Henigarové ze Seeberka

, český šlechtický rod, původem z Německa, v Čechách od 15. století. 1744 povýšeni do panského stavu. Vlastnili především statky v západních Čechách (Ostroh, Příchovice).

Ottův slovník naučný: Henigarové ze Seeberka

Henygar ze Seeberka (nověji Henniger ze S., po česku ze Žeberka, ze Zeberka a také z Eberka), jméno svob. pánů v Čechách od XV. věku osedlých, původu chebského. Erb jejich se vypisuje jako štít červený s třemi bílými koulemi v pokosné řadě, srovnávaje se docela s erbem Schmiedlů ze Senygar ze seeberka stejného původu. Oba rody na Chebsku přijaly své jméno od zámku Seeberku. V Chebu připomíná se již r. 1395 Matěj Honigar v městské radě a Hans Hönger, který od Chebských spolu s Jindřichem Šlikem do Norimberka vyslán byl v příčině dluhu nějakého r. 1412, jest asi totožný s Hansem Honingerem, jenž r. 1431 v Loktě radu a obec v jistém sporu rovnal. R. 1491 měli synové Henice Henygar ze seeberka, Jiřík a Kryštof, spor s Eliškou z Konipasu, vdovou po Jiříkovi Henygar ze seeberkaovi zenygar ze seeberka Senygar ze seeberka Jiřík, bratr Kryštofův, vydal svědectví r. 1496 ve příčině hrádku Sychrova u Rabšteina, že, když byl u p. Václava Rabšteina na hrádku Sychrově pacholetem, lidé někteří z Vel. Kolešova k témuž zámku Hrádku příslušeli. Týž Jiřík svědčil r. 1529, když Volf z Gutšteina Halže na Tachovsku na 15 let Mikulášovi Plánskému ze Žeberka zastavil, a připomíná se naposled roku 1534 v tituláři. Dle nápisu posud zachovaného odpočívá tělo jeho v Blíživském kostele, ale letopočet není již čitelný. R. 1503 pohnal Vilém H. ze S. Buriana Muckovského ze Švamberka, že mu listovní jistotu na 35 kop do jistého času neudělal. Jindřich H. ze S. připomíná se r. 1532 v plzeňských pamětech. Na poč. XVI. věku před r. 1513 prodal Mikuláš H. ze S. Mutěnín s přísl. Jiříkovi Videršpergarovi z Videršperga, jak vnuk Mikulášův Václav H. ze S. dokládá, který r. 1524 Nahošice s přísl. sobě koupil a r. 1552 část Bliživi. Manželka Václavova byla Anna z Hognestu, jíž r. 1547 na díle statku svého něco zapsal a potom po r. 1554 zemřel. Syn Václavův Ruprecht jmenuje se r. 1561 a zemřel někdy r. 1580 a poručnicí nezletilých dítek jeho stala se Cecilie Henygar ze seebeova z Dobrše. Václav Henygar ze seeberka na Vlkýši a Nahošicích (1617) prodal r. 1626 Nahošice, aniž co víme o jeho potomcích. Adam, bratr Václavův, koupil Stěňovice, které přes sto let v držení Henygar ze seeberkaů zůstaly. V bouřích stavovských vykonali sice katoličtí Henygar ze seeberkaové Adam, Jan Vilém a Václav přísahu dle snesení stavů roku 1619, ale byli r. 1622 pokuty osvobozeni. Manželka Adamova Judyt Chlumčanská z Přestavlk a z Chlumčan, která již r. 1631 vdovou byla, měla s Adamem syna Jana Václava, jenž za manželku pojal Kateřinu Kokořovcovnu z Kokořova (†1649). Zdali Jan Arnošt Henygar ze seeberka r. 1646 a Jan Adam Henygar ze seeberka r. 1663 připomenutí byli bratří Jana Václava nebo synové Václava Nahošického, nevíme. Jan Václav Štěňovský měl r. 1649 tři syny: Jana Viléma, Adama Františka a Albrechta Vojtěcha, ze kterých Adam František r. 1676 Horšice koupil, c. k. skut. komořím a hejtmanem kraje plzeňského byl (1678) a se Salomenou Příchovskou z Příchovic čtyři syny zplodil: Jindřicha Antonína, Václava Gerharta, Maximiliána Jáchyma a Jana Josefa r. 1680 připomenuté.Václav Vojtěch Henygar ze seeberka, který mezi čtyrmi syny Adamovými Václavem Gerhartem se nazývá, stal se r. 1709 děkanem v Libochovicích, byv dříve 10 let farářem v Údlicích. Kostel chotěšovský a kostel sv. Vavřince v Libochovicích zcela nově vystavěti dal a přední stranu kostela Klapského nově zřídil, dnešní farní budovu nebo děkanství v Libochovicích též ze základů vyzdvihl. Příbuzný děkanův Jan Václav Henygar ze seeberka byl kaplanem v Libochovicích 2 1/2 léta, načež přišel do Budyně, kde r. 1724 na horkou zimnici zemřel. Jindřich Antonín H. ze S., jenž po svém otci zdědil Štěnovice a Horšice, k nimž