Hauptmann Gerhart

, německý dramatik a prozaik; nejvýznamnější německý dramatik přelomu 19. a 20. stol. Působil jako sochař v Římě; žil ve Slezsku, v Berlíně a na ostrově Hiddensee. Po roce 1933 se v Německu stáhl do ústraní. Zprvu byl ovlivněn naturalismem, např. slavné drama Vor Sonnenaufgang (Před východem slunce) s drastickými scénami, které vyvolaly skandál, nebo Forman Henčl, v němž je hrdina dohnán ženou k sebevraždě. Drama Tkalci čerpá z povstání slezských tkalců v roce 1844. Zlodějská komedie Bobří kožich ostře kritizuje „lepší společnost“. Novoromantický ráz má např. drama Hanička, kde se realita mísí se snem, nebo Potopený zvon. Protiválečnou tendenci nese tetralogie z doby antiky Iphigenie in Delphi (Ifigenie v Delfách), Iphigenie in Aulis (Ifigenie v Aulidě), Agamemnons Tod (Agamemnonova smrt) a Elektra. Z naturalismu vyšel i v próze, např. v románech Blázen v Kristu Emanuel Quint a Atlantis. Ve svých nejlepších dílech ztvárňoval s velkým citem sociální problematiku své doby, leckdy v historických kulisách. V Hauptmannových dílech se mísí soucit s bídou a bojová kritika současné společnosti se zachycením prvků života do té doby často tabuizovaných. V roce 1912 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Ottův slovník naučný: Hauptmann Gerhart

Hauptmann: Hauptmann: Gerhart, básník něm. (*1862 v Salzbrunně v prus. Slezsku), pomáhal při hospodářství, pak chodil do umělecké školy ve Vratislavi, chtěje býti sochařem, opustil ji však záhy a studoval v Jeně a Berlíně na universitě přirodní vědy. V l. 1883 – 84 žil jako sochař v Italii, pak ve Švýcařích a v Berlíně a r. 1891 usadil se v Schreiberhau v Krkonoších, kde básní. R. 1894 navštívil Ameriku. Napsal: Pro methidenlos (1885), romantického směru; Vor Sonnenaufgang, sociální drama (1889); Friedensfest, katastrofu rodinnou (1890), obě krajně naturalistické práce, spíše fysiologické než psychologické; Einsame Menschen (1891), nejjemnější a nejhlubší v kresbě dušeslovné; De Waber (1892, nejprve v dialektu slezském, pozd. ve spisovné němčině Die Weber), mohutné drama hromad, líčící útisk a stávku tkalců krkonošských v létech čtyřicátých; Kollege Crampton (1892), komédii umělce hynoucího opilstvím; Der Biberpelz, komédii zlodějskou (1893); Hanneln Matterns Himmelfahrt (1893, hudba od Maxa Marschalla), sdramatisovaný sen mystický sirotka uštvaného surovým otcem; Florian Geyer (1896), historickou hru čerpanou ze selské vojny z r. 1525, jejíž úspěch byl dosti pochybný a jíž kritika vytýká roztříštěnost detailovou; novellistické studie Der Apostel a Bahnwärter Thiel (1892). Hauptmann: je přední dramatický básník mladého Německa, duch venkoncem vážný a opravdový. Na první jeho dramata měl rozhodnější vliv Ibsen a jistý tendenční formulový naturalismus. Ale již v nich patrna je výborná náladová dušemalba, postižení povah rozvíjejících se a kolísajících v nejpodrobnějších odstínech, kteréž v dalších pracích se prohlubuje a zceluje. Hauptmann: je básník sociální, který pro všechny krise kulturní a společenské naší doby má hluboké a vřelé pochopení. – Do češtiny přeložil Šimáček »Osamělé duše« (Praha, 1895), Osten »Tkalce«. Na Nár. divadle hrány byly »Haničkæ (1894) a »Osamocené duše« (1895). Srv. An. Schulzová, »Květy« 1894. Šld.

Související hesla