Godoy Manuel de, plným jménem Manuel de Godoy Alvarez de Faria Ríos Sánchez Zarzosa

, španělský politik. 1792 jmenován členem státní rady a pověřen řízením zahraniční politiky, poté první ministr. Zahájil válku s Francií, po porážce s ní uzavřel mír. 1796 vstoupil s Francií do protibritského spojenectví a přivedl tak Španělsko do války s Británií, ve které ztratilo Trinidad. 1798 propuštěn, brzy však znovu povolán a 1801 dal k vojenským akcím proti Portugalsku souhlas. Později se snažil o neutralitu, ale nedokázal zabránit španělské účasti v bitvách u Finisterre a Trafalgaru v roce 1805. Pro neúspěchy v zahraniční politice kritizován opozicí, jejíhož představitele, budoucího krále Ferdinanda VII., nechal zatknout a ještě více se přimkl k Francii (1807 smlouva o rozdělení Portugalska). Postavení Godoy y Álvareze se zhroutilo v roce 1808, ještě však přispěl k abdikaci Carlose IV. ve prospěch Napoleona. Od roku 1830 do španělské politiky již nezasahoval.

Ottův slovník naučný: Godoy Manuel de, plným jménem Manuel de Godoy Alvarez de Faria Ríos Sánchez Zarzosa

Godoy Don Manuel Alvarez de Faria, vévoda z Alcudie. státník španělský (*1767 v Badajozu – †1851 v Paříži). Vstoupiv do tělesné gardy královské, získal si svou sličnou postavou přízeň krále Karla IV. a srdce záletné královny Marie Louisy, která ho tak podporovala, že r. 1792 povýšen byl na vévodu z Alcudie, jmenován členem státni rady a postaven dne 15. list. 1792 jako státní sekretář věcí zahraničních v čelo ministerstva a vlády. K úřadu tomu měl dosti schopností, ale velikou samolibostí, lehkovážností a zištností svou uvedl Španělsko v záhubu a u velikou potupu. Úřadování své počal tím, že vyhlásil r. 1793 Francii válku; ale vedl válku tak neúspěšně, že když Francouzové vtrhli na poloostrov Pyrenejský, zavřel Godoy 22. čce 1795 mír basilejský, za který mu od krále dostalo se titulu »knížete mírų (Principe de la Paz), několika statků a ročního důchodu jednoho millionu tolarů. Nešťastnější krok učinil smlouvou 18. srpna 1796 v Ildefonsu s Francií zavřenou, neb spolek ten vyčerpal úplně všecky síly Španělska, a Anglie, proti které byl namířen, opanovala Trinidad a zasadila obchodu špan. poslední ránu. Přes tyto neúspěchy a přes všeliké nářky na úplatnost ministra a jeho úřadů Karel IV. měl k němu důvěru, ano vyznamenal ho tím, že r. 1797 dal mu dceru infanta Dona Luisa, Marii Terezii, za manželku, nedbaje toho, že Godoy udržoval poměr s jakousi Josefou Tudovou, která vlastně vládla a úřady prodávala. Teprve roku 1798, když Godoy odporem svým proti válce s Portugalskem popudil proti sobě vyslance francouzského, byl 28. bř. propuštěn; ale záhy povolán byl znovu v ministerstvo a stal se neobmezeným vladařem. Dne 29. ledna 1801 proti dřívějšímu svému přesvědčení zavřel s Lucianem Bonapartem smlouvu o společný postup proti Portugalsku, a jmenován byv generalissimem společné armády, obsadil bezbrannou zemi, získal mírem badajozským pevnost Olivençu a oslavoval vítězství své okázalými a nádhernými slavnostmi. Po míru amienském hrál kolísavou úlohu mezi Anglií a Francií, ale nedovedl zachovati neutrality, neb dne 9. října 1803 musil s Francií zavříti novou smlouvu, jejíž následky byly pro Španělsko hrozny, když toto v bitvě u Finisterre (22. čce 1805) a u Trafalgaru (20. říj.) ztratilo veškeré své loďstvo. Neúspěchy ty a hrabivost Godova vzbudily proti němu mocnou stranu, která získala i prince asturského Ferdinanda, a pracovala o dosazení prince na trůn. Jednání to bylo prozrazeno a Godoy vlivem svým způsobil, že zavedeno bylo proti princi vyšetřování; zatím dne 27. říj. 1807 zavřel novou smlouvu ve Fontainebleau, dle níž Portugalsko mělo býti rozděleno ve tři díly, z nichž nejjižnější měl dostati se jako samostatné knížectví Godovi, druhý králi etruskému, a třetí měl býti ponechán Napoleonu k volnému použití. Godoy dal se oklamati, neb Napoleon zanášel se myšlénkou opanovati sám celý poloostrov, a proto vypravil do Španělska značné síly vojenské pod Dupontem a Morceyem, a ti r. 1808 postupovali přes Segovii a Arandu přímo na Madrid. Godoy poznal, že byl oklamán a proto chtěl s rodinou královskou uprchnouti do Ameriky; než lid madridský, zvěděv o přípravách k odjezdu konaných, dne 17. března vtrhl do Aranjuezu, vzal útokem palác Godoyův a vymohl, že Karel IV. dekretem z 18. bř. Godoye propustil ze všech úřadů a násl. dne vzdal se koruny ve prospěch prince Ferdinanda. Godoy, který vyšel ze svého úkrytu, byl ztýrán a jen na zakročení Ferdinandovo na životě zachován. Když Napoleon, oklamav Ferdinanda držel ho v Bayonne v zajetí, byl Godoy tajně na rozkaz Napoleonův do tohoto města přiveden a uloženo mu, aby působil na Karla IV. a Ferdinanda, by povolili žádostem Napoleonovým; i přispěl Godoy značně k vyjádření ze dne 5. kv., kterýmž Ferdinand se zřekl koruny a Karel IV. postoupil svá práva Napoleonovi. Na to provázel Godoy Karla IV. do Říma, kde povýšen byl od papeže na knížete z Posserana, a od r. 1830 žil z malé pense v Paříži, až r. 1847 povolen byl mu návrat do Španělska a zabavené jmění jest mu vráceno. Jeho paměti byly od J. G. d'Esménarda přeloženy do franc.: Mémoires du Prince de la Paix, Don Manuel Godoy (Paříž, 1834, 4 sv.).