Ignác z Loyoly

, španělský šlechtic; zakladatel jezuitského řádu. Původně voják; při léčbě zranění ovlivněn četbou náboženských knih. Byl zaujat myšlenkou založení křesťanského řádu, který by obdobně jako řády rytířské, avšak pouze duchovní silou, hájil a šířil křesťanství. Po delších jednáních s papežem v roce 1540 potvrzen nový řád Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) a následující rok Ignác zvolen jeho generálem. Jím zavedená duchovní cvičení (exercicie) ovlivnila katolickou spiritualitu. V roce 1662 svatořečen.

Ottův slovník naučný: Ignác z Loyoly

Ignác z Loyoly, svatý, zakladatel tovaryšstva Ježíšova, nar. r. 1491 ze šlechtického, bohatého rodu v otcovském zámku Loyole ve špan. provincii Guipuzcoi. Jako hoch byl pážetem při dvoře krále Ferdinanda Katol., potom důstojníkem ve službách Karla V. a vyznamenával se chrabrostí. Háje v nastalé válce statečně Pampelony proti Francouzům byl 20. kv. 1521 dělovou kulí v obě nohy poraněn. Francouzové ctíce jeho udatnost dopravili jej na zámek Loyolu, by se v kruhu rodinném léčil. Na lůžku četl z nedostatku zábavných knih »Život Pána Ježíše a Svatých«, kterým čtením tak byl roznícen, že, jsa dosud světské mysli, na jinou cestu uhodil. Po uzdravení odebral se do benediktinského kláštera v Montserratě, kde 25. bř. 1522 zbraň i skvostný oděv před oltářem Matky Boží složil a za oděv chudičky zaměnil. Pak odešel do blízkého města Manresy a ubytoval se tam v klášteře sv. Lucie konaje skutky přísného pokání. Potom dlel nějaký čas ve skryté jeskyni v t. zv. Rajském údolí nedaleko Manresy, kde na rozjímání trval a složil asketické dílo Duchovní cvičení, ačkoliv tenkráte bohoslovecky vzdělán nebyl. Jako bývalý vojín pojal tu myšlénku založiti rytířstvo duchovní, které by bojovalo pro rozmnožení slávy Boží. Nemoha však jiné pohnouti, by s ním společně žili, vydal se r. 1523 přes Řím a Benátky do Jerusalema, kde by byl rád hlásal evangelium. Ježto však bylo nebezpečenství, že by byl od Turků polapen, pohnul jej představený řádu františkánského k návratu do Evropy. V lednu 1524 připlul Ignácdo Benátek a odtud odebral se do Barcelony. Na této pouti do Sv. Země poznav, že vědeckého vzdělání jest mu nutně třeba, jal se, ač mu bylo již 33 let, v Barceloně s hochy latině se učiti. R. 1526 odebral se do Alcaly na vysoké školy, které nedávno kardinál Ximenez založil. Na radu arcibiskupa toledského studoval nějaký čas také v Salamance (1527) a dokonal studia na vys. školách v Paříži v r. 1528–35. Studiím filosofickým věnoval 31/2 roku v kolleji sv. Barbory. R. 1534 dosáhl hodnosti mistra filosofie. Bohoslovecká studia konal u dominikánů. V Paříži přidružilo se k němu několik mladých a nadaných mužů, zejména Petr Faber (Lefévre), rodem ze Savojska, František Xaverský, šlechtic z Navarry, Jakub Lavnez, rodem z Almazana ve Španělsku, Alfons Salmeron z Toleda, jinoch 18letý, Mikuláš Alfons Bobadilla, učitel filosofie ve Valladolidě, a Portugalec Simon Rodriguez de Azevedo. Prvý mezi nimi dal se na kněžství vysvětiti Faber. Dne 15. srp. 1534 odebralo se po náležité přípravě těchto sedm mužů do podzemní kaple chrámu montmartreského u Paříže, kde Faber sloužil mši sv., ostatním Tělo Páně podal a všichni slib čistoty a chudoby učinivše se zavázali, že po dokonaných bohosloveckých studiích do Sv. Země putovati budou, by tam křesťanům sloužili a muhammedánům evangelium hlásali. Kdyby to možno