuzen zemřel zde r. 1873 a odkázal městu 20 mill. franků. Z kostelů vynikají románská kathedrála sv. Petra, položená na nejvyšším bodu města, postavená r. 1024 císařem Konrádem lI. a přestavěná ve XlI. a XIlI. stol., s náhrobky Jindřicha z Rohanu, hlavy franc. protestantů za Ludvíka XIII., Jeana de Brogny, praesidenta koncilu kostnického a j. Chrám slouží nyní církvi protestantské. Z ostatních chrámů jmenovati jest kat. chrám du Sacré Coeur, postavený původně k účelům lože svobodných zednářů, protest. kostely de la Madelaine a de la Fusterie a kat. sv. Josefa, chrám anglikánský a konečně synagogu. Z budov světských vynikají radnice uprostřed starého města ze století XVI. v renaissančním slohu florentinském, před níž r. 1762 rada městská dala veřejně katem spáliti spisy Rousseauovy »Emile« a »Contrat social«, jakožto státu a náboženství nebezpečné; dále arsenál s histor. museem, sbírkou to starých zbraní; v Grand Rue rodný dům J. J. Rousseaua; sev. od něho Musée Fol, obsahující sbírky řeckých, římských, etruských a středověkých památek, darované městu W. Folem: universita r. 1867 – 71 postavená se sbírkami starožitností a mincí, veřej. knihovnou (asi 100.000 sv., mezi nimi 40 svazků kázání Kalvinových) a s museem přírodovědeckým obsahujícím několik proslulých sbírek, mezi nimi Saussurovu sbírku geologickou; dále Athenaeum v renaissančním slohu, dar rodiny Eynardovy společnosti krásných umění, obsahující sály pro přednášky a stálou výstavu uměleckou, knihovnu a průmyslové museum; Palais de Justice z XVIII. stol.; vedle něho Collège de St. Antoine zal. r. 1558 Kalvinem a hvězdárna; divadlo na Place neuve, nádherná budova ve slohu renaiss. v l. 1872 až 1879 postavená Gossem; naproti divadlu Musée des Beaux-Arts, též museem Rathovým zvané, založené sestrami ruského generála Ratha, rodáka to genevského, obsahující krásnou obrazárnu a sbírku skulptur; na témž náměstí budova hudební konservatoře z r. 1858; v Rue du Conseil Gén. rozsáhlá budova volební, Palais électoral, jejíž sál pojme 8000 lidí, na pr. břehu Rhône rozsáhlá budova poštovní, v Rue du Mont Blanc škola průmyslová a škola hodinářská s museem dekorativních umění a konečně, již mimo město, museum »Arianæ, darované městu spisovatelem G. Revilliodem, s cennými sbírkami uměleckými a starožitnickými (mezi jinými i proslulá Raffaelova madonna s čížkem). Pamětihoden jest též 8 m dlouhý, 4 m široký a 79 cm vysoký relief horské skupiny Mont Blancu, vyřezávaný z lipového dřeva a vystavený v Jardin Anglais. Geneva má universitu, požívající dobrého jména i v cizině, jež vyvinula se z akademie, založené Genevskou republikou r. 1559, která v XVII. a XVIII. stol. v době pronásledování hugenotů ve Francii stala se střediskem duševní práce franc. protestantů. R. 1873 přeměněna byla v universitu a opatřena moderními ústavy vědeckými. Počet studujících obnáší asi 500, mezi nimi mnoho studentek. Dále má Geneva kromě uvedeného již gymnasia sv. Antonína něm. reálku, obchodní školu, hudební konservatoř a mnoho soukromých učilišť, těšících se pověsti světové. Vůbec jest vědecký a umělecký život v Genevě velmi čilý a některé společnosti mají značný význam ve světě, tak Société de lecture, Soc. des Beaux Arts, Soc. géographique aj. Též veřejných dobročinných ústavů má Geneva dostatek; z nich