Giordano Luca

, italský malíř a grafik; žák Riberův. Činný v Neapoli, Benátkách, Padově, Monte Cassinu a ve Florencii. Autor rozměrných dekorací a fresek, oltářních a mytologických obrazů, žánrů, bitev, podobizen a zátiší. V letech 1692 – 1702 pracoval ve Španělsku (Madrid, El Escorial, katedrála v Toledu).

Ottův slovník naučný: Giordano Luca

Giordano [džordáno] Luca, zvaný Fa Presto, nejplodnější malíř všech dob (*1632 v Neapoli – †1705 t.). Studoval pod vedením Ribery, jehož sloh a techniku cele si osvojil. Touže pak studovati veliké mistry římské, prchl z domova a kopíroval v Římě několikráte Raffaelovu »Bitvu Konstantinovų a sixtinské nástropní malby Michel-Angelovy. Ale otec brzy ho vyhledal a jsa živ pouze z jeho příjmů, pobádal ho k práci: Luca, fa presto (pracuj rychle); odtud jeho přijmí. V Římě připojil se Giordano k Pietrovi da Cortona, s nímž měl stejně ohnivého ducha a překypující fantasii; ale chtěje ještě poznati díla Correggiova, Tizianova a P. Veronesa, odešel proto do Bologně, Parmy a Benátek. Vrátiv se do svého rodiště, maloval několik obrazů pro kostel S. Potito, a ty získaly mu jméno prvního malíře, ale také způsobily mu mezi umělci mnoho nepřátel, kteří však přebohatou produkcí Giordavou brzo byli překonáni. V té době provedl veliký počet obrazů v kostelích neapolských a zejména chválí se obrovská freska v kostele de'Gerolimini Kristus vyhání prodavače z chrámu a nástropní fresky v sakristii kostela S. Martino s historií Judity. R. 1677 povolán byl do Montecassina, kde během 2 let vymaloval strop i lunetty klášterního kostela, a potom odešel do Florencie, aby tam vyzdobil kupoli kaple Corsinské v kostele del Carmine freskami ze života sv. bisk. Ondřeje. Mimo to provedl 2 scény ze života sv. Magdaleny (v kostele S. Maria Madd. de Pazzi) a fresku ze života sv. Bernarda (v kostele della Pace). Ostatních obrazů jeho byl nesmírný počet. Nebylo prý ve Florencii větší rodiny, která by neměla od něho obrazu. Rovněž tak působil brzo na to v Benátkách, kde v některých kostelích (zejména v S. Maria d. Salute) jeho díla ještě spatřujeme. Vrátiv se do Neapole, byl Giordano možno-li ještě produktivnějším; z té doby jsou obrazy v kostelích: Annunziata, S. Apostoli, S Luigi, Pietà de'Turchini, v kathedrále a j. O rychlosti jeho práce svědčí zprávy jeho biografů, že veliký obraz Sv. František křtí Japonce (v kostele S. Francesco Saverio v Neapoli) vymaloval ve dvou dnech, nebo že oltářní obraz v Rosariello d. Pigne přes noc provedl. Sláva jeho donesla se i do Španěl a král Karel II. nemeškal nabídnouti mu dokončení fresek v Escorialu (1692) a jmenoval ho rytířem. Protivníky své u dvora, kteří podezřívali jeho dovednost, přemohl tím, že za přítomnosti dvora provedl obraz Sv. Michal přemáhá ďábla (v kostele v Buen Retiro). Hned na to začal pracovati v Escorialu; vyzdobil veliké schodiště (Bitva u S. Quentinu, Sv. Trojice a Kladení základního kamene). Dále tamtéž provedl cyklus obrazů na 10 klenbách postranní lodi (Početí P. Marie, Narození Krista, Klanění se králů, Sv. Michael vyhánějící padlé anděly z nebe, Triumf bojující církve a j.) a na klenbě lodi hlavní (Smrť P. Marie, Poslední soud, Isráélité na poušti, Záhuba Faraonova na Rudém moři a j. obrazy ze St. zákona). Chór vyzdobil výjevy ze života Davidova a Šalomounova. Zároveň provedl mnoho obrazů ve slohu nejrozmanitějších mistrův a brzo na to své nejlepší dílo Založení řádu zlatého rouna ve velkém sále paláce v Buen Retiru, kdež mimo to nalézá se od něho i několik jiných velikých fresek. V kathedrále toledské vymaloval P. Marii se sv. Ildefonsem a vrátiv se provedl fresky v kapli starého paláce madridského. Všecky tyto obrazy svědčí nejen o nesmírné produktivnosti, ale i o bohatosti jeho fantasie. Po smrti krále Karla II. pracoval ještě několik obrazů pro krále franc. Ludvíka XIV., ale ve válce o španělské dědictví vrátil se do Neapole. Z nových prací jeho zde vynikají fresky v S. Maria Egiziaca a v S. Maria di Donna Regina. Zanechal 130 000 skudů. Giordano byl rozený malíř, ale málo který umělec hřešil tolik na své nadání jako on. Rychlost, s jakou díla svá prováděl, zavinila, že nemohl charaktery prohloubiti a detaily vytříbiti: ale jistota, s jakou vedl štětec, způsobila, že na první pohled díla jeho jsou dokonalá. O obsah a výklad svých bohatých komposic se nestaral; jemu stačilo zachytiti to, co překypující fantasie mu podávala, a to maloval koloritem jemným, harmonickým, ale i effektním. Jeho vliv na rozvoj umění, zejména španělského, byl velice škodný; neboť umělci, kteří daleko nemajíce toho nadání a té technické zručnosti jako on, snažili se stihnouti jeho effektní manyru a tím přivedli umění k úpadku. Z ostatních děl Giordanových lze jen nejvíce vynikající uvésti: Soud Parisův (mus. berl); Euklid ve studovně (t.); Archimedes (t.); Seneca (gal. v Blenheimu, Angl.); Umírající Seneca (gal. drážď.); Zapuzená Hagar (t.); Lucretie odpuzuje Tarquinia (t.); Sluha Abráhámův odevzdává Rebece dary svého pána (t); Bakchus a spící Ariadna (t.); Sv. Sebastián a Iréna (t.); Súsana v lázni (t.); Kající Magdalena (t.); Loth a jeho dcery (t.); Kristus nasycuje 4000 lidí (v Mnichově); Kristus a Samaritánka u studně (t.); Vlastní podobizna (t.); Sv. František Xav. křtí divochy (v Neapoli); Obětování Krista (Louvre); Venuše a Mars (t., velmi effektní, ryl Pierron); Kyklopové (Eremitage petrohrad.); Vyhnání z ráje (t.); Snětí s kříže (t.); Armida a Rinaldo (ve Štutgartě); Rebeka a Eliásár u studně (t.); Archanděl Michael (mus. víd., z r. 1666); Narození Kristovo (t.); Zasnoubení P. Marie s Josefem (t.); Navštívení P. Marie (t.); Smrť P. Marie (t.); Sv. Josef ve spaní vybízen od anděla k útěku (t.); Zapuzená Hagar (t.). Museum v Madridě chová dále 57 jeho děl, jmenujeme z nich: P. Maria s Ježíškem a sv. Janem (ve slohu Raffaelově) a Allegorie míru (ve slohu Rubensově). Mimo to známo jest Giordanových 6 listů radirovaných v manýře Riberově: Oběť Eliášova, Odpočinek v Egyptě, Kristus učí v chrámě, Maria s mrtvolou Kristovou, Cizoložnice před Kristem a sv. Anna. J-k.

Související hesla