Ilustrace


1. obrazová předloha pro reprodukci v některé tiskovině. Může být neprůsvitná nebo průsvitná (např. barevná, fotografie diapozitivní), podle obsahu čárová, tónová nebo kombinovaná, v jedné nebo více barvách, podle techniky vyhotovení ruční (dřevorytina, mědirytina, ocelorytina) nebo tiskařská, podle funkčnosti dokumentární, didaktická, ozdobná, příležitostná apod.;
2. výtvarný doprovod psaného nebo tištěného textu knih, novin nebo časopisů (kresba, malba, grafika), zpravidla v úzkém vztahu k obsahu;
3. přeneseně názorný příklad, obrazné vysvětlení.

Ottův slovník naučný: Ilustrace

Illustrace (z lat.), objasnění; nákres, vyobrazení. lllustracemi rozumíme povšechně obrazy v knihách tištěných oproti illuminování a miniaturám v knihách psaných; obojí vyšly z téže snahy po ozdobě a ladném upravení knihy. Vedle uměleckých a ozdobujících illustrací jsou také illustrace vědecké, znázorňující kresbou obsah textu, pak illustrace didaktické a paedagogické. Zvláštní skupinu tvoří konečně illustrace humoristické (karikatury), jež však možno čítati k illustracím uměleckým. Snaha zdobiti knihu projevovala se ode dávna a svědčí o tom přečetné psané a malované kodexy a pod. knihy středověké, jež hlavně od mnichů, zejména benediktinů, s velkou péčí byly prováděny; vynalezení knihtisku pozměnilo však tento způsob ozdobování neméně než sám psaný text. Obrat dál se ponenáhlu. Nejprve vyskytuje se snaha tisknouti celou stránku s textem i obrazem současně, což vedlo k vynalezení desek do dřeva řezaných s hrubými obrazy a několika řádky textu (illustrace štočkové). Tím stal se první pokus v illustrování knihy, jenž časem se zdokonalil v naši moderní illustrovanou knihu zároveň se zdokonalením umění knihtiskařského a technik reprodukčních. K tištění illustrací užívalo se z prvu dřevořezeb, později mědirytin a ocelorytin, lithografie, zinkografie a světlotisku. Jsou tudíž dějiny illustrace dosti shodny s dějinami těchto uměleckých a reprodukčních technik, na které odkazujeme. Jako tištěné písmo snažilo se prvotně napodobiti písmo rukopisné, tak také podobnou snahu shledáváme i u illustrací, napodobiti malované miniatury; za tím účelem byly mnohdy illustrace dřevoryjecké od illuministů kolorovány. Vedle tohoto zájmu po ozdobě knihy sloužilo rychlému rozkvětu illustrací i přesvědčení za středověku udržované, že lidem neznajícím písma nahrazuje illustrace čtení textu. Prvotně byl zhusta tiskař zároveň sám illustrátorem a teprve během času, kdy vynikající umělci věnovali se ozdobě knihové, rozdělila se práce mezi malíře, řezače nebo ryjce a tiskaře. Poněvadž záliba v illustracích značně se rozšířila, hleděli tiskaři vyhověti vkusu tím, že knihy své opatřovali co možná největším počtem dřevořezeb; aby však náklad na knihu příliš se nezvětšil, užívali často naivním způsobem téže illustrace k nejrozmanitějším příležitostem, tak že některá mnohokráte v téže knize se opakuje, vždy podle textu něco jiného představujíc; takové opakované illustrace bývají většinou pohledy na města, bitvy, úmrtí vojevůdců a hrdin a pod. Nejstarší illustrované tisky jsou knihy tištěné u Albr. Pfistera v Bamberce (1461–62) Klage gegen den Tod, Biblia pauperum, Edelstein a Die vier Historien von Joseph, Daniel, Ester u. Judith. Rovněž v Italii vyskytla se záhy díla illustrovaná, jako Turrecrematovy Meditationes (Řím, 1467) a Valturiovo De arte militari (Verona, 1472). Hlavní tiskaři němečtí, kteří ku konci XV. stol. užívali dřevořezbářských illustrací, jsou: Jan Zainer v Ulmu (Buch von