Gibraltar

, britské území s rozšířenou autonomií na jihu Pyrenejského poloostrova; 6,5 km2, 27 000 obyvatel (1998), hustota zalidnění 4 154 obyv. /km2, úřední jazyk angličtina, měnová jednotka 1 gibraltarská libra (GIP) = 100 pencí; administrativní středisko město Gibraltar. – Skalnatý poloostrov vybíhá do Středozemního moře, max. výška 426 m n. m. S pevninou je spojen nízkou písčitou šíjí. Středomořské teplé podnebí s lednovou průměrnou teplotou 12,8 °C, červencovou 23,9 °C, roční srážky 780 mm. – Území strategického významu, britská námořní a letecká základna, obchodní přístav. Ekonomika se orientuje na poskytování služeb vojenské posádce, námořním lodím a turistům. Hrubý domácí produkt 18 700 USD/obyv. (1996). – Na zač. 8. stol. dobyt Araby, kteří zde založili pevnost Džebel al-Tárik (Tárikova skála); po rozpadu córdobského chalífátu centrum jednoho z emirátů, 1462 podlehl reconquistě. V roce 1704 se Gibraltaru zmocnili Britové a vytvořili na jeho území korunní kolonii; po obléhání Španěly a Francouzi od 1783 definitivně v panství Britů. Strategický význam Gibraltaru stoupl po otevření Suezského průplavu v roce 1869, za 2. světové války významná vojenská základna. Plebiscitem v roce 1967 se 95 % obyvatel vyslovilo pro setrvání ve svazku s Velkou Británií. Nová ústava 1969 přiznala Gibraltaru samosprávný statut. Španělská blokáda 1969 – 85 neměla účinek, Španělsko se však nároku na Gibraltar dodnes nevzdalo. Gibraltar je britskou korunní kolonií s vnitřní samosprávou, v čele stojí guvernér, jmenovaný britskou vládou. Zákonodárným sborem je Poslanecká sněmovna (17 členů, funkční období 4 roky). Výkonným orgánem je rada ministrů v čele s hlavním ministrem jmenovaná guvernérem. V posledních parlamentních volbách 10. 2. 2000 zvítězila Gibraltarská socialistická labouristická strana. Guvernér David Durie (od r. 2000).

Ottův slovník naučný: Gibraltar

Gibraltar [džibraltár], předhoří na nejjižnějším konci Španělska (Andalusie), na úžině dle něho zvané a na zátoce Algeciraské, kterou na východě uzavírá. Byl to původně skalistý ostrůvek, mezi nímž a poloostrovem Pyrenejským nalézal se úzký průliv, jenž časem byl alluviálním pískem vyplněn v místech nynějšího neutrálního území, čímž povstala šije 1800 m široká a 2800 m dlouhá. Předhoří tvoří vlastně jediná skála (Rock zdejších Angličanů) z jurského vápence, jež spočívá na silurských břidlách. Směr její jest čistě meridionální, délka 4620 m, šířka až 1245 m. Celá plocha obnáší 4,9 km2. Z hřebene vynikají 3 kupy, z nichž severní Rockgun má 410 m, jižní Breack Stairs 425 m, prostřední se signálem (Signalhouse) 395 m. S této jest nejkrásnější rozhled po celém okolí. Skála svažuje se stupňovitě k jihu a končí se příkrou skalou Punta de Europa (Europa point), 36° 6' 23'' s. š., 5° 21' z. d., na níž nalézá se světlárna. Severní a východní spád skály gibraltarské jest velmi příkrý, méně západní, na několika místech přístupný. Vých. spád skály jest pamětihodný jako jediný útulek opic (magot, Inuus ecaudatus) v Evropě, jež se ovšem těší vládní ochraně. Na záp. svahu prostírá se podél celého pobřeží město a pevnost Gibraltar, skýtající dobrý přístav