Interdikt

, v římskokatolické církvi vedle exkomunikace nejtěžší církevní trest; dočasný zákaz vykonávat bohoslužby a udělovat svátosti, a to buď na určitém místě (interdikt místní, interdikt locale) nebo vzhledem k určité osobě (interdikt osobní, interdikt personale), nebo generální, postihující diecézi nebo celou farnost.

Ottův slovník naučný: Interdikt

Interdikt jest censura církevní, zbavující všech úkonů bohoslužebných, užívání (resp. udělování) některých svátostí a církevního pohřbu. Jsou-li s interdiktem spojeny všechny tyto následky, jest to interdikt celkový, jinak jen částečný. Může pak býti interdiktem stižena osoba mravní i fysická i místo; ba osoba i tak interdiktem stižena býti může, že spolu i každé místo, v němž by se nalézala, po tu dobu, co se tam zdržuje, stiženo jest interdiktem. Co se týče bezprostředních důsledkův interdiktu, rozumějí se úkony bohoslužebnými, jím zakázanými, mše sv. a všechny úkony církevní, jež od kleriků slavnostně a veřejně na místě k tomu stanoveném se dějí. Nynější disciplinou církevní od dob papeže Bonifáce VIII. zmírněn tento důsledek interdiktu tak, že při všeobecném interdiktu místním v určité svátky, totiž o Božích hodech, Nanebevzetí P. Marie, o Božím Těle a v oktávě jeho, interdikt vůbec v této příčině se suspenduje, tak že mohou tyto funkce bohoslužebné slavnostně a veřejně konány býti u přítomnosti lidu, ale s vyloučením těch, kdož interdiktu byli příčinou; v jiné dny pak dovoleno to s týmž omezením konati tiše, při zavřených dveřích a beze zvonění; jde-li o speciální interdikt místní, dovoluje se jednou v témdni mši sv. v kostele tom sloužiti za účelem obnovení nejsv. Svátosti pro nemocné. Podobně zmírněn i důsledek ve příčině přijímání a udělování interdiktem zakázaných svátostí, jimiž jsou všechny svátosti mimo křest, biřmování a pokání; a také ve příčině zbavení pohřbu církevního stanoveny jisté výjimky. – Porušení interdiktu je hříchem a klerik který by jej porušil vykonáváním nějaké funkce přijatého svěcení, stává se za jistých okolností irregulárním. – Výčet interdiktů latae sententiae nyní platných udává konstituce Pia IX. »Apostolicae Sedis« z r. 1869. – Zvláštním druhem interdiktu je interdictum ab ingressu ecclesiae, částečný to interdikt osobní, jenž na klerika uvalen na př. buď proto, že místní interdikt způsobem v uvedené konstituci Pia IX. (pod č. 2.) označeným porušil, nebo že exkommunikovaného (je-li vitandus) k funkcím bohoslužebným, ke svátostem, k pohřbu círk. připustil atd.; zbavuje klerika toho vykonávání funkcí posv. svěcení v kostele a veřejné oratoři, přítomnosti při službách Božích, círk. pohřbu. Tpch.

Související hesla