vynikají kantonální nemocnice s nejmodernějším zařízením, sirotčinec, ústav pro choromyslné, ústav pro hluchoněmé a j. jmenovitě soukromé ústavy. Průmysl jest neobyčejně vyvinutý, jmenovitě proslulé jest hodinářství, zvl. výroba chronometrů, dále výroba bijouterií, hracích skřínek, hudebních nástrojů, fysikálních, mathematických a chirurgických přístrojů. Cena hodinářských výrobků páčí se ročně na 20 mill. franků, cena bijouterií a zlatnického zboží na 12 – 15 mill. fr. Též má Geneva továrny na sukno, klobouky, kožené zboží, porculán, zbraně, vozy, stroje, nábytek a j. Též obchod jest znamenitý, neboť Geneva tvoří jaksi bránu pro průvoz ze Švýcarska do jižní Francie. Ovšem i domácí průmysl má značný vývoz. Z bank vynikají Banque du commerce se základním kapitálem 10 mill. fr. a B. de Geneve (2.5 m.). Pro obchod výhodné železniční spojení poskytují dráha jursko simplonská a dráha pařížsko-středomořská, jakož i francouzská trať Bellegarde-Annemasse-Bouveret. Mimo to má Geneva četné úzkokolejné dráhy místní, tak do Veyrieru, Ferneye, Vernieru, Lancy, St. Julienu, Douvaine, Jussy a Chancy. Koňské dráhy spojují obě nádraží Gare de Cornavin a Gare des Vollandes, projíždějí hlavními třídami města a spojují mimo to i Genevu s osadami Carouge, Annemasse a Chęne. Též paroplavba na jezeře Genevském jest značná. Přístav, nalézající se nad mostem montblanckým, jest chráněn dvěma velikými hrázemi. Geneva jsouc jedním z nejzdravějších měst evropských (úmrtnost 14% ročně) a ležíc v krásné krajině, stala se střediskem značného ruchu turistického. Ze znamenitých rodáků uvésti jest spisovatele J. J. Rousseaua, Toepfera, Didiera, Cherbulieza a Madame de Staël; filology Casaubona a Scaligera; historiky Malleta du Pan, Merle d'Aubignéa, Galliffea, Vauchera a Sismondího; mathematiky L'Huilliera a Pascalisa; přírodozpytce de Candolla (otce a syna), Fatia, de Luca, Picteta, de la Rive-a, de Saussura, Plantamoura; lékaře Bonneta, Rillieta a Tronchina; malíře Hornunga, Didaye, Calamea, Lugardona; sochaře Pradiera, Chaponnièrea a Bovyho; státníky Neckera, J. B. Saye a generála Dufoura. Genevský kanton tvoří jihozápadní cíp Švýcarské republiky. Dle histor. postupu jest nejmladším, dle velikosti 21., dle počtu obyvatelstva 10. kantonem Švýcarska. Rozkládá se při jihozáp. výběžku jezera Genevského, ohraničen jsa na sev.-vých. kantonem vaudským, na ostatních stranách franc. depart. Ain a Haute Savoie. Povrch (279.4 km2) tvoří náhorní rovinu mezi Alpami a Jurou, prostoupenou dvěma řetězy nízkých pahorků, přináležejících molassovému stupni triasu, z nichž nejvyšší u vsi Choully v pásmu sev. dostupuje výše 507 m. Kantonem protéká po délce Rhône, vytékající z jez. Genevského a přibírající pod hlavním městem s levé strany Arvu s přítoky Aire, Eaumorte a Seine, na pr. bř. pak Avril a London. Dvě menší enklavy kantonu, území obce Céligni, leží v jihozáp. cípu kantonu vaudského. Z užitečných nerostů vyskytují se kamenné uhlí, pískovec a některé druhy hlin. Podnebí jest mírné a zdravé. Půda není sice zvláště úrodná, jest však důkladně vzdělána. Z veškerého povrchu připadá 189.4 km2 na pole, luka, zahrady a pastviny, 19.3 km2 na vinice, 21.4 km2 na lesy. Veliká výměra povrchu neproduktivního, 46.9 km, vysvětluje se tím, že 30 km2 připadá na čásť jez. Genevského, ke kantonu náležející. Přes intensivní vzdělání půdy nestačí hospodářské výrobky vlastní spotřebě obyvatelstva. Ze zemědělských výrobků nejdůležitější jsou obilí, zelenina, víno a ovoce, dále výtěžky z chovu dobytka a z včelařství, které silně se pěstuje. R. 1886 měl kanton 3237 koní, 7187 kusů dobytka hovězího, 2472 vepřového, 1019 ovcí a 1716 koz. Úlů bylo 2401. Obyv. čítá kanton 106. 