Grégr Julius

, český politik, novinář a podnikatel; bratr Eduarda Grégra. Od roku 1862 majitel Národních listů, které utvářely svébytný názorový proud v mladočeské straně, jejímž faktickým vůdcem se stal 1865 po smrti K. Sladkovského. V letech 1889 – 95 poslanec zemského sněmu, 1879 – 80 říšské rady. Měl hlavní podíl na volebních úspěších mladočechů ve volbách do zemského sněmu 1889 a říšské rady 1891.

Ottův slovník naučný: Grégr Julius

Grégr: Grégr Julius, publicista a politik český, bratr před. (*19. pros. 1831 na Březhradě u Hradce Králové), vychován v Nových Dvorech u Písku, kde otec jeho byl lesmistrem, konal gymn. studia v Písku a v Praze a zde též byl r. 1859 povýšen za doktora práv. Již tehda v kruzích českých svých kollegů byl ctěn pro vroucnost smýšlení vlasteneckého i pro svou bodrou, rozhodnou povahu. Professoři Prav. Koubek, F. L. Čelakovský i Pavel Šafařík byli mu vzory vlasteneckého i slovanského idealismu, jemuž pilná četba spisů historických a politických, zejména Helda a Korvína, Palackého a Havlíčkova »Slovanæ, záhy vtiskla určitý směr pro celý život. Odbyv si soudní praxi v Písku a v Praze, stal se ředitelem advokátní kanceláře dra Půlkrábka ve Fridlandě. Zatím byl v Rakousku padl absolutism a v národě českém vznikla přirozeně touha po neodvislém politickém denníku, který by neohroženě tlumočil city a potřeby lidu českého. Dle tehdejšího tiskového zákona (z r. 1852) nesměl nikdo vydávati ani redigovati politický časopis, kdo neměl k tomu zvláštní, ministrem policie udělené, koncesse. Marně dr. Rieger (mimo jiné známým svým pamětným spisem, jejž s Macháčkem odevzdal na nejvyšších místech) a jiní ucházeli se o koncessi. Co nezdařilo se jim, zdařilo se Grégrovi, který v list. 1860 obdržel koncessi k vydávání a redigování politického denníku »Národní Listy«. Pokládaje obdrženou koncessi za společnou věc národní, pospíšil Grégr do Prahy, aby ji postoupil do společného majetku vlasteneckému družstvu, v jehož čele stáli Palacký, Rieger, Brauner, Purkyně a Tomek. Tak vyšlo dne 1. ledna 1861 prvé číslo »Nár. Listů«, jejichž odpovědným redaktorem byl Grégr a kteréž pro svůj nadšený vlastenecký tón, jakým hájily základní požadavky našeho národního a státoprávního programmu, rázem dobyly sobě popularity dosud nevídané. Hned v 1. čísle Grégr napsal otevřený list zemskému školnímu radovi Marešovi, v němž ho vyzýval, aby bezodkladně opustil úřad svůj. Vyzvání to vyneslo Grégrovi první tiskovou obžalobu, po které brzy se jich strhl pravý příval. Již v říjnu 1861 zavedeno proti Grégrovi trestní vyšetřování pro celou řadu důrazných článků vlasteneckých. Tehda mohly ještě politické úřady dávati tisku výstrahy a po třetí výstraze list prostě potlačiti. Nár. Listy již po šestinedělním vycházení dostaly první výstrahu a čekati mohly co chvíli druhou. Než existence jejich byla nad to ještě jinak ohrožena: po prvním roce shledáno, že list jest pro nedostatek insertů passivním, a pokladník družstva, jež vedlo administraci ve správě své odloučenu od redakce, zjistil schodek ve výši 32.000 zlatých. Za těchto okolností učinil Grégr družstvu vydavatelskému nabídnutí, buď ať se jemu odevzdají »Nár. Listy« v plné vlastnictví, aby mohl i administraci jejich říditi, anebo že postoupí vydavatelskou a redaktorskou svou koncessi jakož i svůj podíl na společném majetku družstvu a vystoupí z listu, an beztoho neměl původně úmyslu věnovati se žurnalistice trvale. Avšak Palacký za souhlasu družstva nabídl mu »Nár. Listy« v plné