Idea

, z řeckého eidos - vzhled, podoba, podstata; původně vzhled, podoba, vid; 1. obecně a) myšlenka (obvykle základní, vůdčí); b) záměr, koncept; c) někdy též nápad; 2. filozofie významný filozofický pojem zavedený Platónem; v různých filozofických systémech chápán různě: a) u Platóna opravdové věčné a neměnné jsoucno; forma, rodový pojem, který je základem všech proměnlivých věcí. Podle některých interpretů Platóna ideu poznáváme naší myslí v procesu rozpomínání se na svět idejí, který naše duše kdysi spatřila; odtud též idea jako pojem a představa, jež není odvozena ze zkušenosti, nýbrž je dána předem a zkušenost teprve umožňuje (aby člověk mohl poznat kruh, musí mít ideu kruhu). Ideje jsou hiearchicky uspořádáné, nejvyšší je idea dobra; b) u Augustina tvůrčí archetypální myšlenka Boží mysli; c) od 17. stol. převládalo psychologické pojetí idejí, které byly chápány jako představy, pojmy aj. obsahy lidského vědomí a považovány buď za vrozené (racionalismus Descartův; viz též ideje vrozené), nebo za utvářející se zkušeností (anglicky empirismus); d) u I. Kanta jsou 1) ideje duše, 2) světa a 3) boha transcendentálním vrcholným pojmem rozumu, které neodkazují ke skutečným předmětům (věcem o sobě, noumenům), ale mají zajišťovat a scelovat jednotu lidského poznání; e) u G. W. F. Hegela je idea absolutnem, absolutní duchovní substancí ducha a přírody (viz též absolutní duch, absolutní idea);
3. literatura tvořivý nápad směřující k realizaci žurnalistického, uměleckého a jiného projevu, respektive celku.

Související hesla