Golfský proud

, relativně teplý mořský proud v Atlantském oceánu. Vzniká v Mexickém zálivu účinkem Yucatánského a Floridského proudu, je posilován i Antilským proudem. Z Floridského průlivu pokračuje podél pobřeží Severní Ameriky k mysu Hatteras a dále k Newfoundlandu, kde se stýká s chladnými proudy Labradorským a Východogrónským. Na styku proudů pásmo Cold Wall s četnými mlhami a bohatými lovišti ryb. Od Newfoundlandu pokračuje napříč Atlantským oceánem jako Severoatlantský proud, omývá pobřeží Velké Británie, Islandu, Norska, poloostrov Kola, západní pobřeží ostrova Špicberky. Při pobřeží Floridy dosahuje rychlosti až 5 námořních mil/hod., u mysu Hatteras přenáší přes 55 mil. m3 vody za s a u Velké Británie 7 mil. m3/s. V celém průběhu je Golfský proud vzhledem k okolním vodám teplejší (u mysu Hatteras o 3 °C, mezi Velkou Británií a Islandem o 7 – 9 °C, v Norském moři o 4 – 8 °C, v Severním moři o 5 – 8 °C). Vlivem Golfského proudu Norské a Barentsovo moře většinou nezamrzají, pro lodi jsou přístupné přístavy Bødø, Narvik, Tromsø v Norsku a Murmansk v Rusku. Golfský proud výrazně otepluje atmosféru; zvýšený výpar ovlivňuje výši srážek v Evropě a cyklonální cirkulaci ovzduší.

Ottův slovník naučný: Golfský proud

Golfový proud, mohutný a velice důležitý mořský proud v severní polovici Atlantského okeánu. Znám jest od r. 1513, kdy se v něm na pobřeží východní Floridy octl Juan Ponce de Leon. Pilot jeho Francisco de Alaminos jest vlastním objevitelem Golfu, neboť vyslán byv r. 1519 od Corteze, s nímž byl přistal v Mexiku, aby co nejrychleji podal o tom zprávu do vlasti, volil poprvé cestu severně Kuby a doplul, nesen jsa proudem tímto, za 2 měsíce, tedy v době tehdáž neslýchaně krátké, z Vera Cruzu do Španěl. Po staletí slul pak proud ten Floridským, až teprve r. 1772 Benjamin Franklin, poukazuje na jeho původ v zálivu Mexickém nazval jej proudem Golfovým (Gulfstream), kteréžto jméno zkracuje se obyčejně na »Golf «, název, jenž zobecněl u všeho námořnictva. S vlastním výzkumem Golfový proudého polfový proudu počalo se teprve v tomto století. Nejdůležitější v ohledu tom jsou práce podniknuté Spoj. Státy severoamerickými od r. 1845. Ve zcela nové stadium vstoupil výzkum ten r. 1883, kdy počato s pozorováním na zakotvených lodích, od r. 1885 pod vedením J. E. Pillsburyho. Dlužno rozeznávati Golfový proud polfový proud v užším a širším smyslu. Golfový proud polfový proud v užším smyslu jest správně označován jako proud Floridský, od úžiny Floridské až ku 40° z. d.; v širším smyslu rozšiřuje se pojem ten i na proudění v moří Karibském a zálivu Mexickém, jakož i veškeré teplé proudění v okeánu sev.-atlantském mezi Azory a Špicberky. Vlastní původ Golfovývého polfový proudu lze hledati v moři Karibském. Severní proud rovníkový spojený se severním ramenem jižního proudu rovníkového přináší úžinou mezi ostr. St. Vincentem a Antiguou mohutné množství vody do moře Karibského. Zvláště silný jest proud ten mezi St. Vincentem a St. Lucií. Avšak ne všecka voda, již pasát zahání k západu, vtéká do moře Karibského zmíněnou úžinou, značná čásť jí teče podél okeanické strany Antill k sev.-západu a vniká pak do téhož moře řadou průplavů mezi jednotlivými ostrovy. Jak veliký jest tento přírůstek, vysvitne z fakta, že úžinou Floridskou opouští záliv Mexický v hodině 89.872 mill. tun vody, tudíž dvakráte tolik, co jí vtéká do moře Karibského mezi St. Vincentem a Antiguou. Jest tudíž množství vody vnikající průplavy mezi Antillami stejně mocné jako proud jižní. V moři Karibském jest proud na povrchu sotva znatelný, rychlosti však značně přibývá s délkou. Voda z moře Karibského odtéká pak úžinou Jukatanskou do zál. Mexického. Úžina Jukatanská jest až 2100 m hluboká, profil její měří 110 moř. mil čtver. Proud, jenž jí teče rychlostí 27 – 50 moř. mil ve 24 hodinách, nevyplňuje celého profilu, neboť na západě lze ještě znáti moc přílivu a odlivu, na východě pak slabý sice, ale stálý proud ze