Horní Lužice

, německy Oberlausitz – historické území v dnešním jihovýchodním Německu a jihozápadním Polsku mezi Lužickými horami a Dolní Lužicí se střediskem v Budyšíně (Bautzen). Původní název Milčansko (kmen Milčanů). Od 6. stol. trvale osídleno Lužickými Srby. 940 východní (saská) marka. Koncem 11. stol. a 1158 – 1256 Horní Lužice česká; 1319 bylo trvale k české koruně připojeno Budyšínsko. Zhořelecko, Lubaňsko, Žitavsko, Dolní Lužice postupně do 1357; vytvořeno hornolužické markrabství v čele s fojtem. 1370 Karel IV. ustanovil neoddělitelnost Horní Lužice od české koruny. V roce 1635 Horní Lužice postoupena jako dědičné léno české koruny Sasku, 1814 – 15 na vídeňském kongresu se český král a rakouský císař František II. (I.) své lenní svrchovanosti nad Horní Lužicí vzdal, když východní část Horní Lužice byla Saskem postoupena Prusku.

Související hesla