Hauyn

, krychlový minerál, křemičitan hlinitý a sodno-vápenatý ze skupiny sodalitu. V krystalech, obvykle zrnitý či celistvý, modrý, též bezbarvý. T=5,5– 6, hustota 2,5 g. cm-3. Jako foid se vyskytuje ve výlevných horninách chudých na oxid křemičitý, častý ve vyvřelinách pohoří Eifel (Německo). Celistvý ve skarnu v Ladžvardždaře (Tádžikistán). V Česku z Andělské hory u Karlových Varů a z Loučné v Českém středohoří. Nazván podle francouzského krystalografa, abbého René-Justa Haüyho (1743 – 1822).

Ottův slovník naučný: Hauyn

Hauyn krystalluje v dvanáctistěnech kosočtverečných, v osmistěnech nebo tvoří spojky těchto tvarů; srostlice pozorují se dle plochy osmistěnu. Hauyn bývá zarostlý v čedičích, lávách a hauynofyrech. Štěpnost jest dodekaedrická; T = 5 – 5.5; H = 2.4 – 2.5. Barva jest obyčejně modrá, modře zelená, někdy jest hauyn bezbarvý, červený neb černý, lesku skelného nebo mastného a bývá průsvitný. Hauyn jest 2(Na2Ca) (Al2) Si2O8+ (Na2Ca)SO4. Žíhán roztápí se ve spěněné sklo, v kys. solné vylučuje se SiO2. V Čechách nachází se hauyn v mnohých čedičích v podobě velmi drobných, obyčejně mikroskopických zrn; patrnější krystallky vyloučeny jsou v lávách Vesuvských, v horninách Albanského pohoří u Říma a v Porýnsku. Pojmenován dle francouzského krystallografa Hauyho. Vr.