zál. Mexického do moře Karibského. V zál. Mexickém jsou proudění slabá a střídavá. Vreeland pozoroval zde mezi ústím Mississippským a úžinou Jukatanskou v severu a jihu proudění směru západního, uprostřed však východního. Zde mezi úžinou Jukatanskou a Mississippským ústím počíná vlastní Golfový proud polfový proud Dlužno tu připomenouti, že hladina zál. Mexického dle pozorování u Biloxi, Fortu Morganu a Key-Westu během roku silně kolísá. V měsíci čnu až listop. nalézá se výše, v ostatních měsících níže než Atlantský okeán (u Sandy Hooku). Nejvyšší stav obnáší v říjnu + 125, nejnižší v lednu – 94 mm. Maximum dostavuje se tudíž, když jest nejvíce vody vháněno do moře Karibského a pak má i Golfový proud polfový proud největší rychlost. Na 84° z. d. jest východní proud již všeobecný, pouze poblíž Kuby jde proud k západu. Na výši Havanny má Golfový proud polfový proud šířku asi 70 moř. mil a rychlost 2 uzlů. Vstoupením do úzkého průlivu Floridského zvětšuje se rychlost, jež u Elbow Keye při šířce 47 moř. mil a hloubce až 950 m obnáší 3 uzle. Na Golfový proud polfový proud vyšedší z úžiny mezi Floridou a Kubou přimyká se jiný proud, jenž tekl vně Antill a prodral se nyní skupinou Baham. Sesílený proud ubírá se do úžiny zv. Bemini (dle ostrůvků mezi Bahamy a Floridou), kdež se zúžuje až na 30 moř. mil. Jeho rychlost uprostřed úžiny udávají Bartlett a Sigsbee v roč. průměru na 72 moř. mil, v nejteplejší době roční 100 až 120 mil za den, tudíž asi 1.5 – 2.5 m za vteřinu. Jest to rychlost, jíž nedosahuje žádný jiný mořský proud a jež převyšuje i obyčejnou rychlost velkých řek. Poměrně malou šířku 30 – 40 moř. mil podržuje potom Golfový proud polfový proud až k mysu Canaveralu, odkudž se pak při nezměněné rychlosti a síle šíří až po Charleston (32° s. š.), kde jest již 70 mil šir. Tvrdé dno, prosté všech usazenin, jako bývají v tiché vodě, ukazuje, že zde voda proudí i v nejzpodnějších vrstvách. Dosavadní směr severní zaměňuje se nyní na sev.-východní, při čemž se však Golfový proud polfový proud vždy ještě neustále šíří, tak že jest u mysu Lookoutu již 100, naproti mysu Hatterasu (35° s. š.) 120 mil šir. Rozšířil se tudíž na 630 mil svého toku mezi úžinou Floridskou a mysem Hatterasem více než 3kráte. Ovšem ubývá od Charlestonu také značně rychlosti. Tato jest sice ještě severně mysu Hatterasu v západní (americké) části proudu 3 – 4 moř. míle za hodinu, ve východní však (atlant.) 5 – 7kráte menší. Severně 40° s. š., naproti N. Yorku a mysu Codu zahýbá proud zde 300 mil široký ponenáhlu k východu a pohybuje se vždy volněji, tak že, měl-li na. proti mysu Codu ještě 36, má na 60° z. d. jen 27 mil rychlosti ve 24 hod. Stále menší rychlostí teče pak Golfový proud podél jižního okraje mělčiny N.-Foundlandské. Na 40° z. d. přestává vlastní Golfový proud polfový proud, ačkoliv jméno (nyní obyč. Gulfstreamdrift) přechází na veškeré k východu neb severovýchodu namířené proudy v sev. Atlantském okeánu. Vějířovitě rozlévá se od 40°z. d., 40° s. š. voda ve směru východním. Nejjižnější čásť jde ve směru na Azory, jiná ve směru více severním na pobřeží Španělska, kdež bývá v zál. Biscayském, zvláště v zimě, znatelna, kdežto nejsevernější pás vodní oblévá sev.-západ Irska a Skotska, pokračuje podél pobřeží Norska a ztrácí se v moři Barendszově mezi Špicberky a N. Zemljí. Rychlost v tomto proudění severových. okeánu Atlantského jest ovšem velice slabá, okolo 1/2 moř. míle za hodinu v části západní a ještě méně, čím dále na sever a východ. Toto proudění působí ve velkolepých rozměrech blahodárně na oteplování břehů západoevropských, nelze je však počítati na vrub vlastního Golfovývého polfový proudu (proudu Floridského), jehož vodní objem ani z daleka by úkolu tomu nestačil, nýbrž všeobecnému hrnutí se silně vyhřáté vody tropické do severnějších šířek. Neobyčejně zajímavy a důležity jsou poměry teploty v Golfový proudvém polfový proudu a srovnání jejich s okolím. Jest tudíž hořejší vrstva nejteplejší v úžině