Z Harrachu

, český šlechtický rod, původně zemanský, doložený od 13. století. Jedna z větví se usadila v Rakousku. Od 1627 hrabata, od 1703 v panském stavu. Vzestup české větve započatý v 16. století vyvrcholil za Karla z Harrachu (1570–1628), který byl rádcem Ferdinanda II., a jeho syna Arnošta Vojtěcha, který byl pražským arcibiskupem a jedním z vůdců protireformace. Těžiště rodových statků bylo v severních Čechách (Jilemnice, Šluknov, Velké Březno).

Ottův slovník naučný: Z Harrachu

z Harrachu (dříve z Harachu), hraběcí rod v Čechách a v Rakousku osedlý, jenž pochází od vladycké rodiny Harachéřů z Harachu z již. Čech, kde původiště vladyk těchto, vesnička Harachy, nedaleko Řožmberka v okr. kaplickém se nalézá. Jednoho rodu s Harachéři byli Hřebenářové ze Hřebene, Hřebenářové z Harachu, vladykové ze Zvíkovce, z Petrovic, ze Slavkova, z Rovného, z Čekova, ze Štěkře a z Mezipotočí, užívajíce všichni erbu dnešních hrabat H-chů: na červeném poli koule žluté, třemi péry pštrosími posázené, na helmě pak dvou trub, jejichž boky pěti péry pštrosími jsou posázeny a v jejichž otvorech po jednom péru takovém se spatřuje. První zvěst o Harachéřich sahá do r. 1272, kdy pan Beneš z Horach a jeho bratří Jan a Jan Bohuslav svědčí bratřím Jindřichovi a Vítkovi z Rožmberka v listu, kterým klášteru Vyšebrodskému dali patronát kostela v Rakousích. Jiných tré bratří žilo v l. 1291 – 1325: Albera, Budilov a Jakub, kteří též Elblinus, Busko a Jaklinus z Horach roku 1300 se jmenují a ve službách rožmberských často se připomínají. Albera byl maršálkem hradu Rožmberského a zůstavil po sobě 4 syny; Budilov nebo Buzek, Alberův bratr, psal se od r. 1305 obyčejně ze Slavkova a měl také 4 syny; o Jakubovi z H. není známo, že potomků zanechal. Potomci jmenovaných vladyk zůstali v Čechách, kdežto jiných tré bratří, Dětřich Beneš, Buzek a Bohuněk, do Hor. Rakous se obrátilo. Albery z H. synové byli: Oldřich, šafař nebo správce v Rožmberce (1317), Werner ze Štěkře (1336), Jan z Čekova (1346) a Beneš z Komařic (1346). Kdo byli jejich potomci a po jakých sídlech svá jména měli, nevíme. Po Buzkovi Slavkovském zůstali synové Vilém ze Slavkova († 1375), Buzek, farář ve Svinech a v Třeboni († 1394), Přibík nebo Přiblín z Petrovic (1376) a Nedamír ze Zvíkova (1369). Přibík měl syny Bohuslava (1414) a Viléma (1414) a dceru Bolku, provdanou za Hroznatu z Domanic; Nedamíra Zvíkovského syn byl Ješek (1369 – 1405), který měl syna Bohuňka (1405), a konečně Vilém ze Slavkova měl syna Jana z Mezipotočí († 1412). Buzek Harachéř z Rovného byl purkrabím na Krumlově r. 1422 – 25. Války husitské přežili z Harachéřů v Čechách Hřebenáři ze Hřebene také Hřebenáři z H. řečení. Praotec jejich Jan ze Hřebene prodal r. 1439 nivu jednu Jankovi, sladovníku z Velešína, a měl syny Oldřicha (1472) a Markvarta († již 1472). Oldřich neměl žádných dítek a odkázal statek Doubíčko dítkám bratrovým, Janu, Markvartovi, Příbě, Zdeně a Dorotě. Třetí syn Janův byl snad