Guinea

, Guinejská republika, francouzsky République de Guinée – stát v západní Africe u pobřeží Atlantského oceánu; 245 857 km2, 7,3 mil. obyvatel (1998), hustota zalidnění 30 obyv./km2, hlavní město Conakry (1,5 mil. obyvatel, 1995); úřední jazyk francouzština, měnová jednotka 1 guinejský frank (GNF) = 100 cauri. Administrativní členění: 4 supraregiony s 31 oblastmi. – Pobřežní nížina přechází ve vnitrozemí v hornatinu Futa Džalon (1 538 m n. m.); pramenná oblast mnoha řek, též Nigeru, Senegalu a Gambie. Na jihovýchodě hory Nimba 1 752 m n. m. Tropické monzunové podnebí, nejvíce srážek v létě (roční úhrny až přes 4 000 mm), směrem do vnitrozemí srážek ubývá, tropické deštné lesy přecházejí v savany a horské stepi. – Etnicky pestré černošské obyvatelstvo, nejpočetnější Fulbové (40 %), Malinkové (26 %) a Susuové (11 %). Náboženství převážně muslimské (87 %). Negramotnost 64 %. Střední délka života mužů 43 let, žen 47 let. Urbanizace 29,6 % (1996). – Rozvojový agrární stát s významnou těžbou a vývozem nerostných surovin. Hrubý domácí produkt 550 USD/obyv. (1997). Zemědělství využívá 47,1 % území, 27,2 % zalesněno. Pěstuje se maniok, kukuřice, rýže, zelenina, banánovník, pro vývoz kávovník, kakaovník, palma olejná. Chov ovcí, koz, skotu. Těžba dřeva. Těží se bauxit (19,25 mil. t, 1997, 2. místo na světě), diamanty, zlato, železná ruda. Průmysl hutnický (hliník), méně zpracovatelský (potravinářský, textilní) . – Území Guinee v 9. – 13. stol. součástí říše Ghana, ve 13. – 14. stol. Mali, v 15. – 17. stol. songhajské říše. Od konce 15. stol. evropská kolonizace pobřeží (portugalské, anglické, francouzské, nizozemské a dánské osady); v 16. – 19. stol. obchod s otroky. V 18. stol. vznikl ve vnitrozemí islámský teokratický stát. Od roku 1893 francouzská kolonie v rámci Francouzské západní Afriky. 2. 10. 1958 po referendu nezávislost; od 60. let represe a hospodářské neúspěchy. V roce 1984 vojenský převrat, pozvolná liberalizace ekonomického a politického života. Zákonodárným orgánem je jednokomorové Národní shromáždění (114 členů). Poslední volby do Národního shromáždění se konaly v červnu 1995. Prezident generálmajor Lansana Conté (* 1934).

