Hlísti

, Nematoda, Nemathelminthes – kmen živočichů zahrnující velmi různorodé skupiny bezobratlých s oblým červovitým tělem a jednoduchou trávicí trubicí. Mezi tělní stěnou a střevem mají tzv. nepravou tělesnou dutinu (pseudocoelom) vyplněnou tělesnými tekutinami. Vývoj volně žijících hlístů je přímý, u parazitů probíhá přes stadium larvy. Výskyt hlístů je vázán na vlhké prostředí, žijí volně v půdě (hlístice) či v jiných vlhkých místech nebo paraziticky v tělech rostlin (háďátka) či živočichů (parazitické hlístice a další).

Ottův slovník naučný: Hlísti

Hlístové oblí (Nemathelminthes), třída červů (Vermes) zahrnující většinou tvary cizopasné ve zvířatech (obratlovcích i bezobratlých), menšinou v rostlinách neb volně žijící ve vodách sladkých i v moři, ve vlhkém ústředí (bahně, zemi), v látkách se rozkládajících. Tělo jejich jest jednoduché, nečlánkované a oblé, bývá válcovité, vřetenovité, až nitkovité nebo vlasovité. Kryto jest kutikulou namnoze tuhou, vrstevnatou, hladkou neb příčně skrouženou. Pod ní jest jednovrstevná hypodermis, složená z buněk s více méně zřetelnými hranicemi, namnoze až splynulých ve hmotu zrnitou se vtroušenými jádry. Pod hypodermis rozkládá se jediná vrstva svalů, a sice podélných. Každý sval utvořen z jedné buňky a má na straně k hypodermis hmotu stažitelnou (složenou ze stažitelných vláken, fibrill), pod ní pak plasmu s jádrem. Vrstva svalů není souvislou, jsouc přerušena hranicemi označenými ztloustlou hypodermis a probíhajícími uprostřed strany břišní a hřbetní a středem obou bočných stran těla (čáry břišní, hřbetní a obě postranní). K těmto čtyřem hranicím připojují se někdy další, probíhající jednak mezi postranními a břišní, jednak mezi postranními a hřbetní (vedlejší čáry postranní). H. o. mají význačné nervstvo skládající se především z prstence jícnového a z pásem podélných. Prstenec jícen obejímající bývá po stranách uzlinovitě zduřen i vysílá do předu větší počet kratších větevek nervových, do zadu pak z něho vybíhá pásmo hřbetní uložené v čáře hřbetní a pásmo břišní probíhající v čáře břišní a v zadu se vidlící. K oběma pásmům připojeny ještě bývají dvě kratší pásma postranní vystupující po stranách z prstence a krátce probíhající do zadu v čarách postranních. Břišní a hřbetní pásmo spojeny bývají více méně pravidelně příčnými větvemi či spojkami commissurami). Ústrojí smyslové jest tu chudé a primitivní, vedle hmatových bradavek, ostenců a pod. všeobecně rozšířených vyskytují se někdy (u volně žijící čeledi Enoplidae) skvrny oční. Soustava zaživací bývá pravidlem vyvinuta, jen někdy zakrňuje částečně (řiť schází, na př. u čeledi Mermithidae) neb úplně. Roura zaživací, probíhajíc rovně středem těla, počíná na přídě ústy. Okraj úst bývá ozbrojen bradavkami, pysky, řídčeji štětinkami a pod., rovněž bývá vystrojena dutina ústní různě utvářenými výrůstky. Za dutinou ústní sleduje delší jícen, k ssání uzpůsobilý, namnoze silně svalnatý, uvnitř silnou kutikulou vyložený a na zad se odčleňující v jednoduchou, někdy dvojitou naduřeninu. Za jícnem sledující žaludek střevní jest rovný, dlouze válcovitý, stěna jeho, beze svalů, tvořena z jedné vrstvy buněk. Roura zaživací zakončuje se řití otevírající se před koncem těla na straně břišní nebo na konci těla. – H. o. mají prostornou dutinu tělní, krevní soustava schází. Vyvinuto jest ústrojí vyměšovací, jež jest pro ně zvláště význačno, jehož však souhlasnost vzhledem k jiným skupinám živočišným dosud jest záhadna. Složeno jest ze dvou kanálků. z nichž každý probíhá v postranní čáře tělní, oba pak se na přídě těla spojují ve společný vývod, jenž vyúsťuje otvorem středním na straně břišní. U některých tvarů (z čeledi Enoplidae a Anguillulidae) na místě tohoto ústrojí vyvinuta bývá zvláštní žláza, tak zv. břišní. Někdy vyskytují se žlázy slinné, ústící do přední části roury zaživací, u některých tvarů (hlavně v čel. Enoplidae) vytvořeny jsou v zadku žlázy