Přibík Hřebenář, jenž zemřel před r. 1497. Jan držel Hřeben r. 1473, postoupiv Doubíčko bratrovi a sestrám, ale později ho opět nabyl a jmenuje se naposled r. 1495. Purkraboval ve službách Rožmberských na tvrzi Tiché r. 1483 – 86, ale hleděl si více lovu, pročež s úřadu po 3 létech složen byl. Syn jeho Markvart připomíná se r. 1518. Zůstavil po sobě 4 syny, Lipolta, Purkarta, Markvarta a čtvrtého neznámého jména, po němž zůstali sirotci Jan a Václav (1545). Markvartovi synové drželi společně Mostky, dvůr a ves Hřeben, Záhorku, Hodonice, Dsky a Zubčice, kromě toho měli Hůrku s částmi Strážkovic a Doudleb, kteréžto zboží prodali r. 1543 Ctiborovi z Drachova a rozdělili se asi r. 1547. Purkart a Lipolt neměli dětí, Markvart měl dva syny, Markvarta a Jana. Markvart nabyl r. 1557 vsi Chodče a s bratrem Janem tak se rozdělil, že mu pustil Mostky a Dsky, sám si ponechav Hřeben s příslušenstvím. Nemaje synův, odkázal († 1565) svůj statek manželce a čtyřem dcerám, z nichž tři do rodu Kořenských z Terešova se provdaly. Jan na Mostkách dopisoval si s H-chy rakouskými o příbuzenství, byl třikráte ženat a teprve se třetí manželkou měl syna Jana Markvarta, který po smrti otcově r. 1610 usadil se na Deskách a prodal Mostek r. 1627. Synové jeho Lambert František a Dětřich opustili rodný svůj kraj na jihu českém a Lambert dostal se skrze manželku svou Lidmilu Johanku Lukaveckou z Lukavic na Zaječice u Chrudimě. Oblíbiv si státní službu, byl v l. 1661 – 1664 purkrabím král. pražského hradu, r. 1664 purkrabím kraje hradeckého, r. 1671 zemským podkomořím, 1682 nejv. písařem král. Českého a r. 1684 přísedícím většího soudu zemského, král. radou a místodržícím. Když r. 1696 zemřel, zanechal dva syny, Jana Jáchyma a Ferdinanda Markvarta, kteří r. 1703 do stavu panského povýšeni byli, r. 1705 do stavu svobodných pánů a 1706 do stavu hrabat král. Českého. Jan Jáchym, c. k. komoří a setník, držel Kaliště a Viklantice na Čáslavsku a zemřel dne 30. čna 1732 bez mužských potomků v Nové Cerekvi; bratr jeho Ferd. Markvart, pán na Kyšperce a Orlici, c. k. komoří a rytíř svatováclavský, umřel bezdětek 22. ún. 1725. Příbuzní erbem a jménem těchto vymřelých hrabat z H. v Čechách jsou svobodní pánové z Horochu v Haliči, jichžto předek Matěj Kazimír z Horochu od cís. Leopolda II. za svobodného pána povýšen byl dne 15. ún. 1791. – H-chové v Rakousích pocházejí, jak svrchu praveno, ode tří bratří, Dětřicha Beneše, Buzka a Bohuňka, a všichni tři připomínají se již r. 1309, kdy Dětřich od Siegharda z Greimenšteina koupil jeho podíl na léně Grasbecku. R. 1320 byli Buzek a Dětřich pospolu soudci zemskými v Riedmarce a Buzek sám v l. 1323 – 26. Dětřich koupil s Bohuňkem od Eberharda z Wallsee vesnice Stittung, Eibenstein, Vierhof, Freudenthal, Schwarzenach a statek »am Holz« r. 1330. Dětřicha Beneše synové, Dětřich Beneš (manželka Alžběta z Humbrechtsriedu), Buzek a Kraft, nabyli nových ještě statků: Kraft ve farnosti neumarktské a