Iluminace

, osvícení;
1. velké slavnostní osvětlení; 2. filozofie a teologie učení o poznání prostřednictvím duchovního světla pocházejícího z Božího rozumu. Založeno na Platónově podobenství o slunci světa idejí. V novoplatónismu světlo zprostředkuje styk mezi duchem a hmotou, světlo je přitom nejnižší formou vyzařování božství. Podle Augustina získává člověk poznání díky spolupůsobení Boha prostřednictvím osvícení duchovním světlem; 3. psychologie etapa v procesu tvůrčí činnosti – vyřešení problému; 4. umění malovaná výzdoba středověkých rukopisů; iluminátorské dílny zpočátku součástí klášterních skriptorií, později i u panovnických dvorů a ve městech.

Ottův slovník naučný: Iluminace

Illuminace (z lat.), slavnostní osvětlení. Illuminace v malířství, zdobení knih malovanými obrazy. Slova illuminace užívá se pouze při knihách rukopisných, tak jako slova illustrace při knihách tištěných. Dějiny illuminaceknihové jsou tudíž totožny s dějinami miniaturní malby, která východisko své má ve snahách kalligrafických. Písaři klášterní (scriptores), opisujíce mešní knihy a římské klasiky, nebo píšíce kroniky a básně, buď sami opatřovali je obrazy a pokrajními kresbami, nebo odevzdávali je k výzdobě soudruhům malířům (pictores); stávalo se však zhusta, že scriptor i pictor byla tatáž osoba. Dle minia červené barvy, jíž používáno bylo původně při psaní a zdobení knih, zvali se malíři drobných maleb knihových miniatoři; na místo minia vyskytuje se však od XII. stol. pro červenou barvu název »rubricæ a písaři knih zvou se od té doby rubricatoři, kdežto pro malíře knih utvořen na rozdíl od nich název illuminator, illuminista a pro knihu jimi ozdobenou codex illuminatus; prvotně rozumělo se illuminací jen nanášení světel zlatem, ve kterémžto smyslu nalézáme J-k.

Související hesla