nebylo, že nabídnou služby své papeži a půjdou, kamkoli je pošle. Tak vzalo vznik tovaryšstvo Ježíšovo. Ignác domluviv se s ostatními, že dne 25. led. 1537 v Benátkách se sejdou, odebral se na zač. r. 1535 s Frantškem Xav., Laynezem a Salmeronem do Španěl, aby zde své rodinné věci v pořádek uvedli. Ve své vlasti zavedl při této příležitosti zvonění na klekání. V jeho nepřítomnosti přijal do tovaryšstva Petr Faber Claudia Jaje (Le Jay), Jana Codura a Paschasa Broueta. Dne 8. ledna 1537 sešli se všichni s Ignácem v Benátkách, který ještě tři Španěly, totiž bratry Jakuba a Štěpána Eguie a Jakuba Hozesa z Cordovy, pro své záměry získal. Aby se jim dostalo apoštolského plnomocenství moci působiti ve Sv. Zemi, odeslal Ignác Fabera a ostatní druhy k papeži Pavlovi III. do Říma, sám však zůstal v Benátkách obávaje se kardinála Caraffy (pozd. papeže Pavla IV.), u kterého nepožíval přízně. Papež schváliv jejich záměr putovati do Sv. Země poukázal spolu na nemožnost provedení jeho pro válku mezi Benátčany a Turky započatou. Bylo jim dovoleno, by ti, kteří posud kněžími nejsou, od kteréhokoli biskupa vysvětiti se dali. Na to byl Ignács ostatními druhy 24. čna r. 1537 v Benátkách od biskupa z Arby na kněžství vysvěcen. Nemohouce pro válku do Sv. Země se odebrati působili v Benátsku. V list. 1537 přibyl Ignác s Fabrem a Laynezem do Říma, kde papež jmenoval Fabra a Layneza učiteli na vysokých školách a Ignáci uložil pracovati o mravní nápravě Římanů. Druhové v Benátsku hlásali evangelium mezi lidem, vyučovali děti zdarma a tehdáž přijali jméno tovaryšstva Ježíšova. Druhové v Římě získali si za hladu v zimě r. 1539 panujícího lásku obyvatelstva svými milosrdnými skutky. Téhož r. povolal Ignác všechny své druhy do Říma, kde se ustanovili na tom, aby jejich tovaryšstvo řádnou církevní řeholí se stalo, přidavše k obyčejným třem slibům mnišským čtvrtý, že chtějí býti papeže ve všem poslušni a odebrati se, kamkoli je pošle. Papež Pavel III. potvrdil r. 1540 bullou Regiminis militantis ecclesiae nový řád, načež oni za prvního generála zvolili svého zakladatele Ignáce Loyolského, který se v tento úřad r. 1541 uvázal. Ignác působil 15 let jako generál zůstávaje stále v Římě; s velikou rozvahou sepsal základy ústavy svého řádu (konstituce), vychovával novice a posílal jednotlivé členy řádu jako missionáře do dalekých zemí. Dvakráte chtěl se svého úřadu vzdáti, ale druhové resignace nepřijali. V Římě založil pro obrácence dům katechumenů, pro opatření a napravení zbloudilých dívek dům sv. Marty, na ochranu ohrožených nevinných ženských klášter sv. Kateřiny, dva sirotčince pro obojí pohlaví, dal podnět k založení římské kolleje svého řádu, jakož i k založení německého kollegia (1552). Na žádost krále Ferdinanda I., kapitoly pražské a 14 českých pánů slíbil, že 12 členů svého řádu pošle do Čech za tím účelem, aby v Praze zřídili katolickou akademii krásných umění a bohosloví. Svému slovu dostál r. 1556 poslav Petra Canisia s 12 druhy do Prahy. Po mnohých pracích ochuravěv, zemřel l. v Římě dne 31. čce 1556. Při smrti jeho měl řád již přes 1000 členů ve 100 kollejích a jiných domech a mimo římskou provincii ještě 12 jiných. Papež Pavel V. prohlásil jej r. 1609 za blahoslaveného a Řehoř XV. r. 1622 spolu s Františkem Xav. za svatého. Památka jeho slaví se v den jeho úmrtí. K vůli jeho osobě nadali papežové jeho řád velikými výsadami. Ksl.

Související hesla