Haushofer Max

, německý malíř a kreslíř. Od r. 1841 profesor krajinářské malby na pražské Akademii. Ovlivnil svým romanrtickým pojetím následující generaci českých malířů.

Ottův slovník naučný: Haushofer Max

Haushofer: Haushofer:Maximilián, krajinář něm. (*1811 v Nymphenburku u Mnichova – †1866 na Starnberském jezeře), žák mnichovské akademie. Cestoval mnoho po Rakousku, Italii a Sicilii. S pražským ředitelem malířské akademie Rubenem rád pobýval na Chiemském jezeře, stal se i švagrem jeho a po smrti Ant. Manesa povolán r. 1844 za professora krajinářství do Prahy, kde zůstal do své smrti a byl po odchodu Rubenově do Vídně krátký čas i provis. ředitelem. Motivy své čerpal Haushofer: ponejvíce z Alp a Šumavy, hlavně však z okolí Chiemského jezera. Jeho krajinářská koncepce značí sice vyšší stadium než Manesova, ale moderní také ještě není; krajině jeho schází vzduch, světlo a nálada, jaké vidíme již v krajinách jeho pražského vrstevníka Piepenhagena. Technika jeho rovněž jest nevyspělá, postřehování sice ostré, formové, objektivní, ale bez subjektivního elementu náladové suggesce. Byl více kresličem než malířem, ale žáky své vedl již určitě ke studiu přírody, tak že jimi teprve počíná nejmodernější české umění. Škola Haushofer:ova v Praze byla velmi rozšířena a připojili se k ní i bývalí žáci Ant Manesa. Z vlastních žáků Haushových jsou zejména: Stephan, Jul. Grus, Croll, Wolf, Hilbert, Bubák, Kratochvíl, Kosárek a j. Z děl Haushových uvádíme: Ideální krajina (v praž. Rudolfině); Královské jezero (v nové pinak. mnich.); Partie na Wartsteině v Ramsavě (Rudolfinum); Údolí Klöny u Glarusu (t.); Ostrov Frauenchiemsee při měsíci (t.); Jezero Weissenské blíže Lermoosu (t.). Dále provedl: Sváteční jitro na Chiemském jezeře (1838); Rybáři (1842); Rýnská krajina (1843). V Praze vystavoval: Mnich v zahradě klášterní (1841); Gmundské jezero (1843); Plöckelsteinské jezero v Šumavě (1848); Podzimní večer (1851); Partie u Sorrenta (1854); Západ slunce (t. r.); Pohled na Prahu (1855); Vierwaldstättské jezero (1858) a j. Srv. »Illustr. Zeitung«. Lipsko, 1856; Gal. denkwürd. Persönlichkeiten, Tab. XXXIX; F. Jiřík, Ze zapomenutých kapitol našeho umění (»Květy«, 1895, II., str. 691). J-k.