t. zv. ocasní, vylučující hmotu lepkavou. – H. o. jsou až na jisté výjimky pohlaví odděleného. Zřejma tu bývá dvojtvárnost pohlavní, samečkové bývají menší samiček, mívají často zadek jinak utvářený, k břišní straně stočený, s řadami bradavek, jichž počet a seřadění bývá dobrým znakem soustavným. Zajímavý případ pozorován v čel. Trichotrachelidae, kde u drunu Trichosomum crassicauda Bellingh. nalezen bývá sameček zalezlý v pochvě a děloze. – Žlázy samčí jsou nepárovité. Varle mívá podobu rourky na vrcholu uzavřené, někdy značně vinuté; obsahuje osu (rhachis), na níž, počínajíc od slepého konce rourky, nalézají se postupná stadia vývoje buněk chámových. Ústí do podlouhlého váčku chámového, jenž krátkým vývodem (ductus ejaculatorius) vchází do kloaky, společného to vývodu s rourou zaživací. Nad kloakou ve zvláštní vychlípenině nalézá se pomocné ústrojí pářící. Jest to buď jeden bodec chitinovitý (spiculum) nebo dva, jež mohou pomocí svalů do kloaky a ven vyniknouti. Někdy připojuje se k nim vedlejší část chitinovitá, po níž se posunují. Někdy bodcové ústrojí schází, jindy bývá vyvinuto na místě něho jiné pomocné ústrojí, zvoncovitá vychlípenina zadku (t. zv. bursa u měchovců). Žlázy samičí jsou párovité. Vaječníky jsou rourkovité, na vrcholu uzavřené, mnohdy značně vinuté, obsahující osu se vznikajícími vajíčky. Prodlužují se ve vejcovody a tyto v rozšířené delší dělohy, jež obě spojují se v kratší společnou pochvu, někdy značně svalnatou, ústící ven na straně břišní uprostřed těla nebo dále odtud ku předu neb do zadu. Někdy vývodní otvor žlaz samičích zakrňuje (rod Ichthyonema, Filaria medinensis) a zárodky mohou se dostati na venek toliko protržením stěny těla matečného. Chámové buňky bývají hruškovité, cylindrické a j. podoby, obsahujíce plasmu se zřetelným, lesklým jádrem. Vývoj buněk pohlavních, zrání, oplození a ryhování vajíčka, dá se u některých tvarů dobře sledovati, což bylo nověji předmětem vynikajících prací, jež přispěly značnou měrou k objasnění těchto základních jevů biologických. Samičky namnoze kladou vajíčka tvrdoblanná, obsahující někdy zárodek s více méně pokročilým stavem vývoje. Samičky některých tvarů jsou živorodé, Vývoj děje se namnoze proměnou provázenou opětovným svlékáním kutikulárním. Nejjednodušší bývá u volně žijících, u některých tvarů řadících se k volně žijícím spojen jest se zajímavým jevem, heterogonií. U cizopasných tvarů bývá složitý a rozmanitý U některých tvarů (z čel. měchovců a škrkavek) byla pozorována volně žijící larva podobná haďatkům (rhabditové stadium, ve vodě, bahně a pod. žijící). K úplnému vývoji bývá někdy třeba postupného stěhování do dvou hostících zvířat (příkladem měchovec Cucullanus elegans Zed.), někdy mladá stadia žijí jinde v těle téhož hosta nežli dospělí (příkladem měchovec Sclerostomum equinum Duj.), jindy v podobném případě mohou mladá stadia (v ochranné bláně prodlévající) jen tehdy dále se rozvíjeti v dospělé jedince, když trpně ocitla se v těle jiného příslušného hosta (příkladem trichiny), u některých tvarů konečně pokročilé stadium opouští tělo hostícího zvířete a žije volně, dospívajíc pohlavně (v čel. Mermithidae). H. o. zahrnují v sobě mnoho rodů a více než 1000 známých druhů. Řadívají k nim také vrtejše (Acantocephali) a strunovce (Gordiidae), jež jsou však ústrojnosti tak od nich odchylné, že nutno jest pokládati je za skupiny zvláštní, samostatné, i bude o nich v příslušných heslech pojednáno. Mezi hlísty oblé řadíme následující čeledi: 1. Enoplidae (mořská haďatka), 2. Anguillulidae (haďatka), 3. Mermithidae, 4. Filariidae (vlasovci), 5. Trichotrachelidae (tenkohlavci), 6. Strongylidae (měchovci), 7. Ascaridae (škrkavky). – Srv. Diesing, Revision der Nematoden (Sitzungsber. der mathnaturw. Klasse der Akad. d. Wiss., sv. 42, Vídeň, 1861); A. Schneider, Monographie d. Nematoden (Berlín, 1866); R. Leuckart, Die Parasiten des Menschen (Lip., 2. vyd. I879 a násl.). Šc.

Související hesla