lodím. Město bylo po obležení r. 1782 úplně znovu vystavěno, přece však nepravidelně, má úzké ulice v terrassách nad sebou, domy nízké, většinou ve špan. slohu a černě natřené, tak že mizejí v šedé barvě skály. Veliká promenada (Alameda), vroubená tropickou vegetací, dělí celé město ve dvě části. Široká silnice vede podél pobřeží mezi opevněními, vojenskými budovami a villami až na Punta de Europa. V sev. části nalézají se dělostřelecké kasárny a vojenské vězení v tak zv. maurském kastellu z VIII. stol. Gibraltar jest sídlem anglik. biskupa a 2 soudních dvorů, má protest. kathedrálu, 3 katol. kostely, synagogu, 14 národních škol, soukromé školy anglické, knihovnu, krásnou občanskou nemocnici a divadlo. Angličané proměnili skálu tuto během dvou století v nedobytnou pevnost, z níž na sever, východ a jih trčí 800 obrovských děl, jež ovšem ve spojení se silným loďstvem angl. mohou učiniti každému nepříteli proplutí velice nesnadným, snad nemožným. Opevnění jsou z největší části vtesána do skal. Zvláště pamětihodny jsou kryté chodby (galerie), vytesané za španělského obležení v l. 1779 – 81 na severním svahu u výši 180 až 244 m. Jsou vyzbrojeny 100 těžkými děly. Skalní sklepení skýtají bezpečný útulek posádce. Vodu dodává 8 velkolepých cisteren, dobře chráněných před nepřátelskými střelami jakož i vydatný pramen, jenž byl v novější době objeven těsně u moře v sev. části, z něhož se voda pumpou čerpá. Podnebí zdejší jest nejteplejší celé Evropy (leden 16.4, červenec 22.4°C stř. tepl.), avšak zdravé a dobře snesitelné účinkem okolního moře. Škodlivý jest jen ostrý vítr východní (Levanter). Angličané pečovali usilovně o to, aby oděli holé skály vegetací; jsou tu dnes pěkné, po celý rok zelené parky a zahrady, v nichž se daří všecky jihoevropské rostliny. Gibraltar má ohromný význam strategický a i dosti značný hospodářský jako přístav transitní a stanice uhelná. Mnoho starších lodí slouží tu za skladiště uhlí. Paroplavební spojení na vše strany. Lodní ruch 8,753.000 tun (1892). Nejbližší železniční stanicí jest protilehlý španělský Algeciras. Gibraltar jest sídlem konsulů všech států, také rak.-uherského. Občanské obyv. r. 1892 čítalo 20.038 hlav, k čemuž přistupuje posádka 4961 mužů (1894). V obč. obyv. jest silně zastoupen živel španělský a zvláště mnoho židů. Zásobování města děje se hl. z Tangeru, Ceuty a území španělského. Anglická tato korunní osada, v jejíž čele stojí vojenský guvernér, vykazovala r. 1892 příjmů 57.000, vydání 72.000 lib št. Mezi Gibraltarem a špan. prov. cádizskou nalézá se zmíněné již neutrální území. Úzká šíje jest tu přepažena nevysokým valem (La Linea), jenž však přece málo brání neobyčejně silnému podloudnictví, jež dopravuje angl. tovary na španělskou půdu. Dějiny. Ve starověku slula gibraltarská skála Kalpé a s protější Avilou u Ceuty na africkém pobřeží tvořila t. zv. Sloupy Herkulovy. Připomíná se tu i římská osada Colonia Julia Calpe. Nynější jméno Gibraltar povstalo z arabského Džebel al Tárik (Tárikova hora), jak zvána i tvrz, kterou tu založili v l. 710 – 711 Maurové, když vpadli do Španělska. V moci Maurů zůstal pak Gibraltar mimo l. 1302 – 1333 až do r. 1462, kdy