Z Gutštejna

, český šlechtický rod, panského stavu, doložený od začátku 14. stol. Těžištěm rodového jmění byly statky v západních Čechách (Rabštejn, Tachov, později Točník, Žebrák, Švamberk, Příbram). Vrcholného rozmachu dosáhl rod za Buriana z Gutštejna († 1489), zvaného Bohatý. Albrecht z Gutštejna († 1542) připojil Kolín, Mělník, Poděbrady a Žirovnici. Rod vymřel 1747.

Ottův slovník naučný: Z Gutštejna

z Gutšteina, také z Gutenšteina, nazýval se po býv. hradě téhož jména u Bezdružic na Plzeňsku rod staropanský v Čechách, který náležel k rozrodu Hroznatovců a za erb měl na zlatém štítě troje jelení rohy černé o pěti parůžcích. Předek rodu toho byl Sezema, padlý v bitvě u Loděnic r. 1179 a otec blahoslaveného Hroznaty, zakladatele klášt. tepelského a chotěšovského; bratrem jeho byl Arnošt a sestra Vojslava. První zpráva o pánech z G. sahá do r. 1316, kdy Jetřich z G. se synem Sezemou od kláštera tepelského najali vesnice Buch, Luky a Číhanou. Až po padesáti létech r. 1369 jmenují se opět bratří Jan, Dětřich a Póta z G., kteří s Ludvíkem z G. r. 1379 drželi Léšťany, Trpisty, Šipín, Libyni, Břetislav a Hradiště. Jan záhy zemřel, ale Dětřich a Póta dožili se XV. věku: Dětřich ještě r. 1417 v Libyni patronoval a na Všeruby r. 1415 se dostal, Póta pak na Hradišti jako podací pán r. 1406 naposled se připomíná. Za husitských válek byli pánové z G. jako většina šlechty plzeňské v řadách katolíků: synové Jetřichovi, Jan řeč. Burian a Jan, patronovali r. 1426 ve Všerubech a ku hradu Gutenšteinu nabyli také Bělé před r. 1427, Nečtin r. 1440, Rabšteina r. 1434 a Tachova r. 1450; potomci Pótovi, Jan a Mikuláš, drželi Trpisty. Burian byl předním válečníkem katolíků, zajal Petra Payna r. 1438 a byl zvolen za hejtmana v Žatecku r. 1440; od r. 1448 přidal se ke straně Jiřího Poděbradského, zemřel r. 1462 a tělo jeho bylo v Teplé v klášterním kostele pochováno. Bratr jeho Jan patronoval na Šipíně r. 1433, horlivě s Burianem proti husitům bojoval a zemřel r. 1452 na Rabšteině, nazývaje se Janem starším proti Janu mladšímu z větve trpistské. Burian měl jediného syna Buriana, jenž za manželku pojal Zikonii z Ortenburka a v celých Čechách slynul svým velikým bohatstvím. Kromě svrchu připomenutých statků otcových držel ještě Švamberk, Chýše, Petršpurk, Kynšperk, Příbram, Žebrák a Točník v Čechách a Flosberk i jiná zboží v Bavorsku. Nechtěje vydati Rabšteina zletilým dědicům Caltovým, odstoupil od krále Jiřího k jednotě Strakonické a jmenován jest od krále Matiáše sudím dvorským r. 1469; později byl mistrem král. komory od r. 1472. R. 1471 přidal se ke straně krále Vladislava a byl r. 1478 od Plzeňských poražen. Zemřel před r. 1489, zůstaviv pět synů a několik dcer Současně s Burianem žili bratranci jeho a vnuci Přibíka z Klenové, Linhart a Burian z G., ze kterých onen na Klenovém, Vartemberce a Všerubech seděl r. 1459 – 80, Burian pak na Všerubech a Klenovém r. 1460 – 74. Linhart měl s manželkou Eliškou z Boskovic syna Buriana, jenž ve šraňcích čili v turnaji v Praze zabit byl; o Jiřím, synu Buriana, Linhartova bratra, promluvíme později. Synové Buriana Bohatého z G.: Jan, Jetřich, Volf, Kryštof a