Huber z Risenpachu Adam

, český humanistický spisovatel; od roku 1600 lékař Rudolfa II., překladatel lékařských knih. Psal česky i latinsky příležitostné verše, farmaceutické a zdravovědné knihy.

Ottův slovník naučný: Huber z Risenpachu Adam

Huber z Risenpachu Adam, vynikající lékař a spisovatel (* 3. ún. 1546 ve Vel. Meziříčí na Moravě – † 23. čna 1613 v Praze), konal vyšší studia ve Vitemberku a stav se magistrem odebral se do Prahy, kdež r. 1567 dle stanov universitních approbační disputaci se podrobil a v počet professorů přijat byl. V téže době připravoval mladého Václava Budovce z Budova k nastoupení studijní dráhy a po odchodu jeho do ciziny vedl nějaký čas (1568 – 69) proboštskou správu kolleje Karlovy. V létech následujících podnikl novou cestu do Vitemberka a s titulem doktora lékařství tam odtud se navrátiv, přednášel v kolleji větším dílem o anatomii těla lidského dle výkladů Ondř. Vesalia; r. 1578 – 80 byl dvakrát po sobě děkanem a dosáhl přídomku z Risenpachu. Tíživé poměry universitní přiměly jej, že opustil akademickou dráhu a vyhledal si postavení samostatné; v list. 1580 oženil se s Lidmilou, dcerou Matouše Leofarta, radního měšťana v Litoměřicích, a usadiv se v tomto městě. po čtyři léta praxi lékařskou tam provozoval. Po smrti manželčině vstoupil v ún. 1585 v druhý sňatek s Annou Píseckou z Kranichfeldu a přestěhovav se do Prahy ve vlastní dům na Novém Městě ve čtvrti svatojindřišské, jednak lékařením, jednak spisovatelstvím se zabýval. Zařídil si také zvláštní školu soukromou, v níž se synkové z bohatších rodin ve studijních předmětech cvičili a potom před zvanými hostmi veřejně zkoušky skládali. – Vědomosti, zbožná povaha, mnohonásobné styky společenské a značná zámožnost Huber z risenpachuovi získaly vynikající postavení v tehdejších bězích veřejných. Zejména r. 1609 měl účastenství v jednáních o majestát a po odevzdání dolejší konsistoře i university stavům byl s Adamem Zalužanským nejpřednějším členem kommisse, zřízené sněmem ku prozkoumání záležitostí akademických a k sestavení opravných návrhů, jimiž vysokým školám Karlovým k novému vzniku mělo býti pomoženo. Tehdáž byl zvolen i mezi defensory, kteří měli bdíti nad reformou university, a horlivě se zasazoval, aby návrhy a sliby přešly ve skutek; avšak o nedostatek hmotných prostředků, jakož i o neupřímnost stavů, zvláště vyšších, a dílem i o nesjednocenost mezi samými professory rozbila se většina pokusů. Došlo jen k obsazení tří nových stolic, ale bez náležité dotace, ke zrušení coelibátu při universitních professořích a k novému způsobu přípravné školy akademické; ostatek týkal se věcí méně závažných, namnoze vnějších. Huber z risenpachu sám, nevzdávaje se naděje v příznivější vývoj věcí, přijal v list. 1611 professuru lékařství, defensory mu nabídnutou, a počátkem ledna 1612 po přestávce více než třicetileté ozval se opět v síni universitní latin. vstupní řečí o »nejvznešenějším a lidstvu nejužitečnějším umění lékařském«; hned potom jal se přednášeti o základech léčitelství (institutiones medicae) dle knihy Linh. Fuchsia, bývalého professora v Tubinkách, a pokračoval v oboru tom i v příštím semestru. Avšak vítanějšího obratu se nedočkal, ani když na podzim r. 1612 stal se rektorem; spíše vznikaly nesnáze a nedorozumění, poněvadž Huber z risenpachu nesrovnával se s některými změnami, které sborem professorským před tím byly zavedeny. V zimě r. 1613 působení jeho náhle přerušila mrtvice, jež nejprve řeči a potom vůbec života ho zbavila. Mrtvola pohřbena byla u sv. Jindřicha. – Literární činnost Huber z risenpachuova měla naskrze praktický ráz a směřovala větším dílem v obor léčitelský. R. 1586 po přání Budovcově přeložil latinskou zdravovědu » De conservanda valetudine «, sepsanou dánským šlechticem Jindřichem z Ranzova, a opatřiv ji podle vzoru starší knihy Jana Koppa z Raumenthalu titulem Regiment zdraví, dal ji vytisknouti u Dan. Adama z Veleslavína, jenž na konec pro podobnost obsahu připojil veršíky školy Salernské (Versus scholae Salernitanae) v originále i v čes. rýmech, dle starého textu přepracovaných (1587). Obecnou srozumitelností a případností obsahu tato knížka výborně hověla tehdejším potřebám; dobré služby konala i v dobách probouzení národního, byvši obnovena ve výtahu Fr. Faust. Procházkou (1786). Měrou ještě větší zavděčil se Huber z risenpachu ve spolku s Dan. Adamem z Veleslavína jinou podobnou, leč objemnější knihou, zvanou Apatéka domácí rozličných lékařství, snadných k přistrojení proti všelikým neduhům těla lidského, vnitřním i zevnitřním (1595, 1602, 1620), jež byla jednak předběžnou ukázkou, jednak výtahem vhodným pro lid z velikého bylináře, současně k tisku chystaného. Dan. Adam z Veleslavína odhodlal se totiž nově vypraviti slavný herbář Matthiolův, Tad. Hájkem přeložený a Melantrichem r. 1562 vytištěný; za tím účelem vybídnul Huber z risenpachua k účastenství a oba, na pomoc si vzavše německý překlad Jiř. Handsche s novými obrazy a s doplňky Joach. Kameraria z r. 1586, obnovili a rozšířili dřívější české vydání v obsáhlém foliantě nadepsaném Herbář aneb bylinář vysoce učeného a vznešeného p. doktora Petra Ondřeje Mathiola, nyní zase přehlédnutý a mnohými pěknými novými figurami, též i užitečnými lékařstvími s obzvláštní pilností rozhojněný a spravený skrze Joachima Kameraria, v slavném říšském městě Normberce lékaře a doktora, z německého pak jazyku v český přeložený (1596, věnován Petru Vokovi z Rožmberka a Adamovi z Hradce). Důkladné rejstříky Handschovy, zhotovené nejen podle názvů rostlinných, ale i dle účinků léčebních, poskytly při tom možnost k sestavení příručního domácího lékařství, jak právě uveřejněno jest v »Apatéce domácí«. Mimo tyto práce Huber z risenpachu hleděl si též u lékařů obvyklého kalendářnictví a vydal několik spisků toho druhu, zejména Minucí na r. 1589 a Kalendáře hvězdářské na r. 1590, 1591. – Život Huber z risenpachuův obšírněji vypsati pokusil se Fr. Vlast. Jurek v Č. M. M. 1895, str. 11 násl.; viz též Č. Č. M. 1829, I., 58; 1862, 306 násl.; 1863, 348 násl.; 1892, 518 násl; Jireček, Rukověť I., 268 násl. – Syn Adama Huber z risenpachua z R. Jan Huber z risenpachu z R. mimo různé verše latinské vydal r. 1601 grammatickou pomůcku zvanou Typus vel forma declinationum, dle níž v soukromé škole otce jeho bylo vyučováno. Thř.