Floridské (26.7°) a střední roč. teplota celého proudu 21.1°. Vodstvo v Golfový proudvém polfový proudu potřebuje 40 – 50 dní, aby se dostalo z 25° na 43° s. š. Na této cestě jest úbytek stř. roč. teploty 2.7°, odtud až k 43° s. š. však 3.6°. Rozdíl v teplotě mezi nejstudenější a nejteplejší částí roku obnáší až 8.9°C. Pozorováním teploty v Golfový proudvém polfový proudu a okolí bylo zjištěno, že mezi Golfový proudvým polfový proudem a pobřežím americkým nalézá se pás studené vody (»cold-wall«), jenž zúžuje se směrem k jihu a přestává býti znatelným jižně od mysu Cañaveralu. Proudem lze jej sotva zváti, ježto nejeví na povrchu žádného znatelného pohybu. Rozdíl mezi teplotou tohoto studeného pásu a teplotou Golfu obnáší ve stejné zem. šířce a hloubce ok. 10°. Tak obnáší teplota v chladném pasu v hl. 37 m 15.6, v 183 m 8.3°, v 366 m 6.1°, v 549 m 3.9 – 5.6°, v 732 m 2.8 – 4.4° a ve stejné šířce zeměpisné v Golfový proudvém polfový proudu v týchž hloubkách 25, 19.4, 16.7, 15, 12.8°. Zvláště příkré jsou rozdíly v teplotě ve vyšších šířkách zeměpisných, tak pozoroval na př. v květnu r. 1861 admirál Milne na lodi »Nile« při plavbě z Halifaxu na Bermudy na styku obého vodstva rozdíl v teplotě 16.5°! Poblíž mělčiny N.-Foundlandské potkává se Golfový proud polfový proud se studeným proudem arktickým. Hranice obou proudů nemá zde pravidelnosti a pošinuje se dle ročních časů. V zimě od září do března studený proud arktický zatlačuje hranici k jihu, v létě od března do září vítězí zase Golfový proud polfový proud Ledové kry a hory nesoucí na povrchu svém množství hlenu a kamení roztávají v teplé vodě Golfovývého polfový proudu a zanášejí silně dno mořské v těchto končinách, tak že se jim dříve vůbec připisoval vznik mělčin N.-Foundlandských. Pozoruhodné jest protkání Golfovývého polfový proudu pruhy a pásy studené vody, jež se počíná jeviti, jakmile Golfový proud polfový proud vstupuje u mysu Hatterasu do hlubší vody. Studená voda stoupá zde z větších hloubek a sleduje pak proud teplé vody. Čím dále k severu, tím více šíří se tyto studené pruhy. Tak naproti mysu Hatterasu lze od pobřeží k východu konstatovati tento postup: při pobřeží studený pás 30 m. mil šir., teplý pás (osa Golfovývého polfový proudu) 47 mil, chladný pruh 25 mil, teplý 47 mil, načež po jednom studeném pásu následuje ještě teplý 75 mil široký. U Sandy Hooku šíří se studený pás pobřežní až na 240 mil, druhý studený pás na 60 mil a vnější teplý úží se naproti tomu ze 75 na 50 mil. Vedle teploty lze vodstvo Golfovývého polfový proudu rozeznati i dle barvy. Voda Golfovývého polfový proudu jest indychově modrá, lišíc se velmi zřetelně od zelené barvy chladného vodstva atlantského. Tato modrá barva přičítá se vyšší teplotě a většímu množství soli v Golfový proudvém polfový proudu. Pro plavbu lodí plachetních měl a má Golfový proud polfový proud důležitost neobyčejnou. Jest známo, jak velice prospěl B. Franklin seznáním vlastností tohoto proudu spoluobčanům svým ve válce za neodvislost, kdy lodi americké ve spojení s Evropou předstihly v rychlosti anglické o 14 dnů. Literatura. Kohl, Geschichte des Golfstroms u. seiner Erforschung (Brémy, 1868); Report of the U. S. Coast Survey (1866); Petermann, Der Golfstrom (v Petermanns Mitt., Gotha, 1870); Currents and surface temperature of the North Atlantic Ocean (brit. admir., 1872); Wind and current-charts of the British admiralty (1873); Finlay, Memoir of the North Atlantic Ocean (3. vyd. 1873); J. Croll v časop. »Geol. Magazine« 1869, »Philosoph. Magazine« 1870 – 74 a »Nature« 1874; Carpenter v Proc. R. Geogr. Society XVIII (1874); Thomson, The Atlantic (1877); Bartlett v Proc. of U. S. Navigat. Institute VII; P. Hoffmann, Zur Mechanik der Meereströmungen an der Oberfläche der Ozeane (Berl, 1884); Krümmel, Handbuch der Oceanographie (Štutgart, 1877); J. E. Pillsbury, The Gulf Stream v Report U. S. Coast and Geodetic Survey 1889 – 90 (Washington, 1892). Šv.

Související hesla