Jindřich (Burian zemřel před smrtí otcovou), pověstnými se stali bujností, výtržnými kusy a násilím, které v Čechách, v Bavořích a Sasku proti všemu řádu a právu provozovali, nešetříce ani sebe, ani domácích přátel, ani cizích. R. 1509 Jindřich z G. dobyl Kynžvartu na vlastním bratru Volfovi, kterého zajal, a již dříve r. 1506 jal mladé pány ze Švamberka, bratry Bohuslava a Jana na Boru, odkud je do Bavor zavezl a jen za veliké výkupné vydal (1507). Kryštof z G. pro své násilnické skutky proti Šlikům, Štampachům a Václavu Budovcovi byl pohnán před soud zemský a nedostaviv se, čest, hrdlo i statky ztratil. Až když všeobecná hotovost zemská byla proti němu vypsána r. 1509, králi na milost se poddal a jemu hrady Točník, Žebrák, Příbram, Rabštein a Sychrov za jistou sumu peněz vydal. Jetřich, který za svých mladších let r. 1493 s Janem z Lobkovic navštívil Palestinu, svářil se se Šliky pro hrad Kynšperk, ale nebyl do narovnání s Kryštofem pojat, a když také viny bratří Jana a Volfa na sebe vzal, pro své přečiny proti zemi a koruně ztratil Tachov a Kynžvart (1510). Ani Kryštof ani Jetřich nepřežili dlouho svého pokoření, zemřevše onen r. 1518, tento r. 1513. Jan na Tachově, Chýši, Nečtinách a Štědrém nebyl mírnějším bratří svých, a když v rozepři jeho se Šliky komorníci zemští s půhonem k němu přišli, dal je strýzniti († j. 1521). Povahu těchto bratří měl též Jiřík Všerubský z G. na Znojemském hradě, jenž celé zemi saské a potom Čechám odpověděl (r. 1504 dobyl Bischofswerdy v Sasku), ale již r. 1509 zemřel, odkázav klášteru kladrubskému ves Hněvnice. Také Volf naváděl s Jetřichem Bavůrka ze Švamberka, odpovědníka Plzeňských, k činům jeho, pro které on hrdlo ztratil r. 1506. Než ještě krajany své naplnili nevolí nad svou zpupností, založili bratří Jan, Jetřich a Volf kláštery karmelitánské v Chýších roku 1487 a v Rabšteině r. 1483, a bratří Jindřich a Volf r. 1521 se smluvili, jak by odkazům zemřelých bratří jejich k těmto božím domům dosti se stalo. Ze sester jmenovaných pěti bratří z G. známy jsou tři: Markéta († 1524), která poprvé za Voka z Rožmberka a podruhé za Alexeje z Ronšperka provdána byla; Anna měla za prvního manžela Volfa ze Švamberka a po něm Viléma z Risenberka, nejv. hofmistra král. Českého (1516 – 28), Alžběta provdala se do rodu Šlikovského, za Kašpara na Slavkově, purkrabí Chebského. Volf z G. († 1544) byl dvakráte ženat, s Markétou a s Annou z Roupova, a zplodil s oběma manželkami sedm dcer a tři syny. Dcera Mariana kšaftovala svobodná r. 1556, Kateřina provdala se za Buriana Trčku z Lípy. Anna za Jindřicha Měsíčka z Výškova, Anastasie za Vojtěcha z Rabšteina; Markéta, Mandaléna a Zikuna byly r. 1557 ještě svobodnými. Ze tří synů byl Adam při kšaftu otcově ještě nedospělým r. 1544, Burian byl v Turecku a Viktorin ujal po svém otci rodný hrad Gutštein, který r. 1549 prodal Hanuši Elpognarovi z Dol. Schönfeldu. S manželkou svou Janou z Valdšteina měl Viktorin tři dcery: Anežku, provdanou za Mikuláše z Lobkovic, Markétu, za Václava Švihovského z Risenberka a Zikunu, za Jiřího Plánského ze Žeberka a po jeho brzké smrti za Jaroslava Liebšteinského z Kolovrat. Bratr Volfův