Grafit


1. hutnictví metalograficky elementární uhlík hexagonálně krystalovaný;
2. mineralogie tuha – šesterečný minerál, přirozený uhlík v lesklých černých šupinkatých agregátech nebo v zemité podobě, T = 1, hustota 2,1 – 2,5 g•cm–3. Vysoký bod tání, asi 3 000 °C. Výskyt zejména v krystalických břidlicích, tvoří čočkovitá ložiska v ČR v okolí Českého Krumlova, ve Starém Městě na Moravě. Velmi čistý ze Šri Lanky, častý v Koreji, USA, Kanadě. Od roku 1896 připravován synteticky a) rozkladem uhlovodíků za teplot nad 2 200 °C, b) rozkladem tepelně nestálých karbidů, c) krystalizací z uhlíkem přesycených kovových tavenin, d) v širším smyslu i tzv. elektrografitací výlisků z různých druhů negrafitického uhlíku při teplotách nad 2 500 °C. Grafit velmi dobře vede teplo a elektřinu; slouží k výrobě žárovzdorných materiálů, ve slévárenství, k výrobě tužek a různých mazadel, při stavbě chemických aparatur, v elektrotechnice, jaderné technice. Název z řeckého grafein psáti.

Ottův slovník naučný: Grafit

Grafit viz Tuha.

Související hesla