waldburské, k nimžto držel léna od pánů z Rožmberka ve farnosti reichenthalské ještě r. 1379, Buzek Königschlag ve farnosti schenkenfeldenské r. 1348. O potomcích těchto tří bratří nevíme. Bohuněk, Dětřicha Beneše I. z H. bratr, zemřel r. 1339, zůstaviv syny: Pavla, Beneše řečeného z Rožmberka, Bernharta a Bonuňka. Beneš nazýval se dle majetku svého v městě Rožmberce z Rožmberka a držel k němu též Kvasov v Čechách a Liebenthal, léno Rožmberské v Rakousích, r. 1377 bylo obojí již od Vyšebrodského kláštera koupeno. Témuž klášteru prodal Bernhart 7 1/2 lánu v Reichenthalu r. 1357 a byl r. 1375 již nebožtíkem; bratr jeho Bohuněk žil ještě r. 1396. Ze všech těchto čtyř bratří zdá se, že jediný Beneš potomky měl: Jana, Bernarda a Buzka, kteří oba poslední jako otec jejich z Rožmberka se nazývali r. 1379. Jan byl ve službách příbuzného svého Pavla z H., biskupa frisinského, jehož hradu Konradsheimu proti vojsku vév. rak. Rudolfa IV. hájil. Od pánů z Rožmberka měl Ober- a Unter-Schwandt a jiné ještě statky v Rakousích jako léno r. 1379 a držel též tvrz Piberstein r. 1371, kteréhož roku též zemským sudím Riedmarky nebo Cáhlavského panství byl. R. 1395 byl již mrtev. Synu jeho Jiřímu téhož roku vydali Cáhlavští pečeť otcovu, kterou strýc jeho Albrecht z H. jim byl uschovati dal. Bratří Janovi, Bernard a Buzek, drželi ves Hochhausen u Haslachu jako léno od pánů z Rožmberka r. 1379 a Buzek, také Buško Haracher řečený, měl od nich Melhut. Bernardovi postoupil Petr II. z H. statku v Malém-Zellu na řece Velká Mühl řečené r. 1390 a jiných ještě zboží Harachovských v území Haslašském dostal od Bernarda Oldřich z Eppingu jako léno 1405. Bernarda tohoto erb zachoval se v knize bratrstva sv. Kryštofa na Arlberce z r. 1400 a nese první buvolí rohy okrášlené pštrosími péry. Bernard byl prý též radou Albrechta V., vévody rakouského, a zemřel ve vysokém věku r. 1433. Kromě těchto H-chů v Rakousích jmenuje se ještě Štěpán z H., blízký příbuzný Krafta z H., r. 1365, a bratří Markvart a Racek z H., kteří čásť vesnice Stiftung r. 1397 Janovi Cinišpanovi prodali. Rakouská větev hrabat z H-chů odvozuje svůj počátek od svrchu připomenutého Bernarda z H-u († 1433), jehož však otcem někteří genealogové Oldřicha († 1401) jinak neznámého býti praví. Dva synové Bernardovi, Jan z první manželky Doroty z Völkra a Leonhard z druhé manželky Voršily Krumpachové, stali se předky dvou větví. Jan založil větev H-chů zu Goggitsch jmenovaných, která již r. 1547 Leopoldem z H. vymřela a Leonhard větev posud kvetoucí v Dolních Rakousích a v Čechách. Leonhard byl zemským hejtmanem korutanským a nesl při pohřbu císaře Albrechta II. helmy hrabství Pfyrtu a Kyburku a svědčí v základním listu karmelitanského kláštera Voitsberského ve Štýrsku r. 1443. Vnuk jeho Leonhard III. byl radou a nejv. kancléřem cís. Ferdinanda I. a koupil r. 1524 panství Rohrau v Dolních Rakousích od své báby Voršily z Pallantu († 1527). Syn jeho stejného jména, kterého měl s