Holeček Josef

, český prozaik, novinář, znalec a překladatel slovanského a finského folkloru. Celý život působil jako novinář v redakci Národních listů. Nejbližší mu byla jihoslovanská epika, ze které vydal: Junácké písně národa bulharského, Hercegovské písně, Srbská národní epika, dále Černohorské povídky a Junácké kresby černohorské. Z finštiny přeložil lidový epos Kalevala a později přebásnil finskou lidovou lyriku Kanteletar. Několik desetiletí pracoval na tvorbě prozaického eposu Naši (10 knih ve 12. svazcích, 1910 – 1930).

Ottův slovník naučný: Holeček Josef

Holeček Josef, spisovatel a žurnalista český (*27. ún. 1853 ve Stožicích u Vodňan). Studoval v Budějovicích, Písku a v Táboře, načež byl vychovatelem v Záhřebě. Již tehdy objevovaly se v českých časopisech básnické drobnosti od Holeččka, na př. báseň U kříže (ve »Svět.« 1873) a j. Vřelé sympathie ke Slovanstvu a zvláště k Jihoslovanům bojujícím právě za svou svobodu přivábily jej r. 1875 a násl. na bojiště do Hercegoviny a Černé Hory, odkud posílal četné zprávy a feuilletony do »Nár. Listů«. Jiným ovocem pobytu mezi Jihoslovany bylo několik cenných článků země- a národopisných (Bosna v »Osv.« 1876, Černohorci ve zbrani, tam. 1877, Černá Hora v »Mat. Lidų 1876), překlady Junáckých písní národa bulharského (v »Poesii svět.« 1874 – 75, 2 sv.) a Hercegovských písní (ve »Všeobecné knih.« 1876). Odtud povstaly také pěkné kresby z bojů černohorských a hercegovských proti Turkům: Za svobodu (Praha, 1878 – 80, 3 díly, od r. 1883 2. vyd.); Černohorské povídky (t., od r. 1879 posud 5 sv.; 1. vydán 1892 podruhé), jež rázem jméno Holeččkovo učinily velmi populárním. Časová látka, vřelý cit k ubohé ráji, slovanská tendence stejně přispěly k oblibě těchto drobnomaleb jako svěží forma plná plastiky a života, přirozený humor, pepřený často satirou, i plynný sloh. Na domácí půdu vrátil se Holeček ve dvou zajímavých brožurách Podejme ruku Slovákům! (»Epištoly svobody« 1880) a Zrcadlo naší národní společnosti (t., 1880) i ve sbírce Rozmanité čtení (Praha, 1881, 2. řada 1886, 3. ř. 1892), kteráž vedle charakteristické předmluvy O našich literárních poměrech přinášela pestrou řadu obrázků vážných i humoristických a osobních vzpomínek (na Sama Tomašíka, Havlasu) v rámci tu domácím, tu cizím, zvláště jihoslovanském. Roku 1882 (a 1885) vydal se Holeček na nové cesty na slovanský jih. O rok později uveřejnil své zkušenosti v nových knihách Černá Hora v míru (t., 1883 – 85, 3 díly), jež vedle satiricky zabarvených črt cestovních věnována podrobnému popisu kulturních a hospodářských poměrů černohorských, a Junácké kresby černohorské (t., 1884 – 89, 3 sv.), jež belletristicky, ale přece historicky věrně kreslí obraz staré Černé Hory i přerod její pod vlivem moderní civilisace západní. Jiný, ač příbuzný svět otevřel se Holeččkovi r. 1887, kdy navštívil Rusko, a r. 1889, kdy dojel až do Cařihradu a Malé Asie. Nové poznatky a zkušenosti vtělil Holeček v množství feuilletonů a črt uveřejněných té doby v »Nár. Listech« i v samostatných knihách Ruskočeské kapitoly (Praha, 1891, konfiskováno) a Zájezd na Rus (t., 1896). Vynikajíce známými přednostmi formálními, jsou spisy tyto jen dalším článkem programmu spisovatelova: šířiti u nás známost a buditi sympathie ke slovanskému světu jižnímu i východnímu, programmu, jejž Holeček plní také ode dávna, nejprvejako redaktor »Slovanských Listů« (1879), nyní co redaktor slovanské zahraniční politiky v »Národ. Listech«. Programm tento dodává Holeččkovi zároveň zvláštní u nás a populární fysiognomie spisovatelské, jež dále ještě charakterisována tím, že od počátku jest zároveň nakladatelem a knihkupcem svých spisů, a pak jeho studiemi finské literatury, zvl. lidové poesie, z něhož vyšla již r. 1878 rozprava Kalevala (v »Osvětě«) a posléze pěkný překlad téhož eposu (Praha, dokončen 1896, 5 d.). Některé ukázky spisů Holeččkových přeloženy také do něm. (Jos. Kornem), ruštiny, polštiny, srbštiny (sbírka »Za svobodų od K. Dančíka 1880) a j. .

Související hesla