Hébert Jacques René

, francouzský politik a novinář. V roce 1790 založil časopis Père Duchesne, charakteristický vulgárním a demagogickým stylem. Po zavraždění J. P. Marata se snažil vystupovat jako Maratův nástupce a vůdce lidu; jeho stoupenci (hébertovci) získali vliv mezi sansculoty, jejichž zájmy ve svém časopise hájil. Od roku 1791 člen klubu cordeliérů, obviňoval Výbor veřejného blaha z umírněnosti vůči nepřátelům revoluce, sám byl nařčen z přípravy povstání a spolu se svými přívrženci popraven.

Ottův slovník naučný: Hébert Jacques René

Hébert: Hébert: Jacques René, žurnalista a revolucionář franc. (*1755 v Alençonu – †1794 v Paříži). Sběhnuv se studií, přišel krátce před vypuknutím revoluce do Paříže, kdež byl divadelním billetářem a později jen sluhou. R. 1790 uveřejnil politický pamflet proti královskému dvoru a později ještě několik. V klubu jakobinském záhy zjednal sobě vážnost tak, že mu svěřena redakce časopisu »Père Duchesne«, kterýž založen byl proti stejnojmennému konservativně konstitučnímu listu, jejž vydával Lemaire. Hébert:ův »Père Duchesne« vycházel od r. 1790 – 94 a Hébert: sám dostal jeho jméno. Časopis ten psán byl nejvulgárnější mluvou a žádal úplné zničení a vyhlazení všech živlů umírněných. Při převratu ze dne 10. srp. 1792 stal se Hébert: členem revoluční kommuny, jež povalila království. Hébert: schvaloval a radil k hromadným vraždám zářijovým (1792) a vůbec účastnil se všech hnutí revolučních aspoň radou a vyzýváním. Když po pádu království kommuna spolu s jakobiny ohrožovali konvent, ustanovil tento zvláštní kommissi, jež dala Hébert:a s několika jinými zatknouti. Ale luza vymohla propuštěni jich a zrušení oné kommisse. Od té doby stal se Hébert: jednou z nejpopulárnějších osob luzy pařížské a jedním z prvních revolucionářů. Doba, kdy Hébert: a jeho stoupenci heberisté stáli u kormidla revolučního, značí vrchol revoluce, nejkrajnější terrorismus spojený s tendencemi anarchistickými a atheistickými. »Hébert: a jeho stoupenci byli fanatikové atheismu, terroristé nevěry a pohanského materialismu, kteří nejen ničili bohoslužbu katolickou, nýbrž i všecko, co lidu bylo posvátno, s vybraným cynismem.« Vedle Hébert:a vynikali Chaumette, Vincent, Momoro, Ronsin. Jejich působením odstraněna bohoslužba křesťanská a zaveden kult rozumu spojený s různými bláhovými slavnostmi. V list. r. 1793 vystoupil proti počínání jejich Robespierre, jemuž kult rozumu se protivil. Skrytý boj jeho však proti nim protáhl se ještě několik měsíců, až hebertisté sami připravili sobě pád nezdařeným pokusem povstání (v pol. bř. 1794). Na to dne 24. bř. 1794 přední jejich vůdci, mezi nimiž i Hébert:, guillotinováni. Hebertisté počínáním svým odpudili sobě massy lidu, jež smrti jejich dívaly se netečně. Viz Ch. Brunet, Le Père Duchesne d'Hébert: (Paříž, 1859); E. Hatin, Histoire politique et litter. de la presse en France (t., 1859 – 61); D. Marter, J. R. Hébert:, l'auteur du Père Duchesne (Bourges, 1888); Aulard, Le Culte de la Raison.

Související hesla