Gower John

, anglický básník; současník G. Chaucera, jehož humorný nadhled však postrádal. Z těžkopádné učené tvorby vyniká anglicky psaná Confessio Amantis (Milencova zpověď). Latinský Vox Clamantis (Hlas volajícího) pojednává o vládě Richarda II. a selském povstání v roce 1381.

Ottův slovník naučný: Gower John

Gower: Gower John, básník angl. (*kol 1330 – †1408), ze staré zámožné rodiny v Suffolku a Kentu osedlé. O mládí jeho nic určitého se neví; cestoval asi po pevnině evropské a žil pak z části při dvoře, z části na venku na statcích svých. Ačkoliv dedikoval Richardu II. svou hlavní báseň, přece záhy je mezi stranníky Jindřicha Lancasterského (Jindřicha IV.). Ve stáří obýval v převorství St. Mary Overies v Southwarku; zde oženil se roku 1397 s Anežkou Groondholfovou. R. 1400 oslepnul. Gower napsal řadu pozoruhodných básní; Speculum meditantis ve verších franc., jež je ztraceno; Vox clamantis, plačící v latinských elegických verších nad zkažeností soudobého světa; počata byla r. 1381 a připsána arcibisk. Arundelovi; I. kniha zajímá líčením poddanského vzbouření v květnu r. 1381 v hrabství kentském; Chronica tripartita, která se pojí k předch. a vypisuje latině satiricky konec vlády Richarda II. a oslavuje revoluci Jindřicha IV.; k ní pojí se řada menších básní politického obsahu; nejdůležitější jediná jeho anglicky napsaná báseň je Confessio amantis, jejíž známe 2 redakce, první vydanou asi r. 1383 a připsanou Richardu II., druhou z roku 1393. Báseň ta skládá se kromě prologu z 8 knih úhrnem o 30.000 verších a je jako ostatní plody Govy allegoricky mravolíčná. Milenec zpovídá se tu zpovědníku a vyšetřování sedmi hlavních hříchů je tu záminkou k četným povídkám, jež jsou spolu spojeny po způsobě Boccacciova »Decameronæ. Celá »Confessiœ je kompilace z oblíbené tehdy literatury (Ovid, Gesta Romanorum, Valerius Maximus, V. de Beauvais a j.). Dílo to jako první novellistická sbírka anglická velmi bylo ceněno; poprvé tiskem vydáno Caxtonem r. 1483, po třetí R. Paulim r. 1857 ve 3 sv. a znova otištěno r. 1888 Morleyem v »Carisbrooke library«. Několik menších franc. básní Gových bylo vydáno a studováno Stenglem: John Gower's Minnesang u. Ehezuchtbüchlein u. LXXII Anglonormanische Balladen (Marburk, 1886), »Vox clamantis« otisknul r. 1850 H. O. Coxe pro Roxburghe.Club. Styky mezi Gowem a Chaucerem byly v nové době mnoho kriticky zkoumány. Dnes je zjištěno, že oba básníci byli s počátku přáteli; první redakce »Confesse« obsahuje mnoho nadšené chvály Chaucerovy, která chybí v redakci druhé; v posledních dílech oba básníci vzajemně se tupí. Gower stojí hluboko pod Chaucerem. Je to, jak dnes kritika se vyslovuje, pouhý středověký nízký, střízlivý a nudný veršovec, allegorický moralista jako ostatní jeho vrstevníci, který si nezaslouží nijak názvu »otce angl. poesie«. Srv. Todd, Illustrations of the life and writings of J Gower (Londýn, 1810); Pauli, Bilder aus Altengland (Gotha, 1876, 2. vyd.); K Meyer, J. Gower und seine Beziehungen zu Chaucer (Bonn, 1889).