738 (1888), což činí proti r. 1880 (101.595) přírůstek o 5%. Z počtu toho bylo 49.812 pohlaví mužského, 56 926 ženského. Na 1 km2 připadá 383 obyvatel. Dle řeči mateřské jest 89.501 Francouzů (85%), 12.795 Němců (11%) a 2788 Italů (2%). Dle příslušnosti jest 40.705 cizinců, což ovšem spadá hlavně na vrub hl. města. Dle náboženství bylo r. 1888: 52 692 katolíků. 51.532 protest, 723 isráél. a 1791 jiných nebo bez vyznání. Pohyb obyvatelstva vykazoval r. 1889: porodů 2245, sňatků 892 a úmrtí 2051. Průmysl a obchod jsou velmi vyvinuty. Velkolepá jest jmenovitě tovární výroba hodin, jich součástí a hracích skříní, hlavně ovšem v Genevě. Zaveden byv r. 1587 Francouzem Cusinem, rozšířil se časem i po všem okolí. Většina továren vyrábí však jen jednotlivé součástky. Důležita jest též výroba zboží zlatnického, stříbrnického a klenotnického vůbec. Dále pracují zde slevárny železa, strojírny, závody pro výrobu přesných nástrojů měřičských a elektrických, továrny na výrobky hrnčířské, parketárny, koželužny a j. Celkem bylo r. 1888 závodů továrních 134 se 3395 dělníky (z nichž 806 ženských). Dříve kvetl v kantonu též průmysl textilní, jmenovitě hedvábnický, jenž však zaniknul počátkem t. stol. Obchod jest velmi živý, jmenovitě průvozný, zasílatelský a kommissionářský. Železných drah jest asi 37 km, hlavní trať probíhající kantonem vede z Bernu přes Lausanne do Lyonu. Kanton skládá se ze 3 volebních okresů: Geneva město, Geneva po pravém břehu Rhônu a Geneva po lev. břehu Rhônu s 48 obcemi a vysílá do národní rady švýc. 4 poslance. Ústava kantonální, přijatá národem 24. kv. 1847 a revidovaná v l. 1873, 1874 a 1880 jest rázu demokraticko-repraesentačního s těžištěm klonícím se více k demokratismu. Dle ústavy té tvoří Geneva kanton republiky švýcarské a má garantována veškerá základní práva spolkové ústavy. Veškeří voličové tvoří dohromady generální radu (Conseil général), hlasující o všech změnách a dodatcích k ústavě kantonální i spolkové. Orgánem zákonodárné moci jest velká rada (Grand Conseil), volená obcemi, při čemž na každých 1000 obyv. připadá 1 člen; členů velké rady nesmí však více býti než 100, tak ze při větším počtu voličstva poměr číselný se přiměřeně redukuje. Volitelni jsou občané světského stavu, dosáhnuvší stáří 25 let a požívající práva voličského. Velká rada volí se vždy na 2 léta a shromažďuje se pravidelně dvakráte ročně. Návrhy zákonů předkládají velké radě buď rada státní nebo členové velké rady. Od r. 1879 podrobeny jsou zákony fakultativnímu odhlasování národa, v případě, že 3500 voličů o to žádá. Velká rada vykonává moc zákonodárnou, udílí amnestii a milost ve věcech trestních, ustanovuje státní rozpočet atd. Moc exekutivní vykonává sedmičlenná rada státní (Conseil ďÉtat), volená přímo radou generální, vždy na 2 léta, při čemž odstupující členové jsou opět volitelni. Vždy jeden rok konají se volby do velké rady a druhý rok do státní