Imám

, předák; v předislámské Arábii vůdce karavany, v islámské náboženské praxi představený mešity, který řídí modlitby. V některých muslimských státech titul vládce, u ší’itů duchovní vůdce společenství, což je hodnost patřící pouze potomkům chalífy Alího ibn Abú Táliba a jeho ženy, Muhammadovy dcery Fátimy. Podle tzv. imámovské ší’y se dvanáctý imám v roce 875 skryl a vládne světu jako skrytý imám. Viz též ismáílíja, mahdí.

Ottův slovník naučný: Imám

Imám (arab.), předák, vůdce.1) Imám v prvém islámu, kdy byla politická moc jen důsledkem předáctví náboženského a obě vždy v jedněch rukách spojeny, příslušel titul imám (plně imám-el-azam, t. j. nejvyšší imám) chalífům. Zbytkem tohoto užívání jest titul imám v názvu sultána tureckého; i jednotlivá knížata arabská zovou se posud imámy, na př. imám maskatský a p. Po výtce náleží v tomto smyslu titul imám prvým čtyřem chalífům (Abú Bakr, Omar, Osmán, Alí) jako přímým nástupcům Muhammedovým. – 2) Později zužuje se titul imám na předáctví náboženské; tenkráte zove se imem každá vynikající autorita theologická vůbec, zvláště pak zakladatelé čtyř orthodoxních sekt islámu: Abú Hanífa, Šafi'í, Málik a Ibn Hanbal. Perští šiovci (šiité) naproti tomu zovou svými imámy chalífu Alího, jehož za jedině oprávněného nástupce Muhammedova považují jako zetě jeho, a pořadem dědictví (naproti volitelnosti sunnovců) jeho syny z dcery Muhammedovy Fátimy, Hasana a druhorozeného Husaina. Ostatní imámové, z nichž jest následující vždy synem svého předchůdce, jsou: Alí, příjmenem Zeinul-Ábidín, syn Husainův, Muhammed al-Bákir, Džafar-as-Sádik, Músá al-Kásim, Ridá. Muhammed at-Takí, Alí an-Nakí, Hasan al-´Askarí († 873). Syn posledního Muhammed zmizel jako hoch před pronásledováním Abbásovců a skrývá se dle víry šiovců podnes v jeskyni v Hille u Bagdádu, odkud vrátí se ve vhodnou chvíli jako Mahdí. – 3) V obecném užívání, zvláště v Turecku, zove se imám osoba, jež stojíc v čele obce muhammedánské, jež k tomu svobodně si jej vyvolila, řídí jako předřikávač denní modlitby v mešitě, vykonávaje i jiné obřady (obřízku, pohřby, sňatky a p.). Vydržován je z nadání náboženského, jemu podřízeni jsou muezzinové a jiní obřadníci mešitoví. Odznakem jeho je bílý turban, mimo to nosí dlouhý svrchní šat (džubbu). Vybírají se z absolvovaných theologů. – 4) V Koránu zove se imám mubín (súra 36, 11), t. j. imám jasně mluvící, deska, na níž dle nauky o praedestinaci napsáno je určení jednoho každého člověka. Dk.

Související hesla