Husserl Edmund

, německý filozof (narozený v Prostějově); zakladatel fenomenologie. Působil v Göttingen a ve Freiburgu. První odborné práce se zabývaly matematikou, od níž přešel k psychologicky orientované analýze pojmu čísla (Philosophie der Arithmetik – Filozofie aritmetiky), od roku 1895 však psychologismus kritizoval (Logische Untersuchungen – Logická zkoumání). Úsilím studovat to, co (a jak) se nám jeví společně s průvodními aktivitami našeho vědomí, směřoval k poznání smyslu věcí pro nás. Fenomenologii se snažil vybudovat jako přísnou vědu, která by byla schopna poskytnout ostatním vědám metodický základ. Usiloval o filozofii, která nezávisí na speciálních vědách a je schopna budovat na teoreticko-metodologických základech, jež si sama zaručuje. Důležitým momentem je teze o intencionalitě vědomí (každému aktu vědomí čili každému prožitku odpovídá určitá předmětnost; myšlení je vždy myšlením něčeho)- Husserl se domníval, že dalšími operacemi s fenomény (ideace, fenomenologická redukce) se lze dobrat esence věci samé (eidos). Jeho fenomenologie se utvářela z původní fenomenologické psychologie v transcendentální fenomenologii, která se soutředila na problematiku čistého Já jako nositele fenomenologických analýz. Husserl, který své výsledky neustále přepracovával, nakonec došel k neredukovatelnosti druhého člověka na fenomén a ve svém průzkumu intersubjektivity nahradil zření podstat vcítěním. Následující výzkum přirozeného světa (Lebenswelt) ho pak přivedl ke kritice moderní vědy. Na Husserla navazovali E. Fink, R. Ingarden, L. Landgrebe, existencialisté, M. Merleau-Ponty, M. Heidegger, J. Patočka aj. Dále z díla: Philosophie als strenge Wissenschaft (Filozofie jako přísná věda), Ideen zu einer reinen Phänomenologie (Ideje k čisté fenomenologii), Karteziánské meditace, Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie.

Související hesla