Hinduismus

, souborné označení obsáhlého komplexu náboženských a filozofických tradic, praktik a zvyklostí asi 800 miliónů lidí žijících převážně (asi z 95 %) v Indii a Nepálu, menšiny též v Bangladéši, Pákistánu, na Šrí Lance. V oblasti náboženských a filozofických představ je kritériem příslušnosti k hinduismu uznání autoritativnosti védské tradice (viz též védy), od níž se však pozdější hinduistické myšlenkové směry často značně odchylují. Tematická šíře a vývoj filozofického myšlení hinduismu se odráží ve vývoji jeho šesti klasických filozofických systémů: mímánsy a védánty, njáji a vaišéšiky, sánkhji a jógy. Nejvýznamnější náboženské směry v rámci hinduismu jsou višnuismus a šivaismus, zejm. ve východní Indii též šaktismus. Proklamovaným cílem hinduismu je konečné duchovní osvobození (mókša) z koloběhu existencí (sansára). Jednotlivé kulty jsou kromě filozoficky formulovaných dogmat opřeny o bohatou mytologii. Velkými mytologickými kompendii jsou zejm. eposy Mahábhárata a Rámájana a purány. Různorodost filozofických a náboženských směrů a absence jediného standardního dogmatu je vyvážena striktními předpisy regulujícími do značných podrobností život jednotlivce i společenských skupin. Základní sociální jednotkou je kasta. Regulace společenského i individuálního života v jeho jednotlivých stadiích (viz též ášram) má silně rozvinutou kultovní stránku. Kromě obřadů a ritů specifických pro jednotlivé kasty a náboženské sekty je řada kultovních úkonů a objektů společná většině hinduistů: uctívání některých posvátných zvířat, řek, slavení svátků, poutě k posvátným místům, uctívání božstev převážně formou nekrvané oběti (púdža). Konfrontace s křesťanstvím a moderním evropským myšlením dala vznik specifické neohinduistické apologetice spojující kritiku některých tradic a praktik (satí, kastovnictví, dětské sňatky, zákaz nových sňatků vdov aj.) s filozofickou představou jediného univerzálního náboženství s mnoha aspekty a stupni, jejichž nejvyšším projevem je filozofie védánty (Ráj, Rámakršna, Vivékánanda, Aurobindo). Některé moderní reformní směry se odvolávají přímo na védskou tradici a komunikaci s jinými náboženskými systémy věnují jen minimální pozornost (Árjasamádž).

Související hesla