Holan Vladimír

, český básník a překladatel. V začátcích literární tvorby ovlivněn poetismem (Blouznivy vějíř), ve 30. letech hledal novou poetiku k vyslovení rozporuplnosti a složitosti světa vnějšího i vlastní skutečnosti vnitřní; nejvlastnějším se mu stalo meditativní pojetí, odrážející básníkův metafyzický dualismus, střetávání dobra a zla, bytí a nicoty, plynutí času a věčnosti (Vanutí, Oblouk, Kameni, přicházíš). V básnických skladbách konce 30. let reagoval na společensko-politickou realitu doby (Září 1938, Odpověď Francii, První testament aj.). V poválečných knihách (Panychida, Tobě, Rudoarmejci aj.) oslavil osvobození ČSR sovětskou armádou a prosté lidské hrdinství. Dominantním žánrem Holanovy poezie se staly „básně-příběhy“ (Terezka Planetová, Cesta mraku), zachycující lidské tragédie. Epické příběhy a lidské osudy získávají nadosobní a nadčasovou platnost a stávají se symbolem obecného údělu člověka (sbírka Příběhy, básnická skladba Noc s Hamletem); jsou výrazem básníkových názorů na svět, na umění a bytí vůbec. V lyrické tvorbě 60. a 70. let (až v 60. letech vyšly sbírky, které Holan napsal v době nuceného patnáctiletého odmlčení, kdy jeho básně nebyly vydávány) se zamýšlí nad nedokonalostí lidského bytí a základními existenciálními otázkami (Mozartiana, Bez názvu, Strach, Bolest, Na sotnách, Asklépiovi kohouta, Propast propasti aj.). Autor prozaických textů Torzo, Lemuria, Hadry, kosti, kůže. Překládal poezii mj. R. M. Rilkeho, Ch. Baudelaira, L. de Góngory y Argote, Ch. Vildraka, N. Lenaua, J. Słowackého, M. J. Lermontova, Nizámího.

Související hesla