Hebbel Christian Friedrich

, německý dramatik. V ideových dramatech formálně poplatných antice a W. Shakespearovi usiloval o realistické ztvárnění nadčasových etických problémů člověka. V popředí stojí psychické konflikty, např. v biblickém dramatu Judith, v měšťanské tragédii Marie Magdaléna, ve veršovaných tragédiích Herodes a Marianne, Gyges a jeho prsten.

Ottův slovník naučný: Hebbel Christian Friedrich

Hebbel Friedrich, básník něm. (*1813 ve Wesselburenu v Holštýně – †1863 ve Vídni), syn zedníka, měl trudné mládí, zvážněl a ztvrdnul záhy; hlavní četbou jeho byla bible. Ve 14. roce stal se písařem u fojta, kde poznal ve zločincích poprvé společnost; ve 22. roce přišel do Hamburka přičiněním Amalie Schoppové, redaktorky »Modezeitungų, kde otisknuto několik jeho básní. Připravoval se tu úsilným studiem na universitu, studoval pak v Heidelberce a Mnichově filosofii a dějiny a promovoval. Vrátiv se do Hamburku (1839), sbásnil tu první tragédii Judith (Hamb., 1841, 2. vyd. 1873) a Genovevu (1843) a vydal Gedichte (1842, rozmn. Neue Gedichte, Lipsko, 1848, soub. vyd. rozš. Štutg., 1857), r. 1843 odešel do Kodaně, kdež na přímluvu Oehlenschlägrovu dostalo se mu od Kristiána VIII. stipendia cestovního. V Paříži napsal občanskou truchlohru Maria Magdalena (Hamburk, 1844), jež je z nejlepších jeho děl; vraceje se pak z Italie do vlasti přes Vídeň, poznal tu herečku dvorního divadla Christinu Enghausovu, která jako on vyrostla v boji a strádání, oženil se s ní a usadil se tu trvale. Napsal pak: komédii Der Diamant (Hamb., 1847); Herodes u. Marianne (Vídeň, 1850); truchlohru Julia (1851); tragikomédii Ein Trauerspiel in Sizilien (t. r.); báchorkovou veselohru Der Rubin, blízkou stilu Tieckovu (t. r.), veskrze práce neobyčejné koncepce psychologické i básnické, jimž však vadila jistá abstraktní ztrnulost a allegorická neplastičnost, aby mohly se státi repertoirními hrami. Po létech padesátých přibývá Hebbelovi na plastickém klidu a formové souladnosti i životnosti. Odtud datují obyčejně třetí období jeho činnosti, kamž se řadí: drama Michel Angelo (1855); tragédie Agnes Bernauer (t. r.); Gyges und sein Ring (1856); hluboce citové, průhledné malé epos Mutter u. Kind (Hamb., 1859); trilogie Nibelungen (t., 1862, 2 sv., 3. vyd. 1874), konflikt světa pohanského s křesťanským v mohutných charakterech důsledně předvedený, a neukončená tragédie Demetrius (t., 1864). Hebbel je z největších něm. básníků XIX. stol., duch zachmuřený a hloubavý, vedle Ibsena myšlénkově nejtěžší germánský básník. Jsa sám reflektivný theoretik, vyložil, že ve svých dramatech vždy chtěl řešiti spor dvou ideí, světových názorů, přechod z kultury jedné v druhou. Proto figury jeho mají v sobě silný prvek symbolický, jsou spíše dialekticky sestrojovány, než psychologicky a realisticky pitvány. Umění jeho v nejedné příčině jeví vliv Hegla, jeho dialektické filosofie dějinné. Vedle toho měl však Hebbel i tóny něhy a prosté mužné vroucnosti neobyčejně úchvatné. Souborná vydání děl jeho opatřili E. Kuh (Hamb., 1866 až 1868, 12 sv.), H. Krum (1892, 12 sv.); F. Bamberg vydal jeho Tagebücher (Berl., 1885 až 1887, 2 sv.) a Briefwechsel (t., 1890, 2 sv.). Srv. E. Kuh, Biogr. F. Hebbel's (Vídeň, 1877, 2 sv.), Kulke, Erinn. an Hebbel (1878). Šld. Dodatky Má 262.395 obyv. (1902). Za americké správy byla provedena četná zdravotnická opatření, takže počet případův onemocnění žlutou zimnicí značně poklesl.

Související hesla