rady. Volitelnými jsou do rady státní voličové světského stavu, překročivší 27. rok věku svého. Conseil d'État vykonává moc exekutivní, vede dozor na správu státu, na zavádění nových zákonů a na soudy. Soudcové voleni jsou přímo velkou radou. V případech trestních soudí poroty. Ve věcech občanských a trestních platí zákonník francouzský, nepatrně změněný. Též jmenuje velká rada z kruhů obchodnictva zvláštní soud obchodní. Každá obec má radu obecní (Conseil municipal), volenou vždy na 4 léta. V hlav. městě kantonu volí rada obecní ze svého středu zvláštní pětičlennou radu administrativní. Školství všecko opatřuje stát, a to primární, sekundární i akademické; primární jest povinné a bezplatné. Náboženství jest věcí náboženských korporací. Obyvatelstvo katol. spravuje biskup v Lausanne, jehož však stát neuznává. Reformovaná církev řízena jest konsistoriem, čítajícím 25 členů stavu světského a 6 členů stavu duchovního, voleným na 4 léta všemi příslušníky vyznání. Státní rozpočet byl r. 1890: přijmy 2,760.000, vydání 5,780.000 fr. Jmění státní obnáší asi 15 mill. fr. Znak jest kolmo rozdělený štít, v jehož pravém poli jest půl orla na zlaté půdě, v levém poli pak zlatý klíč na půdě červené. Srv. Archinard, Les edifices religieux de la vieille Genève (G., 1864); Cherbuliez, Genève, ses institutions, ses moeurs etc. (t.. 1868); Blavignac, Études sur G. depuis l'antiquité jusqu' à nos jours (t., 1872 – 1874); SchoeckJacquet, Le Canton et Ville de G. (t., 1886; La Constitution de G, (t., 1888); Marin, Les Oeuvres de l'Initiative privée à G. (Paříž, 1893); Mémoires de la Société d'histoire et d'archéol. de G. (G., 1838 a n.); Mémoires de l'Institut national genevois (t., 1854 a n.). Dějiny Genevy a kantonu. Geneva jmenuje se poprvé ve II. stol. př. Kr. jako pomezná pevnost Allobrogů proti Helvetiům, proti nimž jí užil i Caesar r. 58. V říši Římské náležela ke Gallii belgické, po novém rozdělení Diokleciánově k provincii Maxima Sequanorum a byla prý již r. 381 sídlem biskupským. Od pol. V. stol. náležela Burgundům, jejichž králové tu druhdy sídlívali, pak Frankům (od r. 536), po rozpadnutí Francké říše v 2. pol. IX. stol. znovu říši Arelatské a s touto dostala se po r. 1032 říši Římsko-Německé. O vládu nad městem zápasily od počátku dvě vrchnosti: císařstí hrabata genevského kraje (pagus genevensis, Genevois), již záhy stali se dědičnými, a biskupové, kteří brzo dosáhli exemce ze soudní pravomoci hrabat a r. 1162 i hodnosti knížecí. Od XIII. stol. usilovali o Genevu hrabata savojští, nejvíce od té doby, kdy po vymření hrabat genevských dědili jejich území a dosáhli (1416) vévodského titulu. Znenáhla podařilo se jim dostati na biskupskou stolici v Genevě členy svého rodu, z nichž v l. 1513 až 1522 zejména biskup Jan s vévodou savojským Karlem III. pokoušel se všemi prostředky násilí zmocniti se města úplně. Měšťané, kteří byli již v XIII. věku dosáhli od biskupů některých výsad a samostatné správy, hledali proti útisku pomoci švýcarského spolku (strana »eydguenotů«). R. 1519 uzavřeli spolek s Freiburkem, ale spolkový sněm na naléhání vévody Karla III. ujednání to zrušil. Tu Genevě nadešla doba tyrannie; náčelník eydguenotův Filip Berthelier byl sťat, jiní uprchli. Jednomu z uprchlíků, Bezansonu Huguesovi, podařilo se smluviti (1526) spolek nejen s Freiburkem, ale i s Bernem, pod jehož záštitou dalo si město novou ústavu po vzoru měst švýcarských. Biskup opustil Genevu a r. 1530 uznal vévoda savojský její samostatnost. Po několika létech poskytly zmatky náboženské Savojsku znovu příležitost ohrožovati svobodu města. Geneva podporovala reformaci, kterou v městě šířili zejména Farel, Promment a j. Když Freiburk, tím rozhořčen, spolek s Genevou vypověděl, uhájilo se město vévodovi savojskému jenom vydatnou pomocí Bernu (1536). R. 1536 přišel do Genevy, pozván Farelem, Kalvin, jehož působení mělo na dlouho dáti dějinám a mravům Genevy zvláštní ráz. Kalvin nabyl brzo v městě velikého vlivu a již po roce prosadil přijetí obecné reformy mravní, jejíž přísný theokratismus zasahoval hluboko do poměrů sociálních i politických. Snahy tyto vzbudily odpor staré genevské strany eydguenotů neboli libertinů, jichž námahám se konečně (1538) podařilo, že Farel a Kalvin byli vypověděni. Po třech létech, když libertini dohospodařili, byv Kalvin povolán zpět, provozoval odtud nad městem neobmezené panství. Uskutečniv novou církevní organisaci, jak byl ideál její vyložil v druhém vydání »Křesťanské instituce» (nejdůležitější byla konsistoř, složená z kněží a laiků, t. zv. »starších«, jež bděla nad mravy a veřejným míněním a trestala vinníky), reformovav zákonodárství a liturgii, potlačiv nebo úzkostlivě obmeziv i nejnevinnější zábavy, učinil Kalvin z Genevy město truchlivé vážnosti a pedantické přísnosti mravů, bráně sám své autority s bezohledností nelítostnou. Dav popraviti lékaře Serveta (v kv. 1555), potrestal popravami a vyhnanstvím nezdařené povstání libertinů a sílil své postavení v městě rozsáhlým přijímáním cizinců za měšťany. Geneva stala se tak emporiem franc. protestantismu, »protestantským Římem«, jehož středisko bylo v proslulé Akademii, založené Kalvinem pro výchovu reformovaných kazatelů. Kalvin zemřel r. 1564 a jeho nástupci (prvý Theodor Beza) žili z jeho ducha a tradic. Na venek těšila se Geneva Klidu – pokus vévody savojského v pros. r. 1602 (t. zv. »eskaládæ, jejíž roční památku slaví Geneva dodnes) o noční přepadení města se nezdařil. Geneva zůstávala spojena smlouvami s Bernem a Curichem; do švýcarského spolku pro odpor katolických kantonů přijata nebyla. Ústava genevská před reformací byla demokraticko-republikánská. Svrchovaná moc náležela obci měšťanské (conseil général), jež ze sebe volila radu šedesáti a radu dvou set, obírající se pracemi a poradami zákonodárnými; moc výkonnou vykonávali syndikové, stojící v čele »malé rady«. Zřízení toto vyvinovalo se již od sklonku XVI. stol. v oligarchii předních rodin genevských, jež obec zbavily jejích práv, volíce a potvrzujíce se navzájem v členství rad. Členové vládnoucích těchto rodin zvali se citoyens občané, bourgeois, t. j. občané noví, nově nebo později usedlí, natifs byli potomci genevských neměšťanů, habitants cizinci v městě trpění a sujets poddaní. Mimo občany a měšťany byli všichni ostatní z úřadů, ano i z obchodů a lepších zaměstnání vyloučeni. Reakce proti této sociální nespravedlivosti hlásila se již od poč. XVIII. stol., ale první pokus o opravu, učiněný r. 1707 právníkem Fationem, skončil se popravením tohoto reformátora. Teprve v l. 1734 – 1738 dosáhla čásť opposice (t. zv. représentants, vládnoucí