Iberové

, kmeny obývající ve starověku Hispánii. Příbuzní s Libyjci; do Hispánie pronikli Iberové z Afriky přes Gibraltar. Zejména na jihu vytvořili tzv. iberskou kulturu, ovlivněnou africkými prvky. V letech 237 – 218 př. n. l. podrobeni Kartágem, v 2. stol. př. n. l. Římem.

Ottův slovník naučný: Iberové

Iberové, národ původu záhadného, jenž měl osazenu jihozáp. Evropu před příchodem Indoevropanů (Keltů, Italiků) do těchto končin. Najisto seděl v celé Hispanii a v centrální a jižní Gallii. Mezi hispanské Ibery patřili na př. kmenové Tartessů, Cunetů, Mastianů, Kempsů, Keretů, Vaskonů a vlastní kmen Iberovérů. Také britannští Silurové dle zprávy Tacitovy byli původu iberského a též praobyvatelé italští z části náleželi dle všeho k větvi iberské (Sicanové na Sicilii dle Thukydida a Philista Syrakuského, kamž přišli od Sequany, Sardové a Corsové na ostrovech Sardinii a Korsice). Postavení Liburnů a Ligurů jest nejisté. Příchodem Arijů původní rozsáhlé území Iberovéry zaujaté počalo se rychle umenšovat. V Italii brzy vůbec zanikli a také v Gallii od VI. stol. Gallové je rychle zatlačili v kout mezi Garonnou a Pyrenejemi, kde seděli ještě za Caesara. Jediné v Hispanii udrželi se dlouho do dob historických promísivše se s novými osadníky, jak svědčí jméno Keltiberů. Ale i zde během delší doby celý polouostrov ztratil původní svoji národnost a jen po obou stranách hřbetů pyrenejských poblíže Vizkayského zálivu se udržel starý kmen iberských Vaskonů podnes pod starým jménem Basků. Původ a poměr Iberovérů k jiným starým národům zůstává přes množství vyslovených zde theorií stále nejasný. Jisto jen, že nenáleželi k Indoevropanům. Ale odkud přišli do Hispanie nebo byli-li vůbec praobyvateli, není rozhodnuto. Z množství výkladů zde podaných nejzajímavější jsou následující. Již ve starověku spojovali se západoevropští lberové. s Iberovéry seděvšími pod Kavkázem (dnešní Gruzinci), a z toho se soudilo, buď že hispanští přišli od Kavkázu, nebo naopak kavkázští že jsou větví a kolonií hispanských (Strabón). V nové době prvé mínění přejali S. F. W. Hoffmann, Fréret, Petit-Radel, Walckenaer. L. Diefenbach prohlásil východní původ Iberovérů přímo za postulát (dříve již J. Grimm) a také Phillips soudí, že přišli cestou pomořskou z Orientu osadivše ostrovy Středozemního moře a Hispanii asi tak, jako později Anglosasové Britannii. Na původ africký soudili méně šťastně Chaho (z Egypta), Boudard, Leibniz. Zvláštní skupinu tvoří badatelé, kteří soudíce z rázu zachované isolované řeči baskické Basky a staré Iberovéry spojují s kmeny americkými domnívajíce se, že přišli do Evropy přes zaniklou pevninu neb archipelag, jenž se kdysi rozkládal na místě Atlantského okeánu (tak již S. J. Vater roku 1810, později Whitney, Leroy d'Abartiaque a j.). D´Arbois de Jubainville míní, že Iberové přišli z Atlantidy do Afriky a odtud do Evropy. S Hamity je spojuje na př. Collignon, P. Nada. Dnes nabývá pravděpodobnosti stanovisko, jež s některými linguisty hlavně anthropologové hájí: viděti totiž v Iberech jen západní čásť praobyvatelstva jižní Evropy rázu jednostejného (dlouholebého s tmavou pletí), k němuž náleželi i jiní více méně rozlišení kmenové, jako Liguři v ltalii, Libyové v sev. Africe a i praobyvatelstvo Řecka a Malé Asie (Pelasgové, Hittité vůbec, Hommelovi Alorodové). Tím opět spojení Iberovérů hispanských s kavkázskou Iberií oživeno, ale bez stěhování. Tak soudí G. Sergi, Hamy, Delisle a celkem i Fr. Hommel. Srv. W. von Humboldt, Prüfung der Untersuchungen über die Urbewohner Hispaniens mittels der vask. Sprache (Berlín, 1821); G. Phillips, Die Finwanderung der Iberer in die pyr. Halbinsel (Wien. Akad., 1870); D'Arbois de Jubainville, Les premiers habitants de l'Europe (2. vyd. Paříž, 1889 Cap. III.); Garrigou A., Ibéres, Ibérie études sur l'origine etc. Nle.

Související hesla