Příchovice, Radkovice, Kuciny a Týniště r. 1716 přikoupil, byl krajským hejtmanen plzeňským v l. 1718 až 1724, kteréhožto roku zemřel; náhrobek jeho v kostele horšickém podnes se zachoval. Štěnovice bezpochyby J. A. Henygar ze seeberka prodal, poněvadž na náhrobku jeho o nich zmínky není. Ježto ze dvou synů jeho František Karel jesuitou se stal, zdědil statky otcovské Jan Václav, který r. 1727 s Marií Alžbětou Dobřenskou z Dobřenic se oženiv, 12 dítek s ní zplodil, mezi nimi 5 synů, z nichž r. 1788 ještě čtyři na živu byli: Václav, jenž r. 1784 Příchovice a Horšice prodal Hugonovi Damiánu Ervínovi hr. ze Schönbornu; Jan Nep. byl vyšším důstojníkem ve vojště rakouském a držel hrad Klenový v l. 1783 – 1793, Heřman byl děkanem v Děčíně a Prokop proboštem v Jindř. Hradci, pak na Vyšehradě, kde zemřel r. 1809 a pochován jest. Za něho zámek a dvůr na panství proboštském v Žitenicích vyhořely, které znovu vystavěti dal a kapitole 20.000 zl. a knihovnu svou, po většině franc. knihy skvostně vázané, odkázal. Kromě Jana Václava a jeho potomstva připomínají se r. 1737 Adolf H. ze S. na Chotiměři, jenž r. 1728 s Eleonorou Schirndingovou ze Schirndingu na Chotiměři a Nahošicích se oženil, Karel Maximilián na Mečkově a Josef, který do řádu dominik. vstoupiv. jméno Albertus přijal. Jan Václav, který Horšice a Příchovice prodal, byl dne 21. ún. r. 1744 za svob pána povýšen a dvakráte se oženil, s Marií Annou Liebšteinskou z Kolovrat (†1774) a s Anežkou hr. Salm-Reifferscheidovou; z obojího manželství zůstaly mu dvě dcery, Marie Anna a Marie Terezie, a syn Čeněk, který někde v Italii v kapucínském řádu žil. Henygar ze seeberkaové posud žijící pocházejí od Jana Nep. na Klenovém, jehož asi vnuk Jan Karel jako c. k. komoří na Rtíšovicích r. 1850 zemřel. Zanechal syna Jana Nep., jenž r. 1868 na Smolotelích a Bohosticích zemřel, dále syna Vojtěcha (†1873 v Milíně), c. k. komořiho a místopresidenta c. k. místodržitelství v Čechách, jenž s hrab. Marií Desfoursovou zplodil dcery Marii a Louisu a syna Vincence, c. k. nadporučíka, jenž s povolením císařským přijal ku svému jménu jméno Des Fours du Mont et Athienville. Druhým synem Jana Karla byl Leopold, c. k. major (†1860) a třetím Štěpán, c. k. nadporučík m. sl. Dcery zůstaly po Janu Karlovi dvě: Ludovika, provdaná r. 1837 za Ralph-Roberta Noëla esq., kapitána kr. britského, a Marie, provdaná r. 1845 za Arnošta Fleissnera z Ostrovic na Novém Dvoře, která r. 1868 ovdověla. Dítky Jana Henygar ze seeberka Smolotelského, jenž s císařským dovolením jméno Godart přijal, jsou: Kateřina, dáma c. k. terez. šlechtického ústavu na Hradčanech v Praze, Johanka, dáma světského ústavu »u sv. andělů« v Praze, pak synové: František (*1847) a Jan Nep. H. ze S. řečený Godart (*1839). Druhá větev Henygar ze seeberkaů ze S. má v čele dva bratry: Emanuela a Josefa Bedřicha. Emanuel (†1860) měl s manželkou svou Annou Kesslerovou ze Sprengeisenu syny: Jana, kanovníka olomúckého, Emanuela, c. k. generalmajora, jenž zplodil s manželkou Fanny Tschöppernovou dvě dcery, Alžbětu (*1862) a Marii (*1863), a Eduarda, c. k. majora m. sl., pak dvě dcery: Karolínu a Annu provdanou r. 1846 za Rudolfa sv. p. z Kanne, c. k. místodrž. radu m. sl. Josef Bedřich (†1851) byl professorem dějepisu na univ. pražské a z manželství jeho s Marií hrab. Vratislavovou z Netolických (†1838) zůstala jediná dcera Marie, dáma c. k. řádu hvězdového kříže, která se provdala za Antonína hr. Berchtolda z Uherčic, c. k. komořího, ale již r. 1841 ovdověla. Ve veřejných úřadech rakouských byli r. 1894 tito Henygar ze seeberkaové ze S. postaveni: Rudolf Henygar ze seeberka z Eberka, prof. c. k. gymn. čes. v Olomouci, a c. k. okr. škol. inspektor okresu prostějovského, a Vincenc sv. p. Henniger ze Seeberka Des Fours du Mont et Athienville, rytíř žel. kor. III. tř., ryt. řádu Německého a prus. korunního řádu, c. k. komoří a major, přidělený ke dvoru J. V. prince Eugena, arcivévody Rakouského. Klř.