byl dobyt Guzmanem vévodou z Mediny Sidonie a připojen ke Kastilii a Leonu. Za Karla V. byla stará maurská opevnění štrasburským inženýrem Specklem přestavěna. V dubnu 1607 pokusil se o Gibraltar hollandský admirál Jakob Heemskerk a zmocniv se přístavu, zničil špan. lodi tam kotvící. V červenci 1704, ve válce o španělské dědictví, přistalo u Gibraltaru angl. loďstvo, vedené admirálem Rookem, a vysadilo na pevninu 1800 vojáků, jimž se 3. srp. pod vedením cís. maršálka, prince Jiřího Hessen-Darmstadtského, podařilo pevnost přepadnouti a jí dobyti, Odtud byl Gibraltar majetkem Anglie a její nejdůležitější pevností námořskou, na jejíž vyzbrojení obětovala říše ročně přes 30 000 lib. št. Marné byly pokusy Španělska Gibraltaru znovu dobyti. V říjnu 1704 uzavřeli Španělové Gibraltar z mořské strany 24 loďmi a na pevnině podniklo současně útok 10 000 mužů, ale bez výsledku. Opětování útoku r. 1705 skončilo se porážkou špan. loďstva. V míru utrechtském (1714) bylo pak panství Anglie v Gibraltaru jako ve svobodném přístavě uznáno a Španělsko se konečně po novém nešťastném pokusu o dobytí pevnosti (1727) všech nároků na ni vzdalo (1729). Poslední, nejusilovnější pokus o dobytí Gibraltaru učinilo Španělsko v l. 1779 až 1782. Posádce asi 5000 mužů velel generál Elliot, jenž přes hroznou kanonádu nepřítele, jež změnila město v rumoviště, odolával po měsíce přesile, až angl. admirál Rodney přivezl posilu a střelivo. Výpadem dne 27. list. 1781 zničeny byly špan. batterie na pevnině, ale v létě r. 1782 napjali Španělové s pomocí Francouzů všechny síly, aby konečně cíle dosáhli. V Algeciras zřízeny byly po návrhu franc. inženýra d'Arçona plovoucí bezpečné batterie s několika sty děl, Gibraltar uzavřen pak z moře 47 loďmi, z pevniny vojskem 40.000 mužů s 200 obléhacími děly a 13. září zahájen pod velením vévody Crillona obecný útok. Ale nedostatek srozumění mezi španělskými a franc. veliteli a nedbání rozkazů d'Arçonových způsobily nezdar tohoto hrozného útoku. Plovoucí batterie byly spáleny, admirál Howe přispěl pevnosti posilami a konečně ku konci října musil nepřítel po ohromných ztrátách finančních od obléhání upustiti. Mír versaillský z r. 1783 zajistil Gibraltar Anglii znovu, a od té doby Španělsko se oň nepokusilo. V Gibraltaru bývalo druhdy útočiště španělských nespokojenců a východiště jejich převratných podniků. Srv. Gilbard, Gibraltar (Gibr., 1882); Gibraltar and its sieges, with a description of his natural features (posl. vyd. Lond., 1892); Lietzow, Tanger in Marokko u. Gibraltar (Berlín, 1892); o dějinách Montero, Gibraltar (Cadiz, 1860) a Tubino, Gibraltar (Sevilla, 1863). Dodatky Má 5 km2 a 26.830 obyv. (1901), z nich 20.355 civilních. Nový veliký přistav s rozsáhlými doky, s oddělením pro torpédové lodi a ochranou proti přepadům torpedovým. Nově sklady uhelné a od r. 1905 nová nábřeží jsou již v užívání. Po dokončení celého plánu rekonstrukčního stačí přístav pro celé loďstvo atlantské, jehož bude hlavní basí. R. 1906 navštívily přístav lodi o 4,695.287 t. Bowles, G. a national danger (Lond., 1901); Lucas, Historical Geography of the British Colomes. sv. I. (Oxford, 1906).

Související hesla