Barborou z Gleinitz, stal se rytířem řádu zlatého rouna a byl císařů Maximiliana II. a Rudolfa II. nejv. komořím. R. 1552 dne 4. led. byl s celým rodem Harrachovským do stavu říšských svobodných pánů povýšen, kteréž povýšení nabylo r. 1566 platnosti pro všechny dědičné země rakouské. R. 1559 dosáhl nově zřízeného dědičného úřadu zemského podkoního v arcivévodství Rakousích pod Enží, 1577 přijat jest do panského stavu království Českého a zemřel r. 1590, byv ženat se svob. paní Barborou z Windischgrätzu. Vnuk jeho Karel svob. p. z H., pán na Rohravě, Pürchensteině, Stauffu, Brucku na Litavě a Aschachu, rytíř řádu zlatého rouna, státní a konferenční ministr cís. Ferdinanda II., obdržel v l. 1624 – 25 velký palatinát, právo mince raziti a byl r. 1627 za říšského hraběte povýšen, jeho pak panství Rohravske stalo se říš. hrabstvím a přivtěleno švábskému kollegiu říš. hrabat. Byl též nejv. podkoním arcivév. Rakouského pod Enží jako jeho předek a zemřel r. 1628, zplodiv s manželkou Marií Alžbětou svob. p. ze Schrattenbachu devět dítek. Z těch byla Marie Terezie druhou manželkou Albrechta hrab. Valdšteina, vévody Fridlandského, a M. Maximiliána manželkou Adama Erdmana hr. Trčky z Lípy; Arnošt Vojtěch byl kardinálem a arcibiskupem pražským (viz doleji), Leonhard VII. a Ota Bedřich stali se předky dvou haluzí, starší rohravské a mladší jilemnické. Leonhard VII. hr z H. na Rohravě, Stauflu a Aschachu, c. k. komoří, tajný rada a nejv. maršálek dvorský, pojal za manž. M. Františku kněžnu z Eggenberka a zemřel 1645. Po něm následovali Leonhard Oldřich † 1694 (manželka Marie Markéta hr. z Oettinku); Arnošt Antonín † 1718 (1. manž. Konstancie hr. z Her. bersteina, 2. manž. Marie Josefa hr. z Gilleis) a Karel Antonín, c. k. komoří, tajný rada, nejv. hofmistr a zemský lovčí † 1758 (manž. Marie Kateřina hr. z Buquoi). Z dítek Karlových byla M. Renata († 1788) provdána za Antonína knížete z Melzi d'Erile, granda španělského, M. Josefa Alžběta († 1777) za Ant. Adama hr. Grundmanna z Falkenberku a M. Anna († 1790) za Václava Jana hr. ze Sinzendorfu na Ernstbrunně. Hrabě Alois Arnošt († 1800) byl zemským komturem Německého řádu bailie rakouské, c. k. komořím, tajným radou a GFML.; Ferdinand Jan z H. († 1796), rytíř řádu Johannitů, c. k. komoří, tajný rada, GFML. a vrchní lieutenant těles. stráže arcierní; Frant. Antonín z H. († 1768), c. k komoří, měl s manž. Antonií z Falkenhainu syny Karla, Aloisa a Františka. Karel († 1831) byl nejv. dědičným podkoním v Rakousích pod Enží i nad Enží, c. k. komořím, správcem dvorní hudby a stavovským deputovaným v Dol. Rakousích. Z dvojího manželství svého s Františkou hr. Kinskou ovd. hr. Sinzendorfovou a Ludmilou hr. Meraviglia-Crivellovou měl 7 dcer a 2 syny: Antonína hr. z H. na Rohravě, Zelkingu a Matzleinsdorfu, dědič. podkoního a c. k. rytmistra v 3. hul. pluku († 1886), a Aloisa, nadporučíka v 6. hus. pluku krále virtemb., jenž před bratrem již zemřel. Ze sester těchto obou zemřelých