Haustorium

, botanika savý orgán parazitické rostliny, kterým vrůstá do vodivého pletiva hostitelské rostliny a čerpá z ní živiny.

Ottův slovník naučný: Haustorium

Haustorie jsou ssací ústroje rostlin parasitických, jimiž čerpají potravu ze svých rostlinných hostitelů. V některých případech nazývají se tak zvláštní orgány, jimiž zárodky některých jevnosnubných po způsobu pravých parasitů vyživují se ze zásobních látek bílku čili endospermu semen. U vyšších rostlin parasitických jsou to začasté kořeny, jež přejímají úkol čerpadel čili haustorií. Kořeny takové však zřídka jsou podobny kořenům typickým; obyčejně jeví tvar a vnitřní složení více méně odchylné. Čím význačnější a pokročilejší jest parasitismus, tím více ztrácejí kořeny typickou svou strukturu. U jmélí bílého (Viscum album), které má zcela normální zelené listy, vybíhají z krátkého hlavního kořene koncem klínovitým do dřeva větví zapuštěného dlouhé, plazivé postranní větve nadané vrcholkovým vzrůstem a opatřené čepičkou. Naproti tomu však již odnože těchto postranních kořenů, rostoucí kolmo do dřeva větví, jakož i hlavní kořen nemají čepičky a jejich vegetační vrcholek přeměněn jest ve vytrvalé pletivo. Všechny tyto ústroje, mající vyživovati jmélí, slovou haustorie U kokotice (Cuscuta), u které parasitismus jest úplný, jenom mladé stadie haustorií souhlasí s mladými typickými kořeny, kdežto na dospělém haustoriu není pozorovati čepičku, ba ani konec jeho není na způsob obyčejného kořene zaoblen, nýbrž štěpí se v několik pramenů, ba i v jednotlivé řady buněk, hyfám hub podobné, které zarůstají do lodyh svých hostitelů (na př. lnu, jetele a j.). Některé jen poloparasitické rostliny zelené, jako lněnka (Thesium), kokrhel (Rhinanthus), černýš (Melampyrum) a j. mají haustorie, jež zapuštěny jsou do kořenů různých bylin a povstávají tím, že z rozvětveného v půdě kořání jednotlivé větve příšedší v dotyk s kořeny hostitelů vytvoří po straně ssací bradavky kulaté, jež přitisknuvše se, vyšlou do nitra hostitelova kořene chumáč ssacích vláken hyfám houbovým podobných. Oddenek podbílku (Lathraea squamaria) vysílá rozvětvené kořínky, jejichž konce, pokud mohou, přikládají se na kořeny lísky, habru, osiky nebo topolu, naduří v terčovité bradavky, jež vyhánějí do vnitra kořenů haustorie podobné jako u předešlých parasitů. V rodu Orobanche vrůstá konec vláknité klíční rostlinky, zarývající se do země, do kořene matečné rostliny a srůstá s ním v hlízovité naduřeniny, z nichž později pozvedají se nad zem květonosné stonky. U Balanophoreí, Hydnoreí a Rafflesiaceí, u nichž parasitismus jest nejpokročilejší, nelze haustorie od ostatního tělesa vegetativního, rozeznati. Chování parasitům analogické mají klíční rostlinky jevnosnubných, jež zprvu výhradně se vyživují na újmu semene. U jednoděložných rostlin obstarávají tuto výživu embryonální obyčejně čásť dělohy čili prvního listu, jež v některých případech nazývá se též haustoriem (u palem, na př. u datlovníka – Phoenix), kdežto u trav slove štítkem (scutellum). Naproti tomu zárodky dvojděložných a nahosemenných rostlin vyživují se ze semen celými dělohami svými, jenže v tom případě dělohy nemají názvu haustorií. U parasitických hub zovou se haustomi výběžky vláken houbových, často zvláštním tvarem nadané a vnikající do buněk těla hostitelova (namnoze rostlin) za účelem čerpání potravy; takové mají na př. mnohé Chytridiaceae, parasitické Mucorineae, jako Piptocephalis a Chaetocladium, Peronosporeae, Erysipheae, jakož i většina rezů a snětí (Uredineae a Ustilagineae). lč.

Související hesla