strana byla zvána négatifs) prostřednictvím Francie, Bernu a Curichu, že obci byla vrácena nejdůležitější práva. V novém sporu, jenž vznikl po 30 létech pro odsouzení spisů Rousseauových, nabyla obec práva voliti polovici členů rady dvou set. Tu vystoupili i »natifs« s žádostmi o zlepšení svých poměrův a byvše odmítnuti, spojili se s »représentanty« a svrhše vládu, zřídili místo ní »bezpečnostní výbor« (v dubnu 1782). Brzo však byl zbrojným zakročením Francie, Piemontu a Bernu zjednán starý pořádek, až revoluce francouzská zvrátila poměry úplně. Geneva prodělala v těchto několika létech celou franc. revoluci v malém, se všemi jejími fásemi a zjevy. Svobodomyslná ústava v bouřích těch ovšem vytrvala, ale r. 1798 byla Geneva spojena s Francií a území její stalo se franc. departementem lémanským. Po pádu Napoleonově nabyla Geneva samostatnosti a byla spojena se Švýcarskem jako jeho 22. kanton, zvětšený o něco územím savojským a francouzským. Nová ústava z r. 1814 postavila v čelo státu »státní radų z 28 doživotních členů (z nich voleni 4 syndikové) a jmenovanou zákonodárným sborem o 250 členech, t. zv. »radou repraesentantů«, do níž se volilo na základě značně obmezeného volebního práva. Ústava ta přes svou těžkopádnost udržela se dosti dlouho, díky obratné správě státní rady, jež se přičiňovala ve všech směrech o rozkvět země. Teprv později ozývaly se hlasy po reformě, zejména po zřízení zvláštní městské správy, a r. 1841 ustavil se pod vedením žurnalisty Fazyho spolek (Association du 3 mars), jenž užil především aargavských zmatků náboženských k demonstrativnímu a hrozivému vymáhání nové ústavy. Vláda konečně povolila, a nová ústava z června 1842 zavedla obecné hlasovací právo, počet repraesentantů omezila na 176, počet radů na 13, obmezivši i trvání hodnosti jejich na 6 let, a stanovila zvláštní obecní samosprávu. Ale volby do nových sborů dopadly příznivě pro konservativce, a proto již r. 1843 došlo k povstání radikálů v dělnické čtvrti St.-Gervais a v řijnu r. 1846 znovu, když vláda zdráhala se projeviti souhlas se zrušením švýcarského »sonderbundų a vypověděním jesuitů. Vláda, opuštěna měšťanstvem, odstoupila, 9. října byla jmenována prozatímní vláda s Fazym v čele a brzo na to zvolena nová »velká radæ (90 čl.), jež vypracovala ústavu. Demokratická ústava tato (státní rada 7čl. volena na 2 léta od lidu; bezplatné nižší vyučování, porotní soudy, svoboda vyznání) byla v květnu 1847 5541 proti 3186 hlasům schválena. Vítězství radikálů v Genevě bylo důležito pro Švýcarsko vůbec, umožnivši zrušení a porážku katol. sonderbundu. Ústava z r. 1847 platí v podstatě podnes. Vláda Fazyova, opírající se o radikály a katolíky, starala se horlivě o materiální i kulturní pokrok Genevy a vykonala mnoho v této příčině (velkolepé stavby, národní ústav pro umění a vědy); nespokojenost budilo jen marnotratné hospodářství a panovačnost Fazyova. Opposice (independenti, neodvislí), jež se skládala z části radikálů a z konservativců, zvítězila již ve volbách z r. 1853, ale r. 1855 zase podlehla. R. 1864 došlo k bouřím, když volební kommisse zvolení protikandidáta Fazyova prohlásila pro domnělé nesprávnosti neplatným. Spolkové vojsko obsadilo Genevu a neodvislí dostali se na několik let k vládě. Ale již r. 1870 zvítězili znovu