Ottův slovník naučný: Guinea

Guinea nazývá se pobřežní čásť západní Afriky mezi ř. Casamance (12° 20' s. š.) a mysem Negro na 16° j. š. Jméno pochází od Portugalců, hledavších v XV. stol. zlatonosnou zemi, jež na fantastických mapách tehdejších byla jižně Saháry označena jménem Ginyia n. Gineua. Obyčejně dělívá se, ačkoliv není k tomu podstatnějšího důvodu, pobřeží to na Guineu horní n. severní, na sever od ústí Gábúnu na rovníku, a na Guineu dolní nebo jižní, od rovníku na jih. Jak široký pás země se ke Guinei počítá, v tom panuje úplná libovůle. Obě oblévá Atlantský okeán pode jménem Guinejského zálivu na čáře asi 3300 km. Směr pobřeží jest v sev. části rovníkový, na jih od 5° s. š. poledníkový. Oba směry stýkají se v Kamerúnu; naproti němu leží 4 Guinejské ostrovy, z nichž oba vnější, Fernando Po a Annobon, náleží Španělsku a mezi nimi položené I. do Principe a Saő Thome (sv. Tomáše) Portugalsku. Čásť pobřeží. jež táhne se od Kamerúnu na západ. bývá v jednotlivých svých částech nazývána dle plodin, jež skýtá; tak pobřeží Olejových řek (Oil-Rivers) mezi Kamerúnem a Nigírem, Otročí pobřeží mezi Nigírem a Voltou, Zlaté pobřeží (země Ašantů), Slonové pobřeží (až k mysu Palmas), Pepřové pobřeží (Liberia) Téměř celé pobřeží Guinee a zvláště čásť právě jmenovaná jest pro písčiny, bažiny, jakož i velký příboj nesnadno přístupna. Dobrých přístavů jest vůbec nedostatek. Ve článku Afrika pojednáno obšírně o poměrech horopisných, vodopisných, klimatických, národopisných, o obchodu, politickém rozdělení, jakož i výzkumu, kam tudíž odkazujeme čtenáře; zbývá učiniti zmínku o rostlinstvu a zvířeně Guinee, jež se jeví jako útvar samostatnější. red. Flora Guinee jest dosud málo známa, ač končina ta byla z tropův Evropany nejprve seznána a statný počet botaniků zde pracoval, t. Afzelius, výpr. Tuckeyova, Palisot de Beauvoisis, Thonning, Hooker, Welwitch. Nyní A. Engler vydává souborné dílo o této floře. NejIépe známa jest jižní čásť Guinee Currerem, Marlothem a Schinzem. Rostlinné bohatství Guinee nelze ani odhadnouti. Welwitch a Mann páčili je na 3000, ale zdá se, že je zde aspoň 5000 druhů. Až do nedávna znali jsme mimo Angolu pouze čásť pobřežní; teprve založením státu Konžského a novými výpravami seznán aspoň částečně vnitřek, avšak sbírky ty z největší části nejsou dosud spracovány. Ze 791 leguminos uvedených ve floře celé Afriky je (mimo sázené) v Guinei 514, v Angole 238, což skýtá poněkud obraz o rozsahu našich známostí. Mnohé byliny staletým obchodem s otroky zdivočily na obou březích Atlantského okeánu (Griesebach uvádí jich 60), že se dnes již neví, jsou-li původu afrického neb amerického (Cassiae, Rhipsalis, Leucaena, Ximenia). Ostatně jest příbuznost s Amerikou neveliká (Turneraceae, 1 Sauvagesia, z Humiriaceí jediná Aubrya gabonensis), větší s Indií; neboť z většího počtu Begonií nalézá se 11 na Sieře del Cristal, dále Impatiens, ba i Dipterocarpeae, jež se nyní popírají, až na 1 společnou. Horská flora guinejská, známá hlavně z Kamerúnu, kde Mann sebral 237 dr. nad 1500 m n. m., má byliny horské podobné evropským (11% dle Griesebacha), také endemickou Primulacea Ardisandra (monotyp), Ericacee i Car amine hirsuta (v 3000 m), Sanicula europea, Silene, avšak i s Habešem má společné Clematis simensis, Thalictrum rhynchocarpum, Pimpinella oreofila, Caucalis melanantha, Viola abyssinica, Sagina abyssinica, Geranium simense. Neveliký počet rostlinstva nižších hor jest podoben kapským, t. Myrothamnus a Ilex capensis, jejž vytknul již Griesebach. V celku jeví se zde 3 útvary, pobřežní les, savany a zbytky horských lesů, ztenčených orbou. Tak při ústí Nigíru líčí Gürich prales mangrov, palem (kokosy, Rafia vinifera a Elais guinen- sis), pandanů, bambusů a bombaxů. Nejbližší hory