Ghiberti Lorenzo

, italský malíř a sochař. Jeho dílo tvoří přechod z gotiky do rané renesance. Činný ve Florencii. Bronzovým reliéfem Oběť Abrahámova zvítězil v soutěži na dveře baptisteria San Giovanni. Autor soch pro Or San Michele. Dosáhl harmonie obsahu a slohu.

Ottův slovník naučný: Ghiberti Lorenzo

Ghiberti [gi-] Lorenzo, plně Lorenzo di Cione di Ser Bonacorso Ghiberti, obyč. Lorenzo di Bartoluccio, zlatník, sochař a kovolijec ital. (*1378 ve Florencii – †1455 t.). Učitelem byl mu nevlastní otec jeho Bartoluccio. Po krátkém pobytu v Rimini (1400) vrátil se do Florencie a účastnil se konkursu na dvoje dvéře baptisteria S. Giovanni. Za tím účelem zhotovil relief Oběť Abrahámova a překonal jím své konkurrenty, mezi nimi i Brunellesca. Proto bylo mu svěřeno provedení postranních bronzových dveří baptisteria dle vzoru hlavního portálu od Andrea Pisana. Dvéře tyto, rozděleny jsouce na 20 polí, obsahují scény z N. zákona, pak 4 evangelisty a 4 církevní otce. Vše provedeno slohem jednoduchým, přísným a jemně do posledních podrobností. Dokončeny byly r. 1424; současně provedl však Ghiberti též několik velkých bronzových soch pro chrám Or San Michele (sv. Jan Křt., 1414, sv. Matěj a sv. Štěpán 1419–1422) a reliefy křtitelnice v chrámě S. Giovanni v Sieně (Křest Kristův a Jan před Herodesem). Pracemi těmi tak se vyznamenal, že bylo usneseno, aby dvéře Pisanovy na druhý postranní portál byly přeneseny a prací Ghibertiho nahrazeny. Podivuhodné dílo to, které Ghiberti za pomoci synů svých dokončil r. 1447 a o němž Michelangelo pravil, že by hodno bylo, aby tvořilo bránu ráje, rozděleno jest na 10 polí, jež obsahují scény ze St. zákona od stvoření Evy až do královny ze Sáby. V téže době provedl Ghiberti mimo to: Pomník Lodovika degli Obizzi a Bart. Valoriho v chrámě S. Croce ve Florencii; sarkofag sv. Prota, Hyacintha a Nemesia (1428, nyn. v galerii); sarkofag sv. Zenobia v dómě flor. (1440); náhrobek L. Datiho v Sta Maria Novella tam; kresby pro malbu oken dómu Sta Maria del Fiore tam. (1436, provedl Franc. di Domenico Livi). Roku 1426 dán byl Ghiberti na krátko jakožto druhý stavitel po bok Brunellescovi při stavbě dómu florenckého. Ghiberti byl i theoreticky činným, vydav dílo o malířství, které v přepise z 2. pol. XV. stol. posud v národní bibliotéce flor. se zachovalo, a tamže dílo o architektuře v přepise: G. opera ďarchitetta autogr. První díla Ghibertiho mají ještě dosti zřetelné stopy gotiky, ale jeví se v nich již snaha po volných rozvinutých formách XVI. stol., k nimž díla ta tvoří přirozený, bezprostřední přechod a to nejen jednotlivostmi, ale i celkovou komposicí a snahou po malířském effektu. Viz Lasinio, Le tre porte del Battisterio di Firenze (Flor., 1823, s obr.); Perkins, Ghiberti et son école (Paříž, 1886). J-k.

Související hesla