den berühmten Frauen, illustrace projevují tu značný pokrok v kresbě obličejů); Jindřich Quentel v Kolíně (Kolínská bible, obsahující poprvé větší figurální illustrace). První něm. illustr. bible obsahující 555 dřevořezeb vyšla v Augšpurku, kde projevuje se vůbec ke konci století XV. značná činnost illustrátorská; žiliť tam tehdy tiskaři A. Sorg, jenž r. 1483 vydal Beschreibung des Concils von Konstanz od Ulricha z Reichenthalu, Hanuš Schönsperger a Erhard Ratdolt, který zavedl italský způsob iniciálek. Z dalších měst vynikaly ještě Mohuč a Basilej, Štrasburk a Norimberk. Zde proslavil se té doby jako illustrátor M. Wohlgemuth pro tiskaře Ant. Koburgera velké illustrace prováděje, v Basileji měl velmi značný vliv na rozvoj illustrace spisovatel Seb. Brant. Tím způsobem illustrace po umělecké i technické stránce rozkvétala, neboť vedle Wohlgemutha prováděli kresby Schongauer, Zeitblom a j. umělci, tak že v XVI. stol. dřevořezbářská illustrace dospěla na vrchol dokonalosti za spolupůsobení Dürera, Burgmaira, Cranacha a Holbeina (od tohoto pochodí známý Todtentanz). Hlavní místo, kde od poč. XVI. stol. velkolepé illustrace pod vlivem cís. Maximiliána se prováděly, byl Augšpurk, kde působili umělci H. Burgmair a H. Schäufelein. Hlavní díla té doby jsou: Heiligen des Hauses Habsburg; Triumphzug; Theuerdank; Weisskunig; Freydal. V Basileji působil H. Holbein (Utopia Tomáše Mora), ve Štrasburku H. B. Grien (Hortulus animae, r. 1512 tišt. u Mart. Flacha). Vedle toho vyskytlo se nové středisko umění illustrátorského ve Vitemberce, kde žil Lukáš Cranach a Martin Luther; onen z nich illustroval r. 1521 Passional Christi u. Antichristi, Luther svým překladem bible dal vítanou příležitost četným illustrátorům. Jiné knihy illustr., těšící se veliké oblibě, neměly svého zvláštního tiskaře, nýbrž tiskly se všude s týmiž illustracemi; tak na př. Quida de Columna Děje zboření Troje, nebo Jana Hartlieba Dějiny Alexandra Velikého a pod. Při novém vytištění takovýchto knih používáno vždy týchž starých řezeb, až staly se nepotřebnými. Mědirytina a ocelorytina způsobily sice opět změny v umění illustrátorském, ale většinou po stránce technické, stejně jako další techniky reprodukční; illustrovaná literatura od té doby tak jest rozsáhlá, že nelze než odkázati na články o mědirytině, ocelorytině, lithografii, světlotisku a zinkografii. Obraz o starší době české illustrace jest posud stejně neúplný jako o dřevořezbářství samém, tolik však lze s jistotou říci, že stará česká illustrace uměleckou svojí hodnotou vyrovnala se německé; dokazují to i. Bible Kutnohorské od Martina z Tišnova (1488), které stojí asi na témž stupni jako Pfisterova Biblia pauperum o 28 let dříve tištěná. Ze XVI. stol. uvádíme illustrovaná díla: O čtyrech stěžejních cnostech (Plzeň u Jana Peka. 1520); Rada všelikých zvířat (t., 1528); Bible Melantrichova; Bible Severinova (1537); spis Erazma Rotterdamského Kniha, v kteréž jednomu každému se naučení dává, jak by se k smrti hotoviti měl (u Melantricha, 1563); Hořekování a naříkání královny spravedlnosti (od Konáče z Hodištkova, 1547); dobré illustrace dřevořezbářské jsou také v Hájkově Kronice z r. 1541 (tišt. u P. Severina) a jako vzor českého illustr. tisku XVI. stol. jmenujeme konečně Tovačovského Hádání lží s pravdou (1539). Sluší také uvésti, že čeští tiskaři nedávali potřebné illustrace vždy nově řezati, nýbrž že často laciněji staré z Němec si opatřovali (jmenovaný spis Erazma Rotterdamského má na př. tytéž i. jako Holbeinův Todtentanz). Také