bratří byly r. 1891 Ludmila a Xaverina svobodny, Karolina, provd. za Alex. hr. z Heussenstammu na Heissensteině a Gräfenhausenu, ovdověla r. 1860, kteréhož roku též manžel čtvrté sestry Karel sv. p. z Gräbe zemřel. Bratří hraběte Karla z H., Alois a František, zemřeli též bez potomků: Alois byl rytířem řádu Něm. a zem. komturem bailie rakouské, c. k. komořím, tajným radou a GFML., František byl rytířem řádu johannitů, c. k. komořím a majorem ve vojště. Se svou manželkou M. Annou Girardovou neměl než dvě dcery, a tak se stalo, že smrtí připomenutého hr. Antonína z H. sešla úplně haluz rohravská a statky její spadly na mladší haluz jilemnickou. V čele pošlosti této jest Ota Bedřich hr. z H., c. k. komoří, tajný rada, GFML. a plukovník pěšího pluku, † 1648 (m. Lavinia hr. z Gonzaga-Novellary). Vévoda Fridlandský, švakr jeho, prodal mu r. 1634 panství Brannou a Lomnici jako léna fridlandská, k nimžto syn jeho Ferdinand Bonaventura (1706), rytíř řádu zlatého rouna, cís. Leopolda I. nejv. hofmistr, státní a konferenční ministr, Jilemnici r. 1701 přikoupil; r. 1684 dosáhl narovnáním od starší haluze hrabat z H. hrabství Brucku na Lítavě, Stauffu a Aschachu v Rakousích a nabyl r. 1700 panství Cáhlavského. S manželkou svou Johankou hr. z Lamberka měl syna Aloisa Tomáše, rytíře řádu zl. rouna, dolnorakouského zemského maršálka, místokrále v Neapoli (1728 – 33) a státního a konfer. ministra († 1742). První jeho manželkou byla Barbora hr. ze Šternberka, druhou Anna Cecilie hr. z Thannhausen a třetí M. Arnoštka hr. z Dietrichsteina, skrze kterou dostaly se jeho rodu panství a statky Šluknov, Velké Březno a Horní Markvartice v Čechách a Janovice na Moravě. Jeho bratr Jan Josef Filip († 1764) proslavil se ve válce turecké a stal se r. 1723 FM. a r. 1739 presidentem dvorské vojenské rady. Syn Aloisův Bedřich Gervas († 1749) byl ryt. řádu zl. rouna, státním a konfer. ministrem a nejv. kancléřem českým. Manželkou jeho byla M. Eleonora kněžna z Lichtenšteina († 1757). Bratr Bedřichův Ferdinand Bonaventura († 1778) byl ryt. řádu zl. rouna a v l. 1747 – 50 gubernátorem milánským. Syn Bedřichův Arnošt Quido († 1783) byl c. k. komořím a tajným radou a měl s manželkou svou M. Josefou kněžnou Dietrichsteinovou 6 dítek. Bratr Arnoštův František (1781) byl rytířem řádu Marie Terezie, c. k. komořím, tajným radou, FML. a vojenským velitelem v Lombardsku. Arnošt měl dvě dcery, Marii Josefu († 1783), provdanou za Františka Josefa hrab. Vlčka, a Marii Terezii, dámu šlechtického ústavu v Essenu († 1821) – a kromě nich 4 syny. Jan Arnošt († 1829), ryt. řádu zl. rouna, c. k. komoří a říšský dvorní rada, vystoupil r. 1792 ze státní služby a věnoval se správě svých panství. Za jeho državy povzneslo se plátenictví v Janovicích, jilemnici a Šluknově a sklářství v Jilemnici a na Novém Světě. Přál též umění a přírodopisu a jeho choť s Herderem a jeho manželkou si dopisovala. Bratr Jana Arnošta Arnošt Kryštof († 1838), c. k. komoří, měl