Hnojení

, dodávání potřebných statkových a průmyslových hnojiv přímo rostlinám nebo prostřednictvím půdy. Podle doby předpokládaného účinku se užívá hnojení zásobní (dodané látky setrvávají a působí v půdě delší dobu), hnojení aplikované před setím a sázením (tzv. hnojení základní) a hnojení aplikované v období vegetace (např. přihnojování, regenerační hnojení, kvalitativní hnojení).

Ottův slovník naučný: Hnojení

Hnojení slove navážení a do zdělávané zeminy vměšování látek takových, které – předpokládajíc součinnost ostatních činitelů výroby rostlinné – jsou s to, aby výnos půdy v dosavadní výši zachovaly nebo jej i zvýšily. Dokud byl člověk kočovníkem, nemusil se starati o zachování této plodnosti zemské; ale zajisté mu neušlo, kterak výkaly zvířat blahodárně působí v rostlinstvo a že půda odpočinkem (úhorem) nabývá opět bývalé své síly. Proto když se stal usedlým, vyčerpané pozemky úhořil a pásl na nich svá stáda, co zatím na ostatních svých pozemcích oséval a klidil. Záhy také ochočoval zvířata ku svým službám, naučil se sbírati jejich výkaly a odvážeti na pole, naučil se hnojiti, mrviti. Proč mrva činí půdu plodnou, o tom neměl však ani tušení a dlouho zůstal v té příčině empirikem; vždyť sami přírodozpytci nepokoušeli se do XVII. stol. o rozluštění této otázky a když se toho v tomto a násl. stol. odvážili, každý svým způsobem to učinil, dle toho, kterak nazíral na podstatu všehomíra. Z četných těch theorií dotkneme se toliko dvou: humusové z r. 1810, jejíž počátky můžeme však stopovati již v XVIII. st. Humus (prsť), ze zbytků rostlinných a živočišných vzniklý, byl jejímu zakladateli Thaerovi jedinou potravinou rostlinnou; neboť prý z ohňovzdorné zeminy, která slouží toliko k upevnění rostliny, nepřechází nic podstatného do této. Dle druhé theorie, dusíkové, měla prsť jen svým dusíkem působiti a dle toho také hodnota hmotku hnojení se hodících býti posuzována. Tak jednostranně hleděno na účinky h., dokud většině přírodozpytců stačilo, zabývati se toliko systematikou a anatomií; ale již Humboldt kázal důrazně, že pravou vědu přírodní doplňuje podstatně fysiologie, a tak ražena konečně pravá cesta ku poznání, kterak účinkuje hnojení na rostlinstvo. Giessenský prof. Liebig to byl, který r. 1840 svá a zejména svých předchůdců pozorování sebrav, sestavil theorii nerostnou zvanou, která, dle pokroků přírodních věd poměněna, uvedla polaření na stupeň dokonalosti, na němž je dnešního dne nalézáme. Touto theorií označil Liebig určitě, že byliny berou, každá svým způsobem, látky ku stavbě svého těla potřebné (živiny) ze vzduchu a půdy a odkud které pocházejí; že půda po sklizni jest na ně chudší a že nejsou-li déle, než potřebí, nahrazovány, půda v úrodnosti ustává. Toto zejména se děje, byla-li táž rostlina několikráte za sebou pěstována, méně snadno, byly-li rostliny střídány. Úrodnost může však býti opět obnovena hnojením, jímž vracejí se půdě přímo nebo nepřímo (rozkladem humusu) sloučeniny, jež rostlina pojala z půdy a ze vzduchu. Čím více živin v půdě, a to ve stavu rozpustném a v pravý čas, tím úrodnější jest tato; k tomu přispívá se též jejím obděláváním a úhořením, jako vůbec půda má vliv na osvojování si živin vzdušných a tyto na osvojování živin zemních. V tomto učení jsou zajisté položeny základy k nauce o pojišťování úrodnosti hnojením a obděláváním; od té doby šířila se známost umělých hnojiv, odtud pochází podnět ku sestavování nových strojů hospodářských, a co zvláště váží: od Liebiga počali přírodozpytci všímati si více polaření a konali v té příčině pokusy, a i sami rolníci se přesvědčili, že musí se vzdáti dosavadní bezmyšlénkovitosti. Pracemi výzkumných ústavů a obětavých hospodářů byla pak minerálná theorie opravena; není potřebí nahrazovati půdě veškeré součástky sklizně, nýbrž stačí postarati se o náhradu pouze těch živin, jež jsou v půdě buď v nedostatečné dávce, buď v nerozpustném stavu přítomny, především o kysličník fosforečný a dusík, mnohdy též o kysličníky draselnatý a vápenatý. Dusík není ve vzdušných srážkách ve značnější míře obsažen, aniž jest všemi rostlinami, vyjmouc motýlokvěté, ze vzduchu pojímán tak, aby to bylo zjevno a nebylo třeba náhrady. Mimo to poukázáno ku pravé hodnotě humusu v půdě, jak pomáhá upravovati fysikálné její vlastnosti i absorpci a jak jej můžeme opatřiti půdám spolu s dusíkem zaoráním zelených bylin motýlokvětých či zeleným hnojením. Toť nynější stav nauky o h., která sice bude časem ještě zdokonalena, ale nikdy nebude záležeti v pouhých receptech, vedle nichž by hospodář hnojení mohl zaříditi; jako dnes, tak i budoucně bude mu třeba znáti podrobně potřeby rostlin vůbec a ve svých půdách zvláště, jakož i obstarávati poznanou potřebu náhrady způsobem nejpřiměřenějším. V poměrech našim podobných byla a bude vždy chlévská mrva přední hmotou ku hnojení užívanou; proto musí jí hospodář věnovati pozornost, která jí náleží. To však bylo velkým poblouzněním, když organisátoři statků počali předpisovati, kolik kusů dobytka musí býti na 1 ha polí, jen aby se získal hnůj k úplné náhradě potřebný. Toto poblouzení tepal již r. 1863 dr. J. B. Lambl, poukazuje ku pravému účelu chovu dobytka, k výrobě masa a jiných živočišných látek; o »výrobų výkalů se starati nemusíme a proto nemáme také příčiny, naříkati na drahé »animálné« hnojení Však našli se také statkáři, kteří »drahoų mrvu chlévskou opustili, užívajíce místo ní hnojení zeleného a hnojiv strojených; než tento způsob poloviční byl možný toliko v jejich poměrech a ježto vylučoval pěstování některých rostlin a jeho výsledky nebyly tak skvělé, nemohl zdržeti mnohé od návratu k obyčejnému hnojení Ve příčině množství upotřebeného hnojiva rozeznáváme silné, prostřední a slabé hnojení Hnojiva směšují se s půdou obyčejně zavláčením nebo zaoráním; mnohdy se však také rozhodí jen po povrchu, čemuž říkáme svrchní h., a je-li při tom osení již poněkud povyrostlé, mluví se o hnojení na list; řídčeji bývá slyšeti o hnojení zpodiny, které pěstují nejvíce zahradník, vinař a chmelař. Z pravidla se koná hnojení (před setím) na široko, t. j. hnojivo se rozdělí stejnoměrně po celém pozemku; někdy (při setí) se však děje hnojení do řádků, ano i k jednotlivé rostlině. .

Související hesla