Haydn Joseph

, rakouský skladatel; bratr Micheala Haydna; spolu s W. A. Mozartem dovršitel hudebního klasicismu. V 2. pol. 50. let 18. stol. kapelník hraběte Morzina v Dolní Lukavici, 1761 – 90 kapelník knížete Esterházyho. 1791 – 92 a 1794 – 95 půdobil v Londýně. Katalog jeho rozsáhlého díla zahrnuje: více než 100 symfonií (Lukavická, Ráno, Poledne, Večer, Na odchodnou, Lovecká, 6 tzv. Pařížských, 12 Londýnských – mezi nimi S úderem kotlů, Vojenská, Hodiny, S vířením kotlů, Londýnská), 68 smyčcových kvartetů (6 tzv. Ruských), klavírní a smyčcová tria, divertimenta a kasace, 52 klavírních sonát, oratoria (Stvoření světa, Roční doby), opery (komické Zpěvačka, Lékárník, Život na měsíci), instrumentální koncerty, chrámovou hudbu (Stabat mater, mše).

Ottův slovník naučný: Haydn Joseph

Haydn: Haydn:Franz Josef, slavný hud. skladatel něm. (*31. bř. 1732 ve vsi Rohravě na hranicích dolnorakousko-uherských – †31. kv. 1809 ve Vídni). Otec jeho Mathias Haydn:, chudý kolář a rychtář, zastával i službu kostelnickou a varhanickou a matka Maria Anna jako kuchyňská u hrab. Harracha přispívala umenšovati starosti o dvanáctičlennou rodinu. Hudební nadání malého Haydn:- nejprve postřehl příbuzný jeho, učitel Frank z Hainburku, jenž, vzav ho k sobě, vedle elementárních vědomostí také ve hře na hudební nástroje a ve zpěvu ho cvičil. Po tříletém pobytu v Hainburku zalíbil se krásný Haydn:ův soprán G. Reutterovi, kapelníku při svatoštěpánském dómě ve Vídni, tou měrou, že osmiletému hochu opatřil místo vokalisty v tomto chrámě. Tam oddal se Haydn: důkladnému výcviku ve zpěvu a hře houslové i klavírní; pouze v theorii nedostalo se mu odnikud návodu, přes to však skládal v 13 létech zcela instinktivně, při čemž jediným vodítkem byly mu Fuxův »Gradus ad Parnassum« a Matthesonův »Ein vollkom. Capellmeister«. R. 1745 následkem mutace hlasové propuštěn byv ze služeb kostelních, ocitl se v existenční tísni. Tehdy poskytl mu parukář Keller, jenž nad jeho zpěvem v kostele se často rozplýval, nejnutnější výživu a malou podkrovní světničku za obydlí, začež Haydn: z vděčnosti později jeho dceru, ne k valnému svému štěstí, pojal za choť. Přes to byl Haydn: čilé mysli; účinkoval v kostele milosrdných bratří jako houslista a udílel lekce ve zpěvu a klavíru. Hmotné postavení jeho vydatně se zlepšilo přičiněním Metastasiovým, jenž jej doporučil za učitele geniální pianistce Martinezové a seznámil s Porporou. Od tohoto mistra mnoho získal Haydn: ve zpěvním umění, ježto doprovázíval při vyučování jeho žáky; z touhy po dalších stycích s ním následoval jej do lázeňského místa Mannersdorfu, kdež mu přímo sloužil. Četné komposice z této doby vyšly tiskem bez intervence skladatelovy a také bez honoráře. Některé z nich zalíbily se hudební příznivkyni hr. Thunové a 25 dukátů od ní darovaných byla první podpora, jíž se Haydn:ovi dostalo za skladbu. Z osob o Haydn:a nejvíce zasloužilých vyniká baron Fürnberg, jenž pozval ho jako violistu ke komorním zábavám na zámku Weinzierlu a zároveň vybídl k pokusu o komposici prvního smyčc. kvarteta z B (1750). Ze skladeb tou dobou vzniklých jmenovati sluší hudbu k operettě Der krumme Teufel. Objednal si ji ředitel divadla »am Kärnthnerthor« Kurz (Bernadone), když se byl o Haydn:ově originálnosti přesvědčil z tříhlasné jeho serenády. Tantiémy z této hry vynesly skladateli 130 zl. Péčí Fürnbergovou domohl se Haydn: r. 1758 spokojenější existence jako druhý kapelník domácího orchestru českého kavalíra hraběte Morzina v Lukavci u Plzně a v stejné funkci odešel o rok později ke kníž. Mik. Eszterházymu do Eisenstadtu v Uhrách. Zde setrval Haydn:, postoupiv r. 1766 na prvního kapelníka, až do r. 1790, kdy po rozpuštění kapely s ponecháním titulu a s roční pensí 1400 zl. přesídlil se do Vídně. V Lukavci napsal Haydn: první svou symfonii z D (1759), pak v