Hlinka

, jemná zemina se specifickým použitím, např. k barvení, bělení ap. Podstatnou součástí jsou obvykle jílové minerály. Hlinka bílá (např. bílá malířská) může být doprovázena barvicími látkami (např. sloučeninami železa), pak ji lze používat jako přírodní minerální barvivo (např. do omítek).

Ottův slovník naučný: Hlinka

Hlinka, povšechný název sloučenin hlinitých, přísadami různě zbarvených, jež následkem nepatrné tvrdosti snadno se otírají; užívá se jich buď přímo, pouze s mechanickou úpravou, nebo podrobují se též změnám chemickým. Ze známých druhů hlinek jsou rozšířeny: Hlinka žlutá, obsahující kysel. křemíkovou, užívá se buď jako prášek, jenž se získá mletím a plavením surové hlinky, nebo tak, jak se nalézá v přírodě. Upotřebuje se k nátěrům na domy, k malování pokojů, k barvení suken, koží, jako přísada při výrobě zeleného skla a pod. Hlinka červená jest zbarvena kysl. železitým; před užitím se rozmělní a plaví, do obchodů přichází buď v podobě roubíků (tužky červené) nebo jako prášek. Hlinka bílá obsahuje za přísadu sloučeniny vápenité, křemičité a pod.; užívá se jí k leštění kovových předmětů, k cídění mastných skvrn a j. Pak jsou hlinka sienská (terra di Siena), ze Sieny v Italii, skládající se hlavně z vodnatého křemičitanu železitého, hnědožlutá, pálením hnědá a sloužící za barvu malířskou, dále odrůda hlíny zv. bolus, umbra, hlinka zelená a j

Související hesla