Gustav I. Vasa

, švédský král od roku 1523; zakladatel dynastie Vasa. Bojovník za švédskou nezávislost na Dánsku v Kalmarské unii a hanze. 1518 po bitvě u Braenkyry uvězněn, 1519 s pomocí obyvatel Lübecku uprchl a vrátil se do Švédska. 1521 zvolen hejtmanem a správcem státu a zahájil protidánské povstání. Stál v čele šlechtické opozice proti dánskému králi Kristianu II., který v odvetě nechal zavraždit jeho matku a sestru (otec a manžel jeho sestry zavražděni již po útěku Gustava I. Vasy z vězení). V roce 1523 zvolen švédským králem. Jeho nástupem na švédský trůn se definitivně rozpadla Kalmarská unie. Do Švédska pronikla reformace, král ji vyhlásil 1527; v jejím důsledku sekularizován církevní majetek. 1530 uzákoněna augšpurská konfese. Reformace příznivě ovlivnila švédskou kulturu. Gustav I. Vasa se zasloužil o stavbu silnic a přístavů, zakládání měst (Helsingfors aj.), podporoval rozvoj zemědělství, řemesel a školství.

Ottův slovník naučný: Gustav I. Vasa

Gustav: Gustav Vasa (1523 –60), nar. 12. kv. 1496 v Lindholmu v Uplandě, syn říšského rady a rytíře Ericha Johansona (odkudž Gustav Erichson). Vasa jmenoval se dle otepi (švéd. vasa) ve znaku. R. 1509 dán byl do školy v Upsale, avšak již r. 1512 vzal ho k sobě příbuzný jeho Sten Sture (mladší) i dal mu za vychovatele biskupa linköpinského. Za bouřlivých dob, kdy Švédsko hledělo se vymaniti z panství dánského, účastnil se Gustav záhy již také života veřejného a v bitvě u Braenkyrky (22. čce 1518), v nížto Sten Sture zvítězil nad králem dánským Kristiánem II., nesl švédskou korouhev. Král dánský dal se potom do vyjednávání, a Gustav poslán mu s pěti ještě pány za rukojmě. Tu však zrádně zajat i odvezen do zámku Kalloe v severním Jutsku, odkudž však v září r. 1519 přestrojen šťastně unikl do Lubeka. Pomocí měšťanů tamních, najmě purkmistra Mik. Bromsa, vrátil se v květnu r. 1520 do vlasti, která však, kromě Štokholmu a Kalmaru, celá se nacházela v moci krále dánského. Štokholm, kdež se bránila vdova po Stenu Sturovi, Kristina Gyllenstjerna, obklíčen byl od krále Kristiána, a před Kalmarem, kdež se bránila vdova po veliteli tamním Janu Manssonovi, Anna Bjelke, kotvilo loďstvo dánské, jemuž velel statečný admirál Norby. Gustav vešed do Kolmaru, shledal, že vojsko i měšťanstvo ochotni jsou vzdáti se Dánům, pročež odešel i odebral se do Smalandu. Tam však, jakož i v Gothlandě, ustrašení obyvatelé o vzpouře proti cizákům nechtěli ani slyšeti, ba po Gustovi dokona i stříleno šípy. Nastávající osvoboditel vlasti, prohlášen byv psancem, musil přestrojen blouditi po zemi a skrývati se před Dány i před Švédy. Zatím Kristián dal se korunovati (8. list. 1520) a třetího dne potom množství předních vlastenců švédských povražditi; mezi těmi byl i Gustův otec Erich a svat Jáchym Brahe. Tehdy uprchl Gustav do Dalekarlie i sloužil tam přestrojen sedlákům za nádenníka. Dánové a stvůry jejich všude po něm pátrali. Zaživ zde mnohá dobrodružství, o vánocích r. 1520 řečnil Gustav v Raettviku a v Moře k Dalekarlům, ale bez úspěchu. I chystal se na cestu do Norska. Tu však doneseny podrobné zprávy o vraždách štokholmských a Dalekarlové zvolili ho pánem a hejtmanem, správcem říše. V únoru r. 1521 obsadil Falun, přivedl na svou stranu horníky tamní a získal za krátko též Helsingy, Gestrikland a město Gefle. Sebrav pak značné vojsko, porazil dne 29. dubna pluky Kristiánovy u Vesteraesu a zmocnil se za nedlouho Upsaly. Koncem června položil se táborem