Hradiště

, pravěké až raně dějinné opevněné sídliště (příkop, palisáda, hradba) na výšině nebo v rovině, uprostřed močálů (blatné hradiště). Často o velké rozloze (několika hektarů).

Ottův slovník naučný: Hradiště

Hradiště, jméno místa, které po opuštění nebo zboření hradu zůstalo (Dalim. kap. 56). Nejčastěji nazývají se tak všelijaké, veliké a malé ohrady, které se zhusta spatřují na horách a v lesích a o jejichž založení a dějinách zpravidla nic známo není. Nejstarší zmínka o takovém hradišti děje se r. 952 (nyní Grotsch, úřad Giebichenstein). Za dřívějších dob se všechna hradiště kladla do příliš staré doby, novější badatelé v té příčině jsou střízlivější. Jisto jest, že doba jejich sahá od pradávna až do XIII. stol., tedy do té doby, kde se někteří drželi starodávního domácího způsobu opevňování (Starý Ryžemberk nebo Kravařka u Nové Kdyně, Drslavův hrad u Rádkova) a jiní již následovali sousedův Němcův v zakládání kamenných hradův (Přimda ve XIII. stol.). O způsobu, jak hradiště zakládána v nížinách, vypravuje Ibráhím Ibn Jakúb (950 až 990). V Čechách bylo hrady opravovati a zakládati všeobecnou povinností a těžkým břemenem, z něhož se rádi poddaní klášterův vymaňovali. V r. 1221 – 1250 panovníci naši dávali taková osvobození, poněvadž důležitost starých hradišť míjela. Opevnění dálo se rozmanitým způsobem a řídilo se i povahou krajiny. Asi 9 hradišť má zpečené valy, okolo 40 má náspy kamenné (nejvíce v záp. Čechách), velký počet má valy ze země nasypané, některá hradiště hrazena byla jen dřevěnými hradbami (o Děvíně Kosmas tak znáti dává) anebo rokytím a trním (jak lze se domýšleti). Účel jejich byl hlavně obranný; veliká čásť měla velikánský objem proto, aby se tu z daleka rodiny s dobytkem a vším bohatstvím skrývati mohly a mnoho branců se sem vešlo. (Dějiny r. 630.) Když Karel Velký r. 805 do Čech vtrhl, vyhýbali se Čechové bitvám a skrývali se v lesích a místech nepřístupných. Tak činívali i později. To byli praví národní hradové, za něž byly později náhradou kostelce čili kostely, s hrubými kamennými věžemi a opevněním. Jiní hradové byli tržištěm; mnozí rovnali se nynějším městům (Vratislav, Chrudim, Čáslav, Netolice, Chýnov, Doudleby a j.). V takových udržel se za časté křesťanský kostel (Čáslav, Lštění, Dřevič, Doudleby). Některé z nich byly opevněným sídlem jednotlivé rodiny. Obyčejně jim dáván název hradec neb hrádek (svědčí o tom skrovný objem). Byly to první pokusy, z nichž se vyvinuly tvrze (na př. Hradec u Boletic). Toho způsobu byly také týny (hrady otýněné dřívím). Hlavní rozdíl mezi domácím opevňováním hradišť a západním u kamenných a maltou vázaných hradů byl ten, že u oněch byl násep uvnitř příkopu, u těchto venku za příkopem. Někdy staven i kamenný hrad do staré ohrady (na př. Třemšín). Hradiště vyskytují se v hojném počtu ve všech zemích slovan. Hradištím v Uhrách říkali Němci hring. Důkladné pojednání o hradištích vyšlo od B. Jelínka (Über Schutz-u.Wehrbauten, 1885). Sčk.

Související hesla