Idiosynkrazie

, psychologie a) jedinečnost, svérázný rys chování nebo projevu; b) druh přecitlivělosti projevující se jako silný odpor k některým vjemům (zvukům, obrazům, pachům apod.), k situacím nebo osobám.

Ottův slovník naučný: Idiosynkrazie

Idiosynkrasie (z řec.), zvláštní, od obvyklého způsobu úchylná reakce některých lidí na zevní popudy, jež jeví se obyčejně tím, že vlivy. které na jiné osoby působí buď příjemně nebo aspoň lhostejnými je nechávají, dráždí osoby idiosynkrasií postižené nebo působí jim dokonce bolesti a nevolnosti tělesné. Idiosynkrasiezakládá se zajisté na změnách v soustavě nervové provázejíc jiná onemocnění nervová, hysterii, některé nemoci nebo fysiologické změny tělesné. jako na př. těhotenství, nebo jsouc sama jejich následkem; příčiny její však nejsou dosud známy. idiosynkrasií rozeznává se řada a jsou buď vrozené nebo nabyté, trvalé nebo pomíjející, duševního nebo tělesného původu. K psychickým idiosynkrasiím patří na př. zvláštní pocit úzkosti při pohledu na nůž, jehly a pod., a pak velká řada příznaků čistě osobních; k sómatickým patří na př. odpor k některým lékům, jako na př. i k nejmenším dávkám morfia, ipekakuanhy nebo alkoholu a j., odpor, jenž projevuje se často bouřlivými příznaky nevolnosti, vyrážkami kožními a mn. j; dále sem patří též odpor k některým pokrmům, jenž někdy pomíjí, jindy pak bývá vůbec trvalý, a požije-li se přece některý takovýto pokrm, přivádí často i vážné onemocnění.