se svou manželkou M. Terezií z Dietrichsteina-Proskova syna Františka Antonína, c. k. komořího, tajného radu a ryt. řádu zl. rouna, který po bezdětném majorátním pánu Janu Arnoštovi fideikommissní panství Harrachovská zdědil a Annu kněžnu z Lobkovic za manželku pojal. Třetí bratr Jana Arnošta byl Karel Borom (viz doleji). Čtvrtý bratr byl Ferdinand Josef († 1841), c. k. komoří a major, jenž byl dvakráte ženat, poprvé s Johankou Kristinou Rajskou z Dubnice, podruhé s Marií Annou Sauermannovou. Ze dvojího manželství toho pošly dvě děti: Augusta, kněžna Lehnická a hraběnka Hohenzollernská, byla morganatickou manželkou krále prus. Bedřicha Viléma III. (1824 – 40); Karel Filip hr. z H., pán na Rosnochanech v pruském Slezsku, bývalý c. k. setník, dvakráte se oženil, s Marií Terezií hr. Sedlnickou z Choltic a s Isabellou svob. paní z Pfisterů. S první manželkou měl syna Ferdinanda Bedřich a Viléma (viz doleji), který se stal pánem na Tiefhartmannsdorfu s Račínem ve Slezsku a pojal za manž. Helenu hr. z Pourtalès, ze kterého manželství 4 dcery a 2 synové pošli: Alžběta, Majdaléna, Eleonora, Frant. Karolina a Jan Albrecht i zemřelý záhy Oldřich. Z druhého manželství Karla hr. z H. zůstali dva synové Leopold a Arnošt. Arnošt nabyl statku Malého Krichenu ve Slezsku, byl secondlieutenantem pruským a oženil se s Adélou z Jeny z domu Nettelbecků. Dva synové, Leopold a Manfred, a tři dcery, Irmgard, Freda a Gerda, žili r. 1891 z toho manželství. Majorátní pán fideikommissu Harrachovského v Čechách a v Rakousích hr. František Antonín zvelebil panství svá jak po stránce hospodářské tak průmyslové a jsa milovníkem památek historických, sebral z hradů a zámků svých podobizny předků, které umístil v krásné nově vystavěné síni předků v zámku Brucku na Lítavě, kde též archiv rodinný spořádati dal. U Nechanic na panství Sadovském vystavěl krásný zámek Hrádek ve slohu normanském a památkami umění středověkého hojně jej vyzdobil, ve Branné pak u Jilemnice rodinnou hrobku rom. slohu, ve které první r. 1886 pochován byl. Smrti jeho kromě vdovy oplakávali dva synové, Jan Nep. František a Alfred Karel. Mladší Alfred (*1831), pán na Aschavě v Hor. Rakousích a na Janovicích na Moravě, c. k. komoří a rytmistr m. sl., pojal za manželku Annu kn. z Lobkovic, s nížto zplodil syna Františka a tři dcery: Leopoldinu, Ludoviku a Marianu. Hlavou osvícených hrabat z H. jest starší bratr Jan Nep. Frant. hr. z H. (*1828), z jehož prvního manželství s Marií Markétou kněž. z Lobkovic zůstali 4 dcery a dva synové: Anna Marie, čestná dáma c. k. šlechtického ústavu světského pro dámy Mariiny školy v Brně, Gabriela Terezie, Marie Terezie a Markéta Karolina, dále synové: Karel Frant. a Ota Jan Nep., c. a k. komoří a lieutenant v záloze; s druhou chotí svou Marií Terezií, kněžnou Thurn-Taxisovou, má hr. Jan z H. syna Arnošta Františka. (Vítanou pomůckou pro starší dobu hr. z H. byl mi článek Dra Klimesche Die ältesten Sitze der Haracher.) Klř.