radikálové a udrželi se při vládě až do r. 1889, s krátkým přerušením v l. 1879 – 81, kdy opanovala pole demokratická opposice, složená z konservativců a independentů. R. 1889 zvítězila strana ta trvale, přes úspěchy, jichž dosáhli ve správě státu, zejm. ve školství (povinné vyučování a přeměna akademie v úplnou universitu) radikálové, vedení Carteretem. Při volbách v list. 1891 byli zvoleni do státní rady jen 2 radikálové proti 5 konservativcům. Pokroky opposice byly podporovány zavedením fakultativního referenda (1879); ústavními zákony z čce 1891 stanovena zákonodárná iniciativa lidu, částečnou revisí ústavy v čci 1892 zaveden byl poměrný systém. V l. 1871 – 74 zuřil v Genevě mezi radikály a dosavadními jejich spojenci katolíky prudký boj, jenž vyvinul se v kulturní zápas značného významu. Ačkoli v Genevě mělo býti biskupství na věčné časy zrušeno, jmenoval r. 1873 Pius IX. genevského faráře Kašpara Mermilloda biskupem hebronským i. p. a generálním vikářem genevským. Mermillod přivlastňoval si odtud biskupská práva v Genevě, až spolková rada jmenování jeho annullovala a státní rada genevská faráře již od září 1872 sesazeného ze země vypověděla. Proti katolíkům, kteří se Mermilloda odříci nechtěli, podporovala vláda starokatolíky, již r. 1873 prorazili při volbě faráře svým kandidátem Loysonem (P. Hyacinthe), ale na venkově musili býti vojensky chráněni proti převážné většině rozhořčeného katolického obyvatelstva. Když i v městě hlásila se nespokojenost, vzdal se Loyson své hodnosti. Krise skončila se vlastně teprve r. 1883, když Mermillod byl jmenován biskupem lausannským a nový vikář pro Genevu jmenován nebyl. Přes to Geneva neuznala nového biskupa ani potom. Srov. výše literaturu k popisu Genevy a dále: Thourel, Histoire de Genève (G., 1833, 3 sv.); Galiffe, Matériaux pour l'hist. de G. (t., 1829 až 1830, 2 sv.); týž, G. historique et archéol. (t., 1872); Pictet de Sergy, G., origine et développement (t., 1842 – 47, 2 sv., pokrač. od 1532 – 1856 od Gaullieura); Rilliet, Histoire de la restauration de G. (t., 1849); Roget, Hist. du peuple de G. depuis la réforme (t., 1870 – 1882, 7 sv.); Le Fort, L'émancipation politique de G. (t., 1883); Vaucher, Luttes de G. contre la Savoie (t., 1889); Fazy. Les constitutions de la rép. de G. (t., 1891). Dodatky Má s předměstími Carouge, Eaux Vives a Plainpalais 105.521 obyv. (1900; podle odhadu 1907 116.837 obyv.), z nichž 43,2% jsou cizinci. R.. 1908 zasedal tu X. mezinárodní kongress geografický. – Genevský kanton má 227 km2 plochy a 133.417 obyv. (1900; podle odhadu v čnu 1905: 150.173 obyv.), 481 na 1 km2; podle národnosti 110.058 Francouzů, 13.766 Němců, 7300 Italů, podle vyznání 67.228 katol., 62.541 reform. evang., 1076 židů; 52.132 obyv. je původem z ciziny, z nich 34.054 Francouzův. Ústava zrevidována znovu ve smyslu demokratickém; 5. čce 1891 zavedena národní iniciativa v zákonodárství a tříletá doba úřední pro Velkou a státní radu, 17. čna 1893 všeobecná volba zástupců do stavovské rady, 12. led. 1895 fakultativní referendum v obecních záležitostech a 21. září 1901 úleva v získání občanských práv pro přistěhovalce z ostatního Švýcarska a ciziny. – Srv. Mayor, L'ancienne Genève; l'art et les monuments (Geneva, 1896-98); Borgeaud, Histoire de l'Université de Genève (t., 1900).