Heiligenstadtě, napájeje se přírodními krásami, rozvinul úžasnou plodnost v hudbě instrumentální i v operách pro domácí jeviště knížecí. Z venkovského svého zákoutí ani nepozoroval, jak se sláva jeho šíří po celé téměř Evropě. Teprve r. 1785 o tom nabyl vědomí, když vybídnut byl jakýmsi kanovníkem z Cadizu, aby pro kostelní potřebu složil hudební illustrace k sedmi posledním slovům Kristovým. Haydn: vyhověl a napsal 7 »sonát« s úvodem a dohrou zemětřesení líčící; z této hudby později zpracoval oratorium Sieben Worte Jesu am Kreuze na slova bratra svého Michala. A tak ze Španěl počaly vyrůstati světové úspěchy Haydn:ovy; básník Yriarte oslavil jej básní »La Musicæ a král Karel III. odvděčil se za dedikaci smyčc. kvartet zlatou, démanty zdobenou tabatěrkou. R. 1779 uveden Haydn: i v Paříži v patrnost a o 5 let později došla ho odtud objednávka na šest symfonií pro »Concert de la loge Olympique«. Dalekosáhlý význam pro tvorbu Haydn:ovu mají jeho styky s Anglií. Od r. 1765 nabývalo tam jeho jméno vždy skvělejšího zvuku, žádný program koncertní neobešel se bez jeho skladby a v létech 80tých usneseno prý postaviti Haydn:ovi v opatství westminsterském po boku Händlově pomník, jakmile by se uvázal osobně do Londýna se dostaviti. Jsa vázán službou, nemohl Haydn: přijati čestného pozvání a teprve r. 1790 jako pensista vydal se s impressariem Salomonem na cestu. Zastavil se v Bonnu a tam oslavován kurfirštskou kapelou s mladým Beethovenem v čele. Přes intriky nepřátel, již hleděli překonati Haydn:a jeho žákem Pleyelem, dostalo se mu v Anglii okázalých poct; universita oxfordská jmenovala jej čestným doktorem. R. 1792 navrátil se Haydn:, hlavně k nátlaku své choti, do Vídně, avšak r. 1794 nastoupil druhou cestu do Anglie, dobyl zde nesmírných úspěchů novými symfoniemi a dvůr s královnou v čele snažil se udržeti Haydn:a trvale v Londýně. Mezitím však mladý kníže Eszterházy pojal úmysl reorganisovati kapelu a povolal proto Haydn:a nazpět (1795). Ve vlasti ovšem londýnskými úspěchy rostla sláva skladatelova. V Rohravě hrabě Harrach 15 let před smrtí postavil Haydn:ovi pomník. Poslechem Händlových oratorií vzpružen usmyslil si Haydn: pracovati také na tomto poli. Nabídnutý mu v Londýně text dle Miltonova »Ztraceného ráje« přeložil mu tělesný lékař Marie Terezie baron van Swieten a r. 1798 Haydn: dokončil oratorium Die Schöpfung. Dvojím jeho provedením r. 1799 a 1800 ve Vídni docíleno velikého přijmu 9088 zl. vedle čestného daru 700 dukátů, jež za partituru věnovala s podmínkou priority šlechta rakouská. Velmi značné jeho rozšíření po předních městech evropských uspíšilo dokončení nového oratoria Die Jahreszeiten na slova Thompsonova, přeložená rovněž van Swietenem (1801). Krátce na to počala Haydn:a opouštěti síla i plodnost i trávil nadále kmetský svůj věk, těše se úspěchům dřívějších svých výtvorů. Za posledních let nesměl vycházeti z bytu. Rozruch způsobený francouzskou okkupací Vídně r. 1809 uspíšil jeho smrť. Pohřben byl v předměstí vídeň. Gumpendorfu, kde prožil poslední léta věku svého, avšak r. 1820 ostatky jeho převezeny do Heiligenstadtu. – Haydn:ovo jméno vyslovuje se jedním dechem s Mozartovým a Beethovenovým. Jakožto nejstarší ze zářivé klassické trojice platí Haydn: za zakladatele nového instrumentálního směru, jehož to principy ovládly rozvoj absolutní hudby XIX. stol. Sonátová forma po dlouhém processu od obou Gabrieliův až po syny Bachovy byla Haydn:em ustálena a na nové dráhy uvedena. Přibráním kontrastujícího 2. thematu proti hlavní větě vtištěna sonátové exposici určitější charakteristika a nová methoda provedení thematického zavedena tím, že na místě posud obvyklého převodu thematu do jiných tonin nastoupil rozklad jeho na podkladě živlů motivických. Jednak důsledným upotřebením sonátové formy v krajních větách, pak pravidelným vřaděním menuettu, jemuž