Instrumentalismus

, z latinského instrumentum - nářadí, nástroj; varianta pragmatismu, kterou vytvořil J. Dewey. Od ostatního pragmatismu se liší zejm. důrazem na “nástrojový” charakter lidského poznání. Zkušenost a rozum jsou prostředkem (daným nám přírodou obdobně jako ruce nebo zuby), který slouží člověku, aby se přizpůsoboval měnícím se podmínkám, a tudíž i tomu, aby mohl na přírodu i druhé lidi aktivně působit. Cílem teoretického poznání je řešení problémů.

Související hesla