u Štokholma, avšak boj o hlavní město trval dvě léta. Dne 24. srpna uznán Gustav správcem říše na sněmě ve Vadsteně i od šlechty. Kristián zuřil i dal matku a sestru Gustovu v žaláři zavražditi. I jeho nástupce Bedřich, vévoda holštýnský, domáhal se na základě jednoty kalmarské z r. 1397 panství ve Švédsku. Avšak Švédové zvolili 7. čna 1523 na sněmě v Strengraesu Gustava králem a vkrátce potom vzdal se mu také Štokholm. Postavení nového krále bylo nadmíru svízelné. Vášně rozpoutané dlouho se nemohly usaditi. V zemi vznikaly vzpoury. I Dalekarlové vzbouřili se třikráte. Povstání jejich súčastnil se též Anders Persson, v jehož stodole Gustav někdy byl mlátil, i poslán na popraviště. Vypuzený Kristián II. nedal pokoje. Gustav spolčil se proti němu s novým králem dánským Bedřichem na sjezdě v Malmoe r. 1524. Lubečtí, jižto pomáhali dobývati Štokholma, žádali mnoho peněz a rozmnožení výsad obchodních. Gustav musil jim býti po vůli. Magnáti a praeláti, jejichžto moc za bouřných dob předešlých nadmíru byla vzrostla, hodlali s králem se děliti o vládu a na zboží svém panovali jako samostatná knížata. Gustav opíral se proti nim o sedláky a měšťany. Statky korunní byly rozebrány. Gustav jal se podporovati víru Lutherovu, aby mohl zabaviti zboží církevní a koruně zjednati důchodů. Na sněmě ve Vesteraesu r. 1527 pohrozil, že se vzdá vlády, nebude-li králi dáno, což jest královo, a pomocí měšťanův a sedláků dokázal, že mu dána plná moc nad statky církevními. Ovšem musil i šlechtě dovoliti, aby se zmocnila některé části jejich. Podobně zmocnil se Gustav i auktority ve věcech náboženských. Gustav vyslovil zásadu, že půda, která dosud není vzdělána, náleží králi, a podobně i hory a řeky. Rozmnožoval práva koruny, kdekoli a kdykoli se k tomu skýtala příležitost. Trůn pokládal dědictvím své rodiny, což i uznáno na sněmě v Oerebře r. 1540, a r. 1544 znova potvrzeno na sněmě ve Vesteraesu, kdež královic Erich ustanoven nástupcem a Gustav zároveň slavné učinil vyznání víry evangelické. Po smrti krále dánského Bedřicha r. 1533 nastaly zmatky, jichžto využiti hodlali jednak přívrženci Kristiánovi, jednak Lubečtí a hanseatští spojenci jejich, jimž opět se zachtělo sesazovati a dosazovati krále skandinavské. Tehdy Gustav učinil spolek se synem Bedřichovým Kristiánem III. Záměry nepřátel zmařeny a po starých výsadách měst hanseatských ve Švédsku bylo veta. R. 1554 vypukla válka s cařem ruským Ivanem Vasilijevičem II. o meze v Čudsku i skončena r. 1557 mírem v Moskvě ujednaným na 40 let. Gustav nabádal Švédy, by se věnovali plavbě a obchodu. Za tou příčinou jednal smlouvy s Francií, Anglií, Hollandem, Dánskem, Ruskem. Péči měl o silnice a přístavy. Založil města Helsingfors a Elfsborg (Götaborg), zřídil válečné loďstvo, podporoval hornictví, orbu a průmysl, zvelebil správu a zvláště bernictví, povznášel školství, vzdělanost a mravnost. Gustav někdy si vedl jako demagog a někdy zase jako despota. Rád se stýkal s lidem i byl miláčkem jeho pro přívětivé chování a líbeznou výmluvnost. Ženat byl třikráte. První choť jeho, Kateřina Sasko-Lauenburská, porodila mu syna Ericha. S druhou, Markétou Lejonhufvudovou, měl 5 synův a 5 dcer. Z oněch uvedeni buďtež Jan, Magnus a Karel. Po smrti Markétině vstoupil Gustav ve třetí sňatek s neteří její Kateřinou Stenbockovou. Ericha ustanovil nástupcem, Jana jmenoval vévodou Čudským, Magna Oestergoetlandským a Karla Soedermanlandským. Zemřel 29. září 1560.

Související hesla