na rozdíl od Bachových suit propůjčil značnější živosti, založil Haydn: symfoniemi čtyrvětými nový genre instrumentální tvorby. Činnost Mozartova a Beethovenova není než evolucí působnosti Haydn:ovy v tom směru. Konečně i o instrumentaci zjednal si zásluhy, ježto nástrojům, dle jejich zvukové barvy tříděným, dopomohl k individuální platnosti. Disposice orchestrová v prvních symfoniích byla dosti skrovna, mimo sbor smyčcový omezovala se na 2 hoboje a 2 rohy; v symfoniích pro Anglii psaných přistoupily k tomu 1 flétna, 2 klarinetty, 2 fagoty, 2 trubky a kotle. Další zásluha Haydn:ova spočívá v přenesení sonátové formy i na jiné instrumentální ensembly, smyčcový kvartet, klavírní trio i na skladbu klavírní. Operám svým nepřikládal Haydn: nižádné váhy; cítilť, jak nemožno pustiti se v soutěž s Mozartem, a nepřenechal jich proto pražské opeře, ač byl po premiéře »Dona Juanæ o ně žádán. Jsouce vypočteny na zábavu užšího kruhu knížecího, mají opery Haydn:ovy ráz prací příležitostných a beze stop individuality plovou po proudě tehdejší šablony italské. Ve všech oborech vyznačuje Haydn:ovu hudbu srdečné veselí a přirozený humor. Prosvítá i tam, kde Haydn: chtěl zapříti svou flegmatickou letoru a tvořiti s upjatou vážností. Osobní povahy byl Haydn: nad míru dobrosrdečné a laskavé a proto od vrstevníků, kteří jej vůbec nazývali »Papa Haydn:«, neobyčejně milován. Tím se vysvětluje, že od r. 1760 po 40 let dovedl snášetí těžké jho bezdětného manželství s Marií Annou Kellerovou, ženou svářivou a naprosto umění nepřístupnou, až se konečně přece od ní odloučil za skvělé odstupné jí přikázané. – Kritického souborného vydání děl Haydn:ových dosud není. Ježto Haydn: nestaral se o nakladatelské styky a při své plodnosti sám neměl dostatečného přehledu svých prací, vydávána zhusta díla jiných skladatelů pod jeho jménem. Symfonií, počítaje v to ouvertury, složil 125. Nejznámější z nich jsou: Abschiedssymphonie (1772), La chasse (1790), Oxford-Symphonie (1788), Symphonie militaire (1789), S. mit dem Paukenschlag (1791), S. mit dem Paukenwirbel (1795). Mezi symfonie čítal Haydn: též divertimenty, kassace a j. K tomu druží se 20 klavírních, 9 houslových, 6 violoncellových a 16 jinakých koncertů. Z komorních skladeb: 77 smyč. kvartet, 35 klavírních trií, 3 tria pro klavír, flétnu a violoncello, 30 trií smyčc. nebo jinak kombinovaných, 4 houslové sonáty, 175 skladeb pro baryton čili bourdon, 6 duett pro housle a violu, 53 klav. sonát, klav. variace (z nich nejrozšířenější z f) a j. Opery: 10 na německý, 14 na italský text. Z nich jediná La vera constanza komponována pro vídeňskou operu, nebyla však provedena. Komickou zpěvohru Lo speziale, pro moderní jeviště upravenou Rob. Hirschfeldem, přijalo k provedení české Národní divadlo. Mimo jmenovaná oratoria složil Haydn: ješě Il ritorno di Tobia (1775). Z hudby kostelní: 19 mší, dvojí Stabat mater, dvojí Te Deum, offertoria Domine salvum fac, Salve regina, Lauda Sion, Salve redemptor a j.; dále řada arií koncertních, 36 písní, z nichž Gott erhalte Franz den Kaiser (1797) stala se hymnou rakouských národů, sbírka písní skotských, sbírka vokálních kanonů Die zehn Gesetze der Kunst a četné dvoj- až čtyřhlasné zpěvy. Podrobný seznam Haydn:ových děl podává Fétis v »Biogr. univ.« a Wurzbach v »Biogr. Lexiko◁. Nejoblíbenějších 12 symfonií cituje se zpravidla dle výboru Breitkopfova, kvarteta dle souborného vydání Petersova. – Viz Simon Mayr, Brevi notizie storiche della vita e delle opere di Gius. Haydn: (1809); A. C. Dies, Haydn:s Biographie (1810); G. A. Griesinger, Biogr. Notizen über J. Haydn: (1810); G. Carpani, Le Haydine (1812); Th. G. Karajan, J. Haydn: in London 1791 und 1792 (1861). První obšírnou biografii započal K. F. Pohl, Jos. Haydn: (I. 1875, II. 1882), v níž pokračovati se uvázal E. Mandyczewski.

Související hesla