již měly samé křoviny a traviny, žádný les. Tisícileté baobaby na Capu Verde pamatují snad ještě Foiniky. Ačkoliv žádná rodina tu není zvláštní, přece vytknouti jest větší počet Capparideí a Combretaceí. Divoká réva guinejská byla předmětem spekulace Planchona, pokoušejícího se z ní obnoviti víno révokazem degenerované. Vyváží se odtud kaučuk, guttapercha, klovatiny, dřeva barvířská (Baphia) a stavitelská (Oldfieldia, dub africký), Amomum grana paradisi, kola (ořechy z Cola acuminata) a j. Zvířena této části tropické Afriky zdá se býti v celku dosti stejná. Pobřežní Guinea je zvláště bohata na ssavce. S největšími tvary jejich (slony, nosorožci, hrochy) setkáváme se spíše dále do vnitra. Z opic jsou tu největší typy, j. gorilla (hl. na Gábúnu), šimpanz mezi 10° s. š. a 10° j. š., Cercopitheci (dle Murraye 16, nyní 23 známých), Coloby (dle Mur. 29, dle jiných 40), dále 8 Lemurid, 3 kočkovití, 16 (dle jin. ud. 20) Viverrin, hyena (H. crocuta), 2 psi, vydra, 3 kuny, 2 buvoli a 42 antilopy, pak Hyomoschus aquaticus, Manatus, 2 Manis, 2 (dle jiných 6) rejsci, 46 netopýrů (dle Dobsona 9 Pteropidů, 7 Rhinolofidů, i náš Rh. ferrugineus, 5 Nycterid, 14 Vespertilionid, i náš Vesp. noctula, 7 Emballonurid), 38 hlodavců. Büttikofrova sbírka z Liberie obsahovala 91 dr., mezi nimi 13 opic a Lemurid, 17 netopýrů, 4 rejsky, 11 dravců, 25 hlodavců, 10 antilop, 3 Manis, 2 Hyraxy. Ptáků vypočítává svého času nejlepší dílo Hartlaubovo 758 dr., z toho 400 endem., 80 evropských. K tomu přistoupilo dílo Barbozy de Bocage o ptactvu Angoly, nehledíc ku sbírkám místním, jež máme z Liberie (Büttikofer 237 dr.), z Nigíru (Flegel 185 dr.), Gábúnu (Du Chaillu 238 dr.), Loanga (237 dr.), Konga (Bohndorff Reichenow 195). Za jižní hranici označuje Reichenow 3° j. š. (dle dešťů). Nápadný jest počet našich ptáků zde zimujících, z nichž nejvíce vodních (34 dle Hartl.), avšak i na př. Coracias garrula, Merops apiaster, kukačka, vlaštovka (Hirundo rustica), Anthus campestris, křepelka (na Casamance, dle Welwitche v Angole), Oriolus Galbula (Casamance) aj. se zde zdržují. Z rodin typických pro Afriku vůbec vyjímáme papoušky (u Hartlauba 11, v Angole jen 7), Coraciidee (Hartl. 5, Angola 5), Meropidy (H. 12. v A. 13), Bucconid 19, Bucerotid 16, Musofagidů 9, Nectarinidů 35 (v Ang. 28, zastupují zde americké kolibri), Pitta angol., Pycnonotidů v Ang. 17, Zosterops senegalensis a zvláště 69 Ploceidů, které jsou i předmětem vývozu, 10 Francolinů, 5 dropů a j. Afriku tropickou vyznačuje množství Laniidů, Lamprotornidů, lndicatoridů, Coliidů (typických) a j. Reptilií a amfibií vyčetl Duméril 193 dr. Nejnápadnější bylo tu vždy množství hadův naproti ještěrům; měl totiž Buchholz 43 hadů, 17 ještěrů, 27 žab, sbírka z Toga 35 hadů, 16 ještěrů, Duméril 15 želv, 3 krokodily, 46 ještěrů, nejvíce Scincidů a Chameleonů, méně Gekonidů, Agamidů, Lacertin a 2 Amphisbaenidy, dále 100 hadů, t. Typhlopidy, Boidy, Lycodontidy, Dipsadidy a 29 žab (incl. 2 Coecitiidy), hl. 8 Ranid, Bufonidy a Hyperolius. Na ryby jest Afrika vůbec chudší než Amerika. Buchholz i s mořskými sebral pouze 79 dr., Büttikofer v Liberii 82, z Toga 7 dr., Dambeck udával pouze 51 dr., dnes však pouze ze Senegalu jest známo 56 dr., dále z Nigíru 27, z Konga Sauvage 28, z Činčoša Reichenow 39, z ústí Ogove Sauvage 46 (11 Mormyridů, 9 Siluridů, 7 Chromidů, 7 Characin). Endemické jsou Pantodon Buchholzii, Kneria, Calamoichthys calabaricus. Oficefalidy a Mastacembelidy upomínají na trop. Asii, 2 Pimelody na Ameriku. Z celé záp. Afriky zná Sauvage 128 (35 Siluridů, 26 Mormyridů), Duméril, jenž připočítává i Senegal, 189 druhů. Pý.

Tabulka: Guinea- Predstavitele
PREZIDENTI
1958 – 1984 Ahmed Sékou Touré (do 1961 hlava státu)
od 1984 Lansana Conté
 
Související hesla