Grégr Eduard

, český politik a lékař; bratr Julia Grégra. V letech 1861 – 1907 (s přestávkami) poslanec zemského sněmu, 1883 – 1901 říšské rady. Dynamický řečník, pilný a obratný publicista. Radikální mladočech, kritizoval spojenectví liberálů se šlechtou, autoritářskou pozici F. L. Riegra, rostoucí oportunismus českého klubu v 80. letech i pozitivní politiku mladočechů v polovině 90. let v říšské radě. Aktivně se podílel na organizaci spolkového života.

Ottův slovník naučný: Grégr Eduard

Grégr: Grégr Edvard, politik český (*4. bř. 1829 v Štýru, kde právě meškal otec jeho jako geometr při c. k. katastru). Sotva rok starý přišel do Čech, kde jeho otec, stav se polesným při obci písecké, trvale se usadil. Prvního školského vychování dostalo se mu na obecné škole semické u Písku, odkud přešel na gymnasium písecké. Absolvovav potom dva ročníky filosofie ve Vídni, přešel po r. 1848 na lékařskou fakultu pražskou. R. 1854 promovován za doktora lékařství a stal se assistentem professora Purkyně. R. 1858 habilitoval se za docenta lékařské fysiky, maje úmysl věnovati se professuře, za kterýmž účelem podnikl r. 1860 vědeckou cestu po západní Evropě; avšak politické události r. 1861 strhly ho do proudu politického. Vzdav se docentury, vstoupil do redakce »Národních Listů«, bratrem jeho Juliem právě založených, a stal se společníkem knihtiskárny, která později stala se jeho majetkem. Jižr. 1861 byv zvolen do sněmu českého, zastupoval nepřetržitě až do nynějška místo poslance za venkovské obce okresu vysoko-mýtského, skučského a hlineckého. Roku 1885 přijal též mandát na radu říšskou za okresy podřipské a r. 1890 stal se přísedícím výboru zemského pro království České. Před r. 1861 zabýval se výhradně studiemi věd přírodních, redigoval nějaký čas společně s prof. Purkyní a prof. J. Krejčím přírodovědecký časopis »Živų a publikoval rozličné práce z oboru fysiologie a zoologie v jazyku českém. Jmenujeme na př.: Darwin o vznikání rostlin a živočichů na naší zemi (»Květy«); Lebky z Putimi (»Živæ); anthropologická studie Věčný boj; O zvířatech a látkách zvířecích v průmyslu a řemeslech upotřebených (Škola průmyslová); Úvahy o vyvinování se tvarů živočišných (programm); přispíval i do Kobrova Slovníka naučného. V r. 1865 byl redaktorem Literární přílohy »Nár. Listů« a po dobu uvěznění Julia Grégra i redaktorem »Nár. Listů«. V létech 60. a 70. uveřejnil řadu politických brožur, vztahujících se na politické otázky denní: K objasnění našich domácích sporů (Praha, 1874), Naše politika (t., 1877), Slovo osudné, časová úvaha o jazykových poměrech našich (t., 1883). Jednotlivé jeho řeči, pronesené na sněmu a na říšské radě, vydány ve zvláštních otiscích, na př. řeč v rozpočtové debattě na sněmu král. Českého 5. dubna 1892, na říšské radě 24. února 1893 a j. Z činnosti jeho na poli národním uvádíme pouze, že byl společně s Jindř. Fügnerem a Mirosl. Tyršem zakladatelem pražského »Sokolæ, jehož prvním jednatelem se stal. Též Řemeslnickou besedu a Typografickou besedu v Praze zakládal a mnoho let byl předsedou těchto spolků. Též spolek pro vydávání laciných knih českých »Matice lidų byl jím založen a po celou dobu řízen. R 1869 založil společně s Dattlem Slovanské knihkupectví v Praze za účelem pěstování vzájemných styků mezi literaturami slovanskými a i seznamování Ameriky s nimi. Od r. 1862 jest Grégr majitelem knihtiskárny (později i slevárny písem), zřízené původně bratrem Juliem pod firmou Dr. Grégr a Fr. Šimáček, hlavně za tím účelem, aby zde bez obavy, že zase budou vypovězeny, dále mohl tisknouti »Národní Listy«. I »Politi▽ začala zde vycházeti. Bratří Grégrové obrátili hned na počátku své veřejné činnosti pozornost svou na všeliké nedostatky české literatury, zejména odborné školské, a hleděli jim odpomoci. Jejich nákladem rychle za sebou vycházeti začaly: Bibliotéka klassiků řeckých a římských, Sbírka zákonů, Bibliotéka kupecká, Matice lidu, Poesie světová, Hálkovy a Nerudovy spisy, Historie literatury české, Malebné cesty po Praze, Mluvnice latinského a řeckého, českého a ruského jazyka, Slovník rusko-český. Z časopisů postupem času založili a dlouho svým nákladem vydávali: Národní školu, Časopis lékařů českých, Osvětu, Besedu (Mikešovu), Besedu učitelskou, Květy (Hálkovy, neobrázkové i pozdější obrázkové) a j. Rovněž pak vydali řadu děl ruských i jihoslovanských. Co do politického směru přidržoval se Grégr vždy co nejrozhodněji strany svobodomyslné a stal se jak na radě říšské, tak na sněmu jejím řečníkem zvláště vynikajícím, jenž pro joviální povahu svou i u odpůrců těší se sympathiím.

Související hesla