Gramatika

, z řeckého grammatiké techné - umění čtení a psaní; mluvnice – soubor pravidel, která popisují zákonitosti užívání jazykových prostředků. Tradičně se dělila na hláskosloví, tvarosloví a skladbu (syntax), popř. s rozšířením o tzv. významosloví (nauku na pomezí tvarosloví a syntaxe o významu tvaroslovných kategorií); nověji se někdy rozšiřuje o stylistiku a nauku o textu, popř. o pragmatiku, tj. zkoumání řečových aktů jako úkonů, kterými se (ne)dosahuje jistých záměrů; podle jiných pojetí stojí tyto disciplíny už mimo rámec vlastní gramatiky. – Rozlišuje se např. gramatika a) generativní, dosud plně nerealizovaný americký projekt systému pravidel, jimiž lze z elementů daného jazyka (hlásky, slova) vytvořit všechny „správné“ věty tohoto jazyka a právě jen ty; b) univerzální, geneticky naprogramovaná schopnost naučit se libovolný jazyk na základě zcela obecných, vrozených kategorií (tzv. principů) osvojením pravidel jejich vyjadřování (tzv. parametrů); c) transformační, která vykládá různost gramatických struktur jako pravidly popsatelné transformace struktur základních; d) historická, nauka o vývoji mluvnické stavby jazyka; e) normativní viz kodifikace.

Ottův slovník naučný: Gramatika

Grammatika viz Mluvnice.

Související hesla