Hilarius Litoměřický

, český církevní hodnostář. Po roce 1453 katolík, protivník Jiřího z Poděbrad a J. Rokycany, jehož byl žákem. 1468 administrátor pražského arcibiskupství. Autor teologických traktátů a spisu Historia civitatis Plznensis (Historie města Plzně).

Ottův slovník naučný: Hilarius Litoměřický

Hilarius Litoměřický, děkan kapituly pražské (*1413 v Litoměřicích – †1469 v Budějovicích), byl bakalářem a r. 1445 mistrem svob. umění na univ. pražské, které místo však ztratil, když, nabyv v Italii svěcení na kněžství, odřekl se strany podobojí; za to stal se kanovníkem a r. 1461 administrátorem arcibiskupství pražského. Byl vášnivým odpůrcem krále Jiřího a ochotným nástrojem politiky papežské. Zájmů katol. kněžstva zastával se na valném sjezdu kněží ve dnech 7. až 11. února 1465, od krále do Prahy svolaném, ale uprchl po prohlášení appellace královy ze dne 14. ún. s větší částí kapituly do Plzně a přistoupiv k jednotě panské, brojil, byv vyzván stolicí papežskou, proti králi slovem i písmem. Poprvé vydal 4. kv. prohlášení ke katol. pánům, dovozuje v něm, že po odsudku papežově nejsou povinni krále poslouchati, protože týž, nedostaviv se na předvolání papeže a kardinálů, sám se odsoudil a proto také appellace jeho ze 14. dubna nemá platnosti; podobně dokazoval v listu ze 4. čce a 20. list. panu Sezimovi z Vrtby, jenž zdráhal se vypověděti králi poslušnost. Na naléhání dvoru papežského, aby rázně a s větším důrazem si počínal, kázal dne 23. pros. 1467 zvláštním listem, aby všecky obce církevní od krále odstoupily, a hrozil zastavením všech služebností duchovních, kdyby toho neučinily. Na novém sněmě v Norimberce, kam v čci 1467 od jednoty katolické byl vyslán, snažil se uškoditi králi tím, že dokazoval, že odboj jednoty v Čechách není odbojem, nýbrž bojem podniknutým na rozkaz papežský o víru, podobně v nepřátelském zámyslu poslán v prosinci od sjezdu Vratislavského do Říma. Pobyv v Římě do dubna, odebral se s legátem papežským Rovarellou do Štýr. Hradce, odkud poslán do Matiášova ležení u Třebíče; navrátiv se do Plzně, zemřel 31. pros. 1469, byv prý otráven. Byl velice činný a výbojný protivník strany podobojí, proti které vystupoval disputacemi a spisy, z nichž důležitější zachovaly se v přepisech O. Kříže z Telče. Ze spisů jeho důležitější jsou: Traktát k Janu z Rosenberka proti z církve vyobcovanému Jiříkovi (rukopis v univ. knihovně pražské); Traktát proti přijímání pod obojí (1465); Disputací s Rokycanou (vyd. Voigt 1,775); Contra perfidiam aliquorum Bohemorum (Štrasburk, 1485); Arcus gehennalis čili Lučiště pekelné; Traktát o nějsvět. prijímání těla a krve boží pod jednú spuosobú, proti Rokycanovi; Sermo ad senatum populumque Plznenzem, vyd. M. Millauer (Praha, 1820) a j. listy. Dodatky Hilarius litoměřickýia Lilarius litoměřického traktát k panu Janovi z Rožmberka vydal Zd. V. Tobolka (Praha, 1899), traktát o nejsvět. přijímání dr. A. Podlaha (t., 1905).