Hranice

, město na Moravě v okrese Přerov; 20 100 obyvatel (1999). Průmysl stavebních hmot (cementárna a vápenka, cihelna), strojírenský a textilní. Významná železniční křižovatka. Severovýchodně od Hranic nízké rozvodí mezi Baltským a Černým mořem (Moravská brána). – Zbytky gotických hradeb ze 14. stol., gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek (1514 – 1621), renesanční radnice (16. stol.).

Ottův slovník naučný: Hranice

Hranice (Mährisch-Weisskirchen), město v záp. Moravě při hranicích slezských na pr. břehu Bečvy, na Sev. dr. cís. Ferdinanda (Přerov-Suchdol, Krásno-Hranice), 580 d.,4967 ob. č., 2367 n., 100 jiné národ. i s předměstími (1890); hejt., okres, finanč. stráž, četn. stanice, pš., telegr., želez. stanice, na náměstí úhledný far. chrám Stětí sv. Jana Křt., o němž děje se zmínka již r. 1201, hřbitovní kostel P. Marie, 6tř. obec. utrakvistická šk. pro chlapce a 5tř. pro dívky, 1tř. něm. žid., 2tř. průmysl. pokrač. šk., 3tř. měšť. něm. šk. pro dívky, čes. a něm. opatrovna, něm. st. vyšší gymn., vojenská vyšší reálka s kaplí sv. Barbory, všeob. nemocnice (84 post.), lékárna, přádelny na len a vlnu, továrny na sukna a vln. zboží, závody na bílení, barvení, potiskování a appretování lněn. a bavl. přediva, tovární výroba bavln. a lněn. látek, kartonáží pro lékárny a cukráře, továrna na étherické oleje, na nábytek z ohýbaného dřeva, knihtiskárna a značný průmysl a obchod soukenický. K alod. panství Hranice náleží starožitný zámek, dvůr, pivovar, lihovar, cihelna, troje vápenice a váp. lomy a nedaleké lázně Teplice při ř. Bečvě, majetek Gabriely kn. z Hatzfeldu a Wildenburku. – V místech, kde leží nyní H., prostíral se druhdy hluboký les, jenž tvořil asi hranici mezi územím moravským a polským, jež na konci X. stol. až sem snad sáhalo. Něm. jméno Weisskirchen poukazuje opět na původ církevní. Z r. 1169 zaznamenáno, že olom. kníže Bedřich daroval pustinu hranickou benediktinům rajhradským, kteří už dříve vyslali sem mnicha Jurika, by krajinu zdejší vzdělávati počal. A tak ponenáhlu založili benediktini v těchto místech H., Heřmanice, Polom, Lúčky, Bělotín a j. R. 1201 odňal pojednou markrabě Vladislav Jindřich veškeré území toto benedikt. řádu a daroval je praemonstrátům hradišťským u Olomúce. Markr. Přemysl po. výšil Hranice r. 1251 na město a brzy na to vládli na Hranicích páni z Cimburka a po nich z Perštýna. Za dob husitských přilnulo město k učení Husovu a bratry českými povzneslo se na vysoký stupeň blahobytu. Že však súčastnilo se vzpoury proti Ferdinandovi II., zbaveno je všelikých výsad a darováno zároveň s jinými hrady a statky pobečvanskými kard. Dietrichsteinovi, »aby měl nějakou náhradu a potěšení za všeliké námahy, nebezpečí a oběti v době rebellie moravských stavů«. Kardinál vrátil (1626) však městu zase všechna práva, jež mívalo. S věže zámku vrhl se r. 1620 střemhlav dědičný sudí z Bělotína, když nemohl už déle držeti se proti útočícím vojákům španělským. Ale s prospěchem bránilo se město Švédům v l. 1643 a 1645. Hranice jsou rodištěm Jos. Galaše. Na blízku (na jv.) je léčivá voda sirková v Teplicích, která už na 280 let je známa a užívána. Rovněž památna je naproti Teplicím »Propast«, tak řeč. hranická, 70 m hlub. Ve hlubině této prýští se nakyslý pramen (kyselka), který ustavičně šumí a spojen je podzemními průduchy s vodou Bečvinou, tak že hladina propasti je stejné výše s hladinou ř. Bečvy. Do propasti možno sestoupiti po schodech ve skále vytesaných. Pověst o propasti hranické viz M. Václavek, Markrabství Moravské II., p. 97 a Paměti města Hranice (H., 1864). – Okres hranický zaujímá 64 pol. obcí se 4808 d., 23.577 ob. č., 10.283 n., 109 j. národ. (1890); hejt. hranické obsahuje: okr. Hranice a Lipník, má 7744 d., 40.727 ob.č., 14.459 n., 114 jiné národ. (1890). Vck. red.

Související hesla