Kryštof zplodil s Markétou ze Švamberka dceru Zikonii, která držela Věvrov do své smrti († j. 1531) a syna Albrechta, jenž po sobě držel Mělník, Poděbrady, Ronšperk, Kolín a Žirovnici, nejv. mincmistrem král. Českého byl (1534 – 42) a poručníkem mladých pánů z Rožmberka (v l. 1545 – 50). Velké zásluhy si získal o splavnost Vltavy v hořejším toku jejím a sepsal též theologický spis: »O lásce k Bohu a k bližnímų, jejž poslal svému poručenci Vilémovi z Rožmberka do Pasova, aby, v něm pilně čítaje, česky nezapomenul. Jako mincmistr nezavděčil se horníkům kutnohorským, kterým svobody jejich omezoval, jak Dačický píše, a s děkanem jak v Kutné Hoře tak v Kolíně pro různost v náboženství časté potyčky míval. S manželkou svou Annou Holickou ze Šternberka měl syna Kryštofa, který, po svém dědu stejnojmenném divokou jeho povahu zdědiv, otci mnoho těžkostí způsobil, zvláště v Kutné Hoře, kde častokráte zaň pokutu, jednou až 900 kop, platiti musil. R. 1545 byl Kryštof v Žirovnici od vlastního poddaného zabit, a syn jeho Šebestian z matky Voršily z Vejtmíle, prodav Žirovnici, odešel na Moravu, kde s Eliškou z Lichtenšteina, ovdovělou z Kunovic, se oženil a ještě r. 1572 Milhostice držel. Bratr Kryštofův Jindřich († 1530) byl dvakráte ženat, s Annou z Kováně a s Eliškou ze Smiřic, a zůstavil po sobě dceru Žofii a dva syny, Buriana a Ludvíka. Burian držel r. 1518 Weichs v Bavořích, Ludvík seděl na Chýších a byl v Praze zabit r. 1542 od Jana Firšice ml. z Nabdína. S manželkou svou Eliškou Berkovou z Dubé měl jediného syna Jindřicha, o jehož pošlosti, kterou nejdéle rod Gutšteinů se udržel, později promluvíme. Z trpistské větve pánů z G. oba bratří, Mikuláš a Jan ml. z G., připomínají se poprvé r. 1440. Jan ml. držel hrad Buben až někdy do r. 1456, načež do Trpist se navrátil a byl poručníkem sirotka po synovci svém Dětřichovi z G., jenž, oženiv se s Eliškou ze Šonvaldu, věnoval své ženě 400 kop r. 1460, ale již r. 1463 mrtev byl. Sirotek ten jmenuje se r. 1489 Jan z G. a z Trpist. Mikuláš, bratr svrchu jmenovaného Jana ml. z G., měl manželku Reginu neznámého rodu, byl hofmistrem knížete Viktorina Münsterberského v l. 1470 – 76 a potom správcem města Prachatic k ruce králově r. 1479, než toto město r. 1481 odevzdáno bylo Kateřině Rabšteinové z Gutšteina, sestře bohatého Buriana a vdově po Václavovi z Rabšteina, před r. 1480 zemřelém. – Jiřík z G. ze všerubské větve měl s Annou ze Smiřic jediného syna Jana na Čéčovicích a Risenberce, jenž, r. 1541 kšaft svůj učiniv, brzy potom zemřel, zůstaviv kromě vdovy Anny z Řičan dcery Zikunu a Markétu, provdanou za Adama Řepického ze Sudoměře († j. 1562), a pak syny Jiřího, Albrechta a Kryštofa († j. 1562). Albrecht pojal za manželku Annu z Leskovce, s níž měl dceru Sidonii, provdanou za Petra Holického ze Šternberka, a syny Jana Buriana († 1574) a Jana Viléma († 1584), kteří společně se strýcem Jiřím na Risenberce hospodařili; ale on je oba přežil a teprve r. 1597 zemřel, zplodiv s manželkou Anežkou z Rabšteina na Svržně syna Jiříka Volfa záhy zemřelého. Po všerubské této větvi dědila pošlost syna Ludvíkova Jindřicha, jenž Příbram a Nepomyšl držel a s Anežkou