za příčinou většího počtu illustrací tiskaři čeští právě jako němečtí vkládali do tisku cizí, nesouvislé illustrace, nebo některou vícekráte opakovali (v Nov. Zákoně z r. 1527 u Jana Peka v Plzni opakují se některé obrázky až čtyřikrát); jinde, kde vyskytují se podobizny, bývají často tytéž u různých osob (Paprockého Diadochus). Nejvíce hleděli si domácí illustrace Melantrich, Veleslavín a tiskárny bratrské. Po bitvě na Bílé Hoře byl rozvoj českého umění illustrátorského jako všeho ostatního přerušen; přesvědčíme se o tom, srovnáme-li kancionály bratrské s kancionálem Holanovým, nebo Nový zákon bible jesuitské (1677) s biblí Melantrichovou. Z hlavnějších tiskařů francouzských, kteří užívali illustrací dřevoryjeckých, stačí uvésti z XV. století Antoina Verarda a Simona Vostrea v Paříži. V době rozkvětu dřevorytiny proslavil se pak ve Francii Geofroy Tory jako illustrátor. Po úpadku dřevořezbářství převzala mědirytina jeho illustrátorskou úlohu až do opětného zvelebení dřevořezby v 2. pol. XVIII. stol. Ve století našem užívá se všech technik reprodukčních, z nichž některé ovšem jsou novým vynálezem. Na rozvoj moderní illustrace měly značný vliv periodické illustrované časopisy, jejichž illustrace opatřovány jsou od předních umělců. Z časopisů těchto jmenujeme: anglické Penny Magazine (od r. 1832), Illustrated London News (od r. 1842), Graphic a Black and White; severo-americké: Harpers Weekly (New York) a Frank Leslies Illustrierte Zeitung (tamže); francouzské: L'Illustration, Le Monde illustré, Le Journal illustré, La France illustré, Figaro illustré, La vie Parisienne, La Revue illustrée a La Plume (moderního směru); italské: L'Illustrazione italiana (v Miláně), L'Illustrazione popolare (tamže), La Tribuna Illustrata (v Římě); německé: Illustrierte Zeitung (v Lipsku od r. 1843), Fliegende Blätter (v Mnichově od r. 1845), Die Gartenlaube (v Lipsku od roku 1853), Über Land und Meer (v Štutgartě od r. 1858), Moderne Kunst (v Berlíně od r. 1886), Die Jugend (v Mnichově od r. 1895) a Simplicissimus (v Paříži a Mnichově od r. 1896), oba poslední moderního směru; nízozemské: Hollandsche Illustratie (Amsterdam) a Nederlandsche Illustratie (v Utrechtě); dánské: Illustreret Tidende a Illustreret Familie-Journal (obě v Kodani); švédský: Ny illustrerad Tidning (ve Štokholmě); španělské: Illustracion Española y Americana a Illustracion nacional (obě v Madridě). Slovanské: v Rusku: Niva, Vsěmirnaja illjustracija; v Polsku: Kłosy, Tygodnik illustr., Tyg. powszechny, Wędrowiec; v Bosně: Nada; v Čechách: Humoristické listy (od r. 1863), Světozor (1867), Zlatá Praha (1884) a j. Z kreslířů a illustrátorů z XVII. stol. jmenujeme jen W. Hogartha a D. Chodowieckého. Z novějších v Anglii jsou: Rowlandson, J. Leech, Ch. Keene, W. Crane, v Německu: L. Richter, A. Oberländer, A. Menzel, Diez, Klinger, Jindř. Lefler a j., ve Francii: H. Monier, H. Daumier, Gavarni, Meissonier, G. Doré, Emile Bayard, Marchetti, Félicien Myrbach a j. Mimo to četní moderní umělci zásobují illustrované časopisy a jiná díla obrázková. Z českých illustrátoru uvádíme: J. Manesa (Ruk. Královédvorský a nár. písně), Fr. Zvěřinu, K. Svobodu, P. Maixnera, Em. Friedberga-Mirohorského, Mukařovského, Gareisa, A. Bubáka, Ant. Dvořáka, M. Aleše, V. Olivu (spisy J. Nerudy a Sv. Čecha), Márolda, Krejčíka, Černého. Srv. dr. W. Weisbach, Die Baseler Buchillustration des XV. J. (Štrasburk, 1896); R. Muther, Deutsche Bücherillustration der Gotik u. Frührenaissance (Lip.,1884). J-k.

Související hesla