Imperialismus

, obecně činnost státu za účelem rozšíření svého mocenského prostoru na cizí země, a to jak sousední, tak i vzdálené; cílem je vznik velkoříše: a) tzv. starý imperialismus, např. říše Alexandra III. Velikého, římská říše, svatá říše římská ap.; b) tzv. imperialismus klasický (1880 – 1914), vojenská, hospodářská, politická, kulturní a náboženská expanze některých evropských mocností, USA a Japonska do zámoří za účelem získání přímé moci. Expanzívní politika států osy ve 30. a 40. letech v Asii, Africe a Evropě je pozdním projevem tohoto imperialismu; c) při „imperialismus neformálním“ hospodářsko-technologická převaha (tzv. strukturální síla) jednoho státu (např. USA, Německo a Japonsko) de facto zaručuje politickou moc nad státy jinými, formálně nezávislými. Imperialismus praktikovaný Sovětským svazem je kombinací klasického a neformálního typu imperialismu.

Ottův slovník naučný: Imperialismus

Imperialism jest způsob vlády, při němž princip absolutismu spojen jest s principem lidovlády, avšak takovým způsobem, že absolutismus skrývá se formálně za moc lidu, ve skutečnosti však sílu svou na újmu lidu rozšiřuje. V prvé své (mírnější) formě znám jest imperialism již ve starověku. Zakladatelem jest Julius Caesar, pročež prvotní forma jeho nazývá se caesarismus. V nové době provedli soustavu imperialismu v širokých rozměrech Napoleonové I. a III. V proklamaci k franc. národu ze 14. ledna 1852 prohlašoval Napoleon III. za základní princip státního zřízení zásadu samovlády národa, kterou pojímal v tom smyslu, že všechny orgány ve státě působící a především hlava státu nejsou ničím jiným než delegáty, zmocněnci národa. Proto má panovník odpověden býti národu. Kde však jest odpovědnost, tam má býti i moc, a panovníkovi přísluší tudíž plná svoboda jednání. Ministři jsou pouhými vykonavateli nařízení odpovědného panovníka a proto nejsou zodpovědni zákonodárným sborům. Zásady tyto obsaženy byly v konstituci z r. 1851, která hlásila, že president republiky jest odpověden národu, k němuž má vždycky se odvolávati. Všechna důležitější politická opatření, která zamýšlel učiniti panovník, měla se všeobecným hlasováním lidu buď potvrditi nebo zavrhnouti. Takovýmto způsobem jest podstatnou známkou imperialismu pouze nominální zodpovědnost panovníkova a nezodpovědnost ministrův a při tom úplná bezmocnost a bezvýznamnost sborů zákonodárných. -dlc.

Související hesla