Hasišteinskou z Lobkovic dvě dcery, Anežku († 1577) a Kunhutu, provdanou za Kašpara Pruskovského z Pruskova, a čtyři syny zplodil: Jindřicha Buriana, Jindřicha Lorence, Jindřicha Ludvíka a Jindřicha Alberta. Jindřich zemřel již před r. 1584, ustanoviv za poručníka svých dětí Jiřího z G. na Risenberce, který Nepomyšl prodal r. 1584. Nemaje vlastních dětí, odkázal Jiří Risenberk a Kouty Jindřichu Burianovi na Štědré. Za stavovských bouří v Čechách patřil Jindřich Burian mezi přední přívržence Bedřicha Falckého a byl proto také, ač již r. 1620 zemřel, ztrátou všech statků pokutován. Ze dvojího manželství svého (1. m. Anna Marie z G. † r. 1603, 2. m. Kateřina Sibylla ze Švamberka kš. r. 1619) měl dva syny, Jindřicha Petra a Kryštofa Albrechta, pak dceru Anežku Potencianu. Jindřich Lorenc zdědil po svém strýci Jiřím Hostouň a Svržno a dal se též straně odporných králi Ferdinandovi II. stavů k rozmanitým službám potřebovati, pročež nejen statky své propadl, nýbrž také do vězení na Zbirov r. 1622 zavezen jest, kde až do r. 1628 zůstal. Manželka jeho Sibylla roz. Šlikova marně si stěžovala, že prodejem statků manžela svého za levnou cenu velmi zkrácena byla; jen dům v Praze r. 1639 dostal se Jindřichu Petrovi hraběti z G. proti zaplacení 500 zl. Manželku měl Jindřich Petr Annu Černínku z Chuděnic a koupil statky Myslovice a Řepín, kde zemřel r. 1648, zanechav syny Jindřicha Bedřicha a Maximiliána Rudolfa. Vdova jeho provdala se podruhé za Maximiliána Jiřího hraběte z Dobrše. Maximilián Rudolf dvakráte se oženil, poprvé s Kateřinou Eleonorou Klenovskou, ovdovělou nejprve Kocovou, potom Karlovou ze Svárova, po níž zdědil Kolinec, Hradiště, Vildštein, Běhařov a Mečkov, podruhé s Polexinou Žákovcovou, ovdovělou z Mitrovic, která ještě r. 1693 na živu byla, když Maximilián Rudolf již r. 1690 bezdětek zemřel. V archivu městečka Kolince podnes zachoval se list M. R. hraběte z G., vedle kterého vyprosil potvrzení privilegií od králů Vladislava a Rudolfa Kolineckým daných na dva trhy výroční a dva trhy týdenní r. 1677. Jindřich Bedřich pojal za manželku Marii Markétu z Lamingu a koupil z matčina dědictví Obytce, Kydliny a Myslovice r. 1668, později též Malé a Velké Hoštice r. 1680, což vše r. 1685 prodal hraběti Trauttmansdorffovi. Byl krajským hejtmanem plzeňským, a Bohuslav Balbín věnoval mu svůj spis »Origines comitum de Guttenstei◁, jehož jsme také při sepsání tohoto článku použili. Z manželství svého měl dceru Terezii a tři syny, Václava (nar. r. 1663), Josefa a Antonína. Václav se stal generálem, cís. tajným a dvorním válečním radou, velitelem vojenským v Praze (1709) a místodržitelem v.Čechách, osudy jeho bratří nejsou nám známy. Václavovi synové, Jáchym Hroznata, plukovník a komoří, jenž se r. 1743 s hraběnkou Marií Sauerovou oženil, ale již r. 1747 zemřel, a Jan Ferdinand, rytíř řádu jerusalemského, byli poslední po meči hrabata z G. Pánové z G. osobovali si záhy titul hrabat pro své statky v Bavorsku a již na náhrobku Buriana I. z r. 1462 název »comes« se nalézá. Z král. kanceláře české teprve r. 1544 Albrecht z G. hrabětem byl titulován, od které doby v tom rodu titulu toho také užívali. Klř.