Imitace


1. napodobení, napodobenina;
2. hudba kontrapunktická technika, kdy jeden hlas uvede téma (proposta) a jiný hlas je později opakuje na témže nebo jiném stupni (risposta).

Ottův slovník naučný: Imitace

Imitace (z lat.), napodobení, nápodobenina; zejména napodobení drahocenných materiálů látkami menší ceny. Zvláště užívá se imitace v technickém životě při stavbách a uměleckém průmyslu, kde na př. mramor a kámen napodobí se uměle sádrou, kovy a dřevy, jichž povrch připravuje se mořením a opatřuje různými nátěry a povlaky. Též užívá se tohoto výrazu pro napodobeniny antických předmětů. drahokamů a j V hudbě zove se imitací velmi důležitý prostředek skladební techniky zakládající se v opětování daného zpěvu v jiném hlase a na jiném stupni, než na kterém dříve se ozval, při čemž hlas zpěv před tím uvedší nezastavuje se ve svém proudu, nýbrž pokračuje opřádaje zpěv nastupující v hlase jiném zhusta způsobem kontrapunktickým. Zpěv imitaci za základ položený zove se modelem, jímž může býti buď celá věta či thema nebo jen jednotlivá její čásť či motiv. Prvé uvedení modelu zove se proposta, opakování jeho pak risposta; tato může uskutečniti se buď za trvání oné (imitace umělá) nebo teprve po její skončení (imitace prostá). Model napodobiti lze na vše h stupních diatonické škály vzestupně i sestupně a dle toho, jaký intervall tvoří první tóny proposty a risposty, rozeznává se imitace v unisonu, v nižši nebo vyšší sekundě, tercii, kvartě, kvintě, sextě, septimě a oktávě. Vzhledem k živlu melodickému rozeznávati sluší imitaci přísnou nebo volnou, uvádí-li risposta intervally proposty zachovávajíc jejich druh a po případě i jejich velikost, nebo přináší-li změnu v krocích intervallových. Kráčí-li risposta směrem opačným než proposta, mluví se o imitaci v protipohybu, jež může býti ovšem zase přísnou nebo volnou. Imitacemůže též abstrahovati od zřetele k melodice a pouze na jediném tónu napodobiti rhythmickou stránku modelu (imitace rhythmická). Vzhledem k metrice může býti imitace ve zvětšení (per augmentationem), prodlužuje-li trvání not modelu, nebo ve zmenšení (per diminutionem), zkracuje-li je. Imitace zpátečná (cancrisans, račí) přináší jako rispostu model v doslovně obráceném postupu, začínajíc posledním a končíc prvním jeho tónem. Imitacedvojitá spracovává současně dva modely. Ač imitace i ve skladbě dvouhlasné vyskytovati se může, přece hlavním její oborem jest věta čtyř- nebo vícehlasná. Způsob imitační práce opírá se o polyfonii a jest základem přísným formám kanonu a fugy. K veliké umělkovanosti imitačního slohu dospěla hudba v XV. a XVI. stol., hlavně mistry školy nízozemské. Výhodným polem samostatné práce imitační, při níž model jest základem dalšímu postupu skladby, jsou kratší mešní texty («Kyrie«, «Benedictus« a j.) a předehry, vedle toho však jest imitace velmi vítaným činitelem ozdobným i tehdy, kdy hlavní materiál myšlénkový prýští z jiného zřídla, na př. z chorálu. – Srv. Skuherský, O imitaci, kanonu a fuze (Praha, 1883).

Související hesla