vlastnictví, převezme-li jejich dluh 32.000 zlatých. Grégr svolil. Jako první spolupracovník vstoupil návodem Riegrovým do redakce Šimáček. Tak stal se Grégr českým žurnalistou. Náležela k tomu ještě rovná odvaha jako za dob Havlíčkových, pro jehož osiřelou dcerušku Zdenku ku vyzvání J. Grégra právě lid český snášel své milodary. Národ náš stál proti centralistické vládě Schmerlingově v opposici, »Nár. Listy« byly její polnicí a proto také první na ráně. Dne 5. čna 1862 postaven Grégr před soud pro celou řadu tiskových přečinů a zločinů. Desítidenní soud ten stal se událostí politickou, která budila mocné pohnutí po všem národě; brániliť tu Grégr a jeho obhájce dr. Klaudy s výmluvnou srdnatostí veškeren soubor našich dějinných i přirozených práv proti panující soustavě vládní. Přes výbornou právnickou obranu vlastní i obhájcovu uznán Grégr vinným přečinu pobuřování a zločinu rušení veřejného pokoje i odsouzen k žaláři 4měsíčnímu a ku ztrátě 1300 zl. z kauce, načež vrchní zemský soud ještě zostřil trest ten na 10měsíční žalář, ztrátu občanských práv a hodnosti doktorské a na pokutu 3000 zl. Za to dostalo se odsouzenému z celých Čech povzbuzujících důkazů soucitu a úcty; mnohé obce české jmenovaly ho čestným občanem svým a v českých besedách vyvěšována jeho podobizna (lithografie Farského) s heslem odsouzeného: »Raději žalář a okovy než volnost otroka!« Když pak v říjnu 1862 došel rozsudek potvrzení nejvyššího soudního dvoru, byla Grégrovi odňata nejen koncesse vydavatelská a redaktorská, nýbrž i knihtiskařská. Tu Grégr rychle přenesl všechny tyto koncesse na bratra svého Edvarda, aby tento na čas dále řídil »Nár. Listy«, jimž vedle demokratického »Hlasų přibyl nový spolubojovník publicistický ve Skrejšovského »Politi▽, o jejíž založení i Julius Grégr platně se přičinil. Tak nadešel rok 1863, ve kterém dvě události způsobily veliký obrat v životě českém. Byla to otázka polská a otázka, mají-li býti velkostatky v Čechách vyloučeny ze svazku obecního, o které rozbila se dosavadní idyllická svornost, počaly se tvořiti strany politické a žurnalistika česká počala se rozvětvovati na svobodomyslnou a konservativní. Celý národ český želel bratroboje ruskopolského, avšak starší s Palackým a Riegrem v čele odsuzovali revoluci, mladší pak jí stranili. K těmto přidaly se »Nár. Listy«. Rovněž v otázce velkostatkářské Grégr, řídě se zásadami demokraticko-liberálními, nesrovnával se s konservativním stanoviskem Riegrovým. Sladkovského »Hlas« šel s »Nár. Listy«, Skrejšovského »Politi▽ byla na vahách. Nemajíce tudíž orgánu, který by hájil vlastní jejich mínění, Palacký a Rieger získali hlavního spolupracovníka »NárListů«, Františka Šimáčka, aby založil denník směru národně konservativního o názvu »Národ«. Než k tomu došlo, bylo Grégrovi nastoupiti přisouzený trest, jenž následkem nového odsouzení k šestinedělnímu vězení zbavoval jej téměř po celý rok svobody, a byl mu doručen nález soudní, jímž měly býti »Nár. Listy« na dva měsíce potlačeny a vypovězena mu kauce. Podobalo se, že listu jeho hrozí záhuba neodvratná; avšak tísně a nesnáze vždy jen vzpružovaly jeho energii. Již ve vězení byl se dohodl se soudruhem svým Vinc. Vávrou o sloučení »Hlasų s »Nár. Listy«; nyní vyšed na svobodu, učinil spojení to skutkem. Za potlačené »Nár. Listy« dostávali odběratelé »Hlas« a když pak lhůta dvouměsíční suspense »Nár. Listů« vypršela, zanikl »Hlas« a redaktoři jeho, K. Sladkovský, Jan Neruda, bratří Vincenc a Emanuel Vávrové a Josef Barák, vstoupili do redakce osvěžených »Nár. Listů«, které odtud teprv jako jediný velký demokraticko-liberální denník český počaly prospívati trvale. Tou dobou zakoupil Grégr památné pole u Přibyslavě, na němž Žižka zemřel, i daroval je pražskému »Sokolų, kterýž na něm zbudoval důstojnou mohylu. Dne 27. čna 1865 padla vláda Schmerlingova a nadešla mírnější éra Belcrediova. Grégr rehabilitován, zvolen venkovskými okresy píseckým a vodňanským za poslance pro sněm český, vstoupil do společného klubu poslanců českých a účastnil se odtud po boku přítele svého K. Sladkovského zahájených právě zápasů státoprávních slovem i skutkem. Nebyl sice tak řečnicky nadán jako bratr jeho Edvard, avšak mezi poslanci záhy věnována pozornost jeho zdáním i návrhům, svědčícím o nevšední politické hlavě, jakož i o ryzím a mužném charakteru. Nejasná éra Belcrediova přinesla sice poměrné uvolnění tisku českému, avšak k positivním činům nedospěla pro náhlou bouři války rakousko-pruské (1866), dříve, než bylo lze rozsouditi, jak upřímně byly míněny sliby vládní »o rozsáhlé autonomii království Českého, o vyslechnutí stejně závažného hlasu zákonných zástupců královstí a zemí, o volném spolupůsobení všech národů a o srozumění na volné dráze«. Proto také Grégr v kritických oněch pro Rakousko chvílích odmítal svody pruské, i když vyspěly v určitá dalekosáhlá nabídnutí politické nezávislosti království Českému, nereagoval v listě svém ani slovem sympathickým na pověstné pruské provolání k »obyvatelstvu slavného království Českéhœ, alebrž otiskl tři dni na to manifest císaře rakouského, pro nějž »Nár. Listy« byly pruským guvernérem zabaveny. – Vláda Beustova přinesla novou persekuci; počato Slovany »tlačiti ke zdį. Tehdáž z jara r. 1867 podniknuta slovanská pouť na Rus, jíž také Grégr se účastnil, a články jeho po této pouti v »Nár. Listech« přispěly pak nemálo k oživení a prohloubení idee slovanské vzájemnosti v národě českém. Brzy na to »Nár. Listy« byly náhle opět na 3 měsíce potlačeny. Místo nich založil Grégr na rychlo nový denník »Národní Noviny«, který ovšem po čvrtletí opět ustoupil »Nár. Listům«. – Novým rokem 1868 zostřil se zápas mezi směrem federačním a centralistickým, mezi Čechy a Vídní, kde zahájilo činnost svou »občanské« ministerstvo (Giskra, Herbst, Plener st., Brestl, Hasner) s účelem »lámati opposici českou krok za krokem«. Oproti tomu podnikl národ český jeden z nejpamátnějších bojů ústavních a do něho dostavil se od prvé chvíle Grégr, bojuje v listě svém po boku ostatní žurnalistiky národní se zápalem a obětovností v šiku nejpřednějším. Jako poslanec český podepsal deklaraci poslanců českých ze dne 12. srpna 1868 a vystoupil s nimi ze sněmu českého, do něhož býval před tím opět a opět jednohlasně volen. Sedm redaktorů »Nár. Listů« odsouzeno tehda k dlouholetému žaláři, list odsouzen k pokutám přesahujícím 30.000 zl. a dne 19. října 1868 za výminečného stavu generálem Kollerem zastaven. Grégr vypomohl si opět listem náhradním »Naše Listy«, avšak nad to založil k vůli důtklivější obraně národa 2 týdenníky za hranicemi českými, ve Vídni »Hlasy« a v Pešti »Obranų. Značné oběti hmotné, jaké dvouletý zápas český vymáhal, nesl Grégr sám až do vyčerpání svých sil. Po pádu ministerstva Herbst-Giskrova (1870) povolán Potocki, jenž v květnu 1870 přibyl do Prahy pokusit se osobně o státoprávní vyrovnání s Čechy; avšak podmínka vládní, aby vyrovnání to dělo se cestou ústavní, totiž na říšské radě, kde Potocki sliboval zříditi federalistickou většinu, jevila se býti po tak tuhém zásadním odporu státoprávním politikům českým nesplnitelnou a pokus Potockého zmařen. Za nastalé války německofrancouzské Grégr s listem svým horlivě stál při straně poražené Francie a podepsal i hájil Francii a Rusku přátelskou manifestaci poslanců českých ze dne 8. prosince 1870. V době vyrovnání Hohenwartova stižen zánětem plic, byl Grégr nucen odebrati se do Italie, avšak uzdraven opět ihned ujal se činnosti poslanecké a hlasoval pro fundamentální články, jakkoliv s některými kusy jejich, zejména s nedostatečnou opravou volebního řádu zemského, plně nesouhlasil. Po náhlém ztroskotání díla vyrovnávacího Grégr opět dal v listu svém heslo k nejrozhodnější opposici proti ministerstvu knížete Adolfa Auersperga a Lassera (nastoupilo 25. listop. 1871). Tu »Nár. Listům« odňaty filiálky, redaktoři jejich poháněni před německé delegované poroty do Litoměřic a České Lípy, kde odsuzováni opět do žaláře a k těžkým pokutám peněžním; Grégr pak sám zatčen jako majitel »Nár. Listů« pro dluh za insertní kolky, vzniklý za doby persekuce Herbstovy, a držán 7 měsíců ve vyšetřovací vazbě, na konec však úplně osvobozen. Grégr vedl dále neohrožený boj proti akci vlády započavší chabrusem a končící zavedením přímých voleb do říšské rady. Lid český volil bývalé poslance jednomyslně, avšak s rozhodným přáním, aby do říšské rady nešli. To stanovisko také Grégr v »Národních Listech« rozhodně zastával. Za to již od roku 1868 pochyboval z vlasteneckých důvodů o potřebě a užitečnosti passivity vzhledem k domácímu sněmu českému jsa toho mínění, že tím jen zbytečně se poškozuje prospěch národa, ježto Němci v naší nepřítomnosti z jmění zemského opatřují si nadbytkem školství své a všeliké jiné potřeby své, na naše útraty a k našemu oslabení. I sbor českých poslanců rozstoupil se o otázku tu ve dva počtem skoro stejné tábory a posléze dne 26. listop. 1874 propukl spor plným plamenem bratroboje, jenž déle tří let pustošil naše nivy. V zápasu tom rodila se česká strana svobodomyslná jako menšina, žádající marně za právo volného přesvědčení; Grégr a Sladkovský, stojíce v čele potírané strany té, vydáni byli v tisku konservativním ovšem nejprudším útokům a nájezdům. Tehda opět zdála se býti existence »Nár. Listů« ze »zrady« podezřívaných vážně ohrožena. Kromě toho postižen byl tehda Grégr krutou ranou, úmrtím choti své Anny roz. Hulešové (1876). Avšak o rok později, pod dojmem smrti Fr. Palackého, pomýšleno na smír stran rozvaděných, k němuž také došlo, když v říjnu 1877 Grégr dal podnět ku spojení se obou národních stran ve »klub státoprávní«, v němž by v záležitostech státního práva, voleb říšských a obesílání rady říšské mělo se postupovati společně a menšina měla podrobovati se většině, kdežto v otázkách politické a národní svobody, jakož i v příčině voleb sněmovních, každá z obou stran měla zachovávati si úplnou samostatnost. Dnem 1. listop. 1877 přistoupila strana staročeská na toto sdružení a 24. září 1878 vrátila se opět na sněm český, obeslaný takto opět veškerými poslanci českými. Pohříchu však bylo již mnoho času ztraceno a mnoho sil vyplýtváno. Když 18. ún. 1879 padla vláda Auersperg-Lasserova a otěže státní správy přejal hr. Taaffe, zastala chvíle ta opposici státoprávní nepopíratelně unavenu a žádostivu příměří, pokud by jen bez újmy cti a práva bylo ho lze dosíci. V té době hájil Grégr v »Nár. Listech« do poslední chvíle stanovisko, že nesluší upustiti od zásadné státoprávní opposice a překročiti práh vídeňského parlamentu, dokud se v něm nedostane určitých záruk, že vláda Taaffova zasadí se o splnění našich nejhlavnějších požadavků. A teprv když dne 21. září 1879 dáno v klubu poslaneckém ujištění, že se nám záruk těch dostane, hlasoval Grégr pro obeslání rady říšské, do které také 8. října 1879 dosti nerad vstoupil. Avšak již po roce nabyl přesvědčení, že jest svrchovaný čas i proti vládě Taaffově vrátiti se na staré stanovisko opposiční. Poněvadž však staročeská většina klubu vždy ještě vládě důvěřovala, nezbývalo Grégrovi než složiti mandát poslanecký a získati tak volnosti, aby po přesvědčení svém mohl v »Nár Listech« zavčas varovati před novým osudným sklamáním. Od smrti Sladkovského připadlo vedení národní strany svobodomyslné z valné části Grégrovi. Když pak o volbách r. 1883 staročeská strana svémocně státoprávní klub zrušila a strany svobodomyslné již neuznávala, nezbývalo této než tím usilovněji se organisovati. Národní strana svobodomyslná pod vedením Grégrovým rostla a organisovala se jako rozhodná opposice státoprávní, až o volbách sněmovních r. 1889 dosáhla netušeného úspěchu. Vstoupivši silou 48 poslanců do sněmu českého, ihned obnovila tu zápas státoprávní Grégrovým návrhem adressy. Sněmovní debatta adressní, jakož i afféra desky Husovy (v list. 1889) na budově nového Musea král. Českého, měly za následek sblížení »umírněných stra◁ s Němci a sjednání pověstných úmluv vídeňských (v lednu 1890), proti nimž strana mladočeská zahájila prudký boj manifestem z péra Grégrova. Odpor zdál se býti s počátku marným; avšak jakmile došlo ku projednávání tak zv. punktačních předloh vládních ve vyrovnávací kommissi sněmovní, rozvinula mladočeská menšina s Grégrem v čele takovou sílu polemickou, že všechna téměř veřejnost česká zdvihla se k odporu proti »punktacím« a o říšských volbách v březnu 1891 připravila k vůli nim straně staročeské krutou porážku. Té doby dosáhla činnost Grégrova, napjatá již od tuhého literárního boje za pravost Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského (1887), míry nejvyšší. Řečníval ve sněmovně i před voliči, ve schůzích pražského zastupitelstva obecního, v klubu poslaneckém jakož i v klubu voličů novoměstských, připravoval volby, řídil organisaci strany a především bez únavy své »Nár. Listy«, které docházely rozšíření největšího. Programmové jeho články vyznamenávaly se důrazem důvodů, pathosem a rázovitou silou dikce. Řeči jeho, většinou polemické, vztahovaly se k obraně státního práva českého a ohrožené svobody národa, ale též k záležitostem obecním a otázkám národohospodářským, jejichž studiu v posledních létech Grégr vážně se oddával. S nemenší zálibou zabýval se i studiemi historickými, zejména o době bělohorské, shledávaje pilně bohatou její literaturu zahraniční a všeliké současné prameny na svých cestách do Švédska, Německa, Hollandska, Francie a Italie, z nichž některé, jako zejména cesta do Hollandska, zavdaly mu podnět k úvahám národopisným a kulturněpolitickým, uveřejňovaným v »Nár. Listech«. – Když v únoru 1893 ministr Schönborn administrativní cestou podnikl národní rozdělení okresu polického a zřízení něm. okres soudu teplického, Grégr vedl stranu svobodomyslnou do nejrozhodnějšího boje, až došlo ku sněmovní bouři dne 17. kv. 1893 a tím k definitivnímu zmaru pokusu punktačního. Život tak pohnutý a plný bojův posléze otřásl jeho zdravím a Grégr, sklíčen vleklou chorobou, musil se pro nutné zotavení uchýliti v ústraní. KT.

Související hesla