Gonfaloniér

, velitel ozbrojených sil, které chránily republikánské instituce proti šlechtě v italských městských republikách v době rané renesance.

Ottův slovník naučný: Gonfaloniér

Gonfaloniere, ve franc. formě gonfalonier (praporečník), nazýval se v Italii a ve Francii muž, který nosil gonfalone čili gonfanone (prapor) vojenský, městský nebo církevní. Poněvadž pak prapor jest znamením ochrany, nabylo slovo gonfaloniere významu ochránce a užívalo se ho buď jako čestného vyznamenání pro panovníky (gonfaloniere della chiesa) nebo k označení úředních hodnostářů. Nejen jednotlivé kostely, i sama římská církev měla svého gonfaloniera, který měl za povinnost jí hájiti. Titul ten udílen byl od papežů rozličným panovníkům, na př. Jakubovi II. aragonskému, Ludvíkovi I. uherskému, Ladislavovi neapolskému. Hodnost gonfaloniera církve římské sluší dobře rozeznávati od titulu gonfaloniera římského národa, který má menší význam. Mělť gonfaloniere tento funkci pouze při všeobecných výpravách, podnikaných ve jménu církve nebo národa římského do divadelních představení nebo při různých slavnostech. – Gonfaloniere byl též název pro rozmanité samosprávné funkcionáře italských měst ve středověku, zvláště ve Florencii, v Lucce, v Sieně a ve státech církevních. Ve Florencii byli na poč. XIII. stol. gonfaloniereři vojenskými náčelníky jednotlivých čtvrtí, Konstitucí z r. 1280 rozdělena byla na př. obec florencká na 6 setnin, jejichž veliteli byli gonfaloniereři. Konstituce z r. 1293 zavedla gonfaloniera spravedlnosti gonfaloniere della giustizia), který maje k ruce 1000 ozbrojených zřízenců, měl vykonávati rozkazy republiky. R. 1306 přestal býti pouhým vykonavatelem a stal se prokuratorem republiky. Na konci XIV. stol. byl již hlavou florencké signorie. Také v Lucce byl gonfaloniere presidentem republiky. V Sieně byli 3 gonfaloniereři, z nichž každý spravoval jednu čtvrt